Režie:
Olivier AssayasScénář:
Olivier AssayasKamera:
Eric GautierHrají:
Juliette Binoche, Charles Berling, Jérémie Renier, Edith Scob, Dominique Reymond, Valérie Bonneton, Kyle Eastwood, Emile Berling, Eric Elmosnino (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dva bratři a sestra přivážejí své rodiny do tiché venkovské vily, aby zde všichni společně oslavili pětasedmdesáté narozeniny jejich matky Heleny. Naneštěstí jen málokdy se povede, aby se podobné sešlosti obešly bez nepříjemných momentů. A na jeden takový nakonec dojde i zde. Helen totiž chápe sváteční sešlost jako ideální příležitost vyřešit dopředu otázku jejího dědictví, do nějž spadá i vzácná kolekce nábytku a pláten jejího strýce, známého malíře. A tím zaseje mezi sourozence první semínko sporu, který se zásadně rozhoří po její smrti. Zatímco ve Francii žijící Frederick si myslí, že sbírka by měla zůstat celistvá a v domě, jeho sestra Adrienne a bratr Jérémie, bydlící dlouhodobě v zahraničí, by raději celou kolekci viděli v aukční síni. Společně s obrazy a skicami ale přicházejí i mnohé vzpomínky na dávné dětství. Vzpomínky, jež by mohly s prodáním dědictví zmizet navždy. Může být někdo ochotný vzdát se své minulosti? Odpověď přichází s vynikajícím komorním dramatem pařížského rodáka Oliviera Assayase, který do hlavních rolí obsadil báječnou Juliette Binocheovou, Charlese Berlinga a Jérémieho Reniera. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Ano, vázy jsou mnohem krásnější doma s květinami než uvězněné v galeriích. Ale dívat se na film, jehož hlavním hrdinou je dům, byla navzdory všem duchovně-kulturním přesahům, celkem nuda. Snad i proto, že scénář záměrně vynechává klíčové události a divák smí nahlédnout jen do všedních dní mezi tím. Líná atmosféra sídla prodchnutého svého druhu tradicí, zároveň však předzvěstí ztráty mi vzdáleně připomněla Unavené sluncem. Schází tu však napětí, jehož zdrojem je v ruském filmu Stalinův stín. Tady představuje zdroj konfliktu jen uspěchaná současnost. Bylo to celé příliš impresionistické. Postrádal jsem skutečné drama. ()
Emoční nářez. Film, který na to zpočátku nevypadá, ale proniká až do morku kostí. Všichni jednají racionálně, někteří bez většího pohnutí, jiní dovnitř pláčou. Dostal mě samotný závěr filmu, kdy opuštěný dům živelně zabydlí nová generace. Ten vpád bezstarostného mládí je výmluvný. Nenápadný příběh, který se dotkne každého, kdo něco podobného zažil. ()
francouzsky přesné.Rodina řeší pozůstalost po matce a kupodivu jeden respektuje druhého.V pozůstalosti jde hlavně o umění takže se film může zdát nudný ale jde hlavně taky o vztahy k němu.Záběr kdy matka odchází sama po schodech k prázdnému domu mě dost dostal.Jinak opět pěkné prostředí exteriéru kolem domu a interiér domu který až k vám dýchne nostalgii. ()
Co tohle do prdele bylo?!? Hodina a půl kvákání o nějakým dědictví v podobě matlanic, skicáků s ještě většíma matlanicema, nábytku, rozbitý sošce v igelitovým sáčku, sem tam přerušená časově docela nelogickým střihem měla znamenat jako co?? To, že když se sejde několik sourozenců a řeší dědictví po (pra)rodičích konkrétně v podobě domu, končí to ve většině případů prodejem nemovitosti, to snad není nic novýho... A když už jsem přemýšlel o tom, jestli tam aspoň tu jednu hvