Pocit viny

Hmm.. Já si myslím, že to je tím, že přestala hulit.. Vystřízlivěla, zjistila, že je v hajzlu a hned vzápětí na tom hajzlu skončila. Proto tedy doporučuju nepřestávat a hulit dál! Ba ne, kecám. Tady se to vykloubilo mnohem dřív a to hned u názvu. Kdo by asi tak přeložil "The Life Before Her Eyes" do českého "Pocit viny"??? Poklona všem ynglišmenům, já švidrám sklivcem po ájině teprve čtyři týdny.. (21.10.2014)

Je to jeden z lepších filmů běžné americké nezávislé produkce. Film občas kolísá na hraně patetičnosti (ach ty mravoučné proslovy a hudba říkající si o emoce...) ale po většinu filmu jde o velmi dobře odvyprávěný příběh, který používá strašně moc nových nápadů. Je vidět, že Vadim Perelman má dobré vizuální cítění, protože některé obrazové kompozice a řešení scény jsou naprosto úchvatné... (a hlavně nejsou okoukané z tisíce jiných filmů). Nezbývá než to vyhodnotit jako úspěch, jehož největší handicap vidím v tom, jak se zařazuje do současného trendu překomplikovanosti příběhů podporující závěrečné zvraty, kdy zjistíte, jak to vlastně všechno je... (12.12.2008)

Tak teď opravdu nevím, zda jsem pointu pochopil, nebo ne! Každopádně knižní předloha má velmi dobré téma a zjevně nebude špatná, když si vysloužila filmovou adaptaci. Jenže film je nudný a dlouhý a to má 90 minut. Kamerové hrátky se spomalenými záběry, makrozáběry a podvoními scénami jsou hezké, hudba příjemně atmosférická. Jenže film postrádá jakoukoli gradaci a silnější emoce (pomineme-li pro mě nejasnou pointu,ale třeba je to moje chyba:-) Uma i Evan nejsou špatné, ale žádné výkony roku nečekejte a Vadim podle mne spíš rád opisuje, než by byl kreativní. Psychologické drama se zajímavým základem, ale bez šťávy a nápadu (navíc ta pointa), které si hraje na víc než je... 40% (19.06.2009)

Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. (11.07.2011)

Dosť vydarené, a napriek tomu vo mne prevládajú rozporuplné pocity! Pretože mám pocit, že som celý film veril niečomu, čo bola v podstate len vízia a predstava budúcnosti. Príbeh bol však naozaj vynikajúci a s napätím som očakával rozuzlenie. O to viac ma sklamal ten koniec, keďže celý čas som rozmýšľal aký bol ten osudový argument, ktorý vtedy počas prestrelky zachránil tú jej situáciu. A napokon bolo všetko úplne inak... Evan Rachel Wood bola perfektná, a aspoň pre mňa bola oveľa väčším ťahákom ako Uma Thurman. Ten koniec ma dosť vyviedol z miery, ale aj tak musím uznať, že som mal z toho určite lepší dojem ako z predchádzajúceho Perelmanovho filmu House of Sand and Fog. (09.09.2013)