Příběhy kocoura Modroočka

Jeden z dalších zapomenutých cyklů, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel ani ho až do teď nikdy předtím neviděl. Akorát vím že to bylo původně od spisovatele Josefa Koláře s ilustracemi Heleny Zmatlíkové (Honzíkova cesta, Děti z Bullerbynu atd.), kterou jsem měl jako ilustrátorku strašně moc rád. Knížku jsem snad dokonce měl i doma. Ale o to více větším překvapením pro mě bylo že to bylo od naší přední animátorky Hermíny Týrlové, jako animátor se natom podílel J. Liška, a i náš přední herec Karel Höger coby jako vypravěč. Viděl jsem pouze tedy tři epizodky "Já a můj dvojnožec", "Já a Bělovous Zrzunda" a "Já a bleděmodrá". Co se týče stylu tak film kombinoval nejrůznější materiál a byl podobný co se týče látky a zpracování její starší ale o to více úspěšné Vlněné pohádce. Dvě kočičky Modroočko a Zelenoočko jako s klubíčka z vlny jedna modrá a druhá hnědá a jejich veselé a hravé příhody. Ten dvojnožec-tím byl myšlen jako člověk též z vlny. Hudba od Z. Lišky si myslím že byla také povedená-jednoduchá a lehce zapamatovatelná. Hezký to bylo, jako malého by mě to nad i bavilo, no škoda že jsem to nikdy předtím neviděl, dnes je můj názor samozřejmě už poněkud jiný. Jednotlivé díly jsou tu i samostatně.. (04.04.2007)

MODROOČKO není určitě nejzdařilejším dílem české školy animovaného filmu. Není však ani jejím dílem průměrným nebo dokonce propadovým. Zrcadlí cosi až protikladně odlišného: její vysoký mezinárodní standard, úroveň, která zůstává výzvou i po třiceti letech. Výzvou, která v té době nebyla zdaleka ojedinělou. Hodně k tomu přispěl svým projevem i klasik tohoto subžánru Karel Höger. (02.03.2008)

Hermína Týrlová byla opravdový vládce loutek. Kocour Modroočko je jednou z nejzásadnějších českých koček, řekla bych, že je druhý po Mikešovi, a Karel Höger je jeden z našich nejpohádkovějších hlasů. Tenhle seriál je velmi příjemným ztvárněním knížky, kterou jsem měla ráda. Otázka je, jestli Modroočko vypadal takhle nějak, nebo jestli je vymyšlený. (13.07.2013)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Výsledku hodně pomáhá svým projevem klasik Karel Höger, nicméně se nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vznikla velká řada Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. (09.11.2014)

Tenhle seriál je strašně divně dramaturgicky členěný. Po každé epizodě mám pocit, že jsem viděla nějakých 70 nebo 130 procent toho, co bych vidět chtěla. Výtvarno je roztomilé, Liškova hudba poněkud drásavá. Samé rozpaky. (poprvé viděno až ve zralém věku) (11.01.2010)

Nezbytná součást dětských filmových pásem, promítaných v kině v neděli dopoledne. Ne tak atraktivní jako Bolek a Lolek nebo Pane, pojďte si hrát, o Jen počkej ani nemluvím, ale přesto...:-))) (30.11.2007)

Jen 67%? Tak to ani omylem, dvounožci. (05.08.2011)

Zajímavá animace a příběhy, jen někdy mi přijde hudba taková uspávací. Díl, jak byl nemocný, je hodně psychedelický. (21.08.2009)

pěkně upletené... (20.06.2010)

Modroočko je frajer. (22.10.2012)

Na tu dobu je to dobře upletené, ale bohužel už mám zafixovanou vyprávěnou verzi z dětství na kazetě a ta se mi líbí mnohem víc. Co mi tu nejvíc vadilo, tak až depresivní hudba a příšerné mňoukání, tahající za uši. V podání Högera bylo vyprávění skvělé. (08.03.2018)

