Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (361)

Morien 

všechny recenze uživatele

Bacha, budou spoilery. A budu taky sprostá, mám teď takovou náladu. Vysoce depresivní film, po kterém jsem vymyslela definici génia. Génius je ten, co se oběsí ve 23 letech a zůstane po něm něco dalšího kromě nedokouřené cigarety. Hudba, se kterou film velice zručně pracuje, je hutná jako vzduch a stejně zkurvená. Bolí to, když nedýcháme, a když dýcháme, tak to bolí a bolí tím víc a dýl. Poetická mluva rozeřvaný duše vábí jednu sortu lidí a tu druhou odpuzuje. Zelená a červená mají stejnou barvu, takže jak se kruci pozná, který srdce krvácí. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Ano, jak praví oficiální text distributora, Control má šanci zaujmout i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali, nicméně pro takové lidi bude nejspíš jen dalším průměrným dramatem o výjimečném umělci, kterého zničily duševní poruchy, alkohol a drogy. Čím větší jste ovšem v mládí byli dekadenti, čím víc černé jste nosili, čím víc cigaret kouřili a Joy Division, The Cure či Depeche Mode poslouchali, tím větší má tento film potenciál vás emočně zasáhnout. Osobně jsem na hudbě JD, Bowieho, Iggyho Popa, Kraftwerku, Velvet Underground, zkrátka téměř všech, co jsou slyšet v soundtracku, vyrostl. A Control, natočený, když mi bylo 17 a zakládal jsem svoji vlastní kapelu, se stal jedním z téměř iniciačních snímků. ,,Pojďme se vzít," řekne Ian Curtis Debbie v podstatě hned na začátku. Střih a už jsou svoji. Střih a už je založena kapela. Film se u ničeho zbytečně nezdržuje, není polopatický, na rozdíl od hitů posledních let (Bohemian Rhapsody, Rocketman) citově nevydírá. To zdánlivě nejdůležitější zamlčuje - když JD hrají v Londýně před prázdným klubem, dozvíme se to jen z detailů na jejich obličeje. Když se Curtis oběsí, vidíme jen provaz, jak se napne. Je chladný, undergroundový, krásně (ne)barevný. V hlavní roli tu není bulvární pohled na výjimečného člověka, ale prostředí. Post-punková Británie 70. a 80. let, slušivé kabáty, synťáky, deprese, spousta cigaret a kluci, co se poprvé v dějinách nestydí být citliví. A k tomu všemu výborný výkon Sama Rileyho, na kterém může jeden oči nechat. Ian Curtis už není, mých 17 už taky dávno není. Ale Control tu pořád je. A pořád zatraceně dobrý. ()

Reklama

JASON_X 

všechny recenze uživatele

Ta pátá hvězda je subjektivně nadhodnocená, protože k příjemně bezútěšné a sladce depresivní hudbě Joy Division mám velmi silný osobní vztah a silně nostalgické vzpomínky na subjektivně bezútěšné a depresivní období, ve kterém jsem ji poslouchal. Sam Riley v roli Iana Curtise je naprosto výborný a černobílá filmu sekne. ()

jojinecko 

všechny recenze uživatele

Od Joy Division okrajovo poznám a veľmi sporadicky počúvam "predsamovražedný album" Closer. Nie je to príjemné počúvanie, je jasné, že to nezložil a nenapísal životný optimista, ale melancholická duša resp. ako sa hovorí v Stene- "bleeding heart of artist". Do tohto filmu som išiel kvôli Corbijnovi a absolútne nič som neočakával. To ako to na mňa celé pôsobilo, čo som prežíval- to všetko by zaplnilo celú stranu, tak to zhrniem tým, že po dopozeraní som bol rozhodený na márne kúsky, pocity mňou lomcovali ešte dva dni po projekcii, atď, atď...Prečo je to tak neviem dať do slov alebo možno v rámci svojich obranných mechanizmov ani nechcem..Nesmierne silný zážitok napriek skupine, ktorá ide (išla?) mimo mňa...Také "detaily" ako geniálny hlavný predstaviteľ a celá formálna stránka je už "len" bonusom... ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Cotrol je nalaďen na stenou vlnu jako hudba Joy Division. Lépe by film o Ianu Curtisovi natočit nešlo. Stejně jako jeho hudba i tento film skýtá jakousi temnou a smutnou krásu utopenou v moři beznaděje. Pro mě se tento film stal neodlučitelnou součástí fenoménu Joy Division, je to plnohodnotný díleček v mozaice jejich díla. Jelikož jsem s dílem A. Corbjina obeznámen, byl jsem velice zvědavý jak dopadne jeho první film a rozhodně jsem jen a jen příjemně překvapen. Temné, bezútěšné, ale krásné záběry jakoby vyjadřovlay Ianův stav mysli. Téměř každý záběr je v promyšlené kompozici a nezapře režisérův hlavní job. Sam Riley je geinální. Film je také spravedlivý, ukazuje jaký má to, co postihlo Iana, devastující účinek na všechny v okolí. Na manželku s dítětem, na milenku, na nadějnou kapelu a hlavně na něj. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (11)

  • Scéna, ve které Joy Division poprvé vystupují v televizi, je velmi autentická. Studio vypadá stejně jako to, ve kterém skupina v roce 1978 hrála, a dokonce i řeč Tonyho Wilsona je originální. Jediný rozdíl mezi realitou a filmem je v písni, kterou Joy Division hráli. Ve skutečnosti nehráli skladbu "Transmission", kterou složili až v roce 1979, ale "Shadowplay". (Taxi88)
  • Režisér si vzal na natočení filmu půjčku a zaručil se svým domem. (don corleone)

Reklama

Reklama