Hermína Týrlová byla jednou z nejoriginálnějších osobností československého animovaného filmu. Čas pádí splašeně stále vzhůru a současná doba již nerozumí tehdejším potřebám. Dnes není zapotřebí povznesená fantazie, spotřební kultura to ochotně a za odměnu dělá za nás. Hermína Týrlová hledala nové způsoby a hravá představivost byla její nejviditelnější vlastností. Díky ní jsem mohl objevit kouzelný svět, kde i pouhá myšlenka může nabýt hmotných tvarů a v barevných kaskádách vibrují pocity extáze. Minisérie s kocourkem Modroočkem patří svým výchovně laskavým mentorováním k ideálním filmovým pracím pro malé děti. Poutavě a důmyslně seznamuje dítka se životem osobním i společenským. Vede k souznění s přírodou i s vlastním nejbližším okolím. Vysvětluje, upozorňuje a připravuje na život budoucí. Pletené tvary odlehčeným příběhům sluší, všeobecnou dobrosrdečnou náladu svým hlasem dokresluje Karel Höger. Výrazná je i hudební stopa Zdeňka Lišky. Z deníku kocoura Modroočka je ten druh výchovy, které se nám již nedostává a na kterou se v přebytcích často díváme skrz prsty. Ale podněcování rozvoje fantazie a lidského myšlení vůbec je přirozenější a intenzivnější s Hermínou, nikoli s konzumním odpadem, který nás straší na každém kroku a rádi mu podléháme. Já dám raději přednost prostotě a Modroočkovi. (29.01.2018)

Kniha mi byla bližší...ale krásná "animace". Jsem si představil jak seděli s pletacími jehlicemi a dny a noci pletli :-) (07.02.2020)

kdopak by opomenul žluťáka... (28.04.2009)

Moje první setkání s kocourem Modroočkem bylo v mateřské škole. Jednotlivé díly na mě působily tísnivým dojmem - znepokojující hudba, rozmázlý přeslazený přehrávající Hégrův hlas (jak když úchyl láká děcko na bonbón), osamělost Dvojnožce (kde má rodinu a děti? sami přeci bydlí jen divní lidé), jeho divoká vizáž, prozrazující zlého člověka (dlouhé rozčepýřené vlasy a vousy, že by se o něm od hodiny mohl točit Atentát na kulturu). Takže v dětství bych tomu dal tak 1, maximálně 2 hvězdičky. Ovšem nedávno jsem díly viděl znovu, tísnivost zmizela, zpracování i námět se mi moc líbily, dal bych tak 4 až 5 hvězdiček. Vzhledem k tomu, že si nemyslím, že bych byl teď nějak moudřejší než jsem byl jako dítě, dávám průměr, tj. za 3. (26.07.2012)

Omlouvám se všem ctitelům Hermíny Týrlové, ale po Ferdovi je toto můj nejděsivější zážitek z dětství.... (23.06.2009)

Nádherně zpracovaná pohádka pro nejmenší, ale i dospělý si u "tohoto" může oddychnout. (11.06.2018)

Roztomilá pletená animace, ale nemá to spád. Hudební doprovod sice kočky napodobuje poměrně zdařile, ale je dost zneklidňující, zvlášť když máte srovnání s chytlavými kompozicemi o něco mladšího divadelního ztvárnění. Navíc právě v něm kočky tvořily pořádnou partu – zde jsou setkání Modroočka s ostatními spíš náhodná a neopakovaná (potkává další kočky sériově, nikoli paralelně). Na druhou stranu tady potká mnohem více zvířecích druhů – a vystupují tu pravidelně i jednonožci (ti v divadelní verzi sedí výhradně v publiku). (12.02.2019)

Každopádně tahle pletená věc je velmi originální a těžko, co se techniky týče, s něčím porovnávat, z dětství si velmi dobře pamatuji a zaráží mě, jak mrtvé to tady v Komentářích je dílko... (19.12.2008)

Kočky, to vám byla krása! Nádherná pohádka, nádherné zpracování. (06.05.2021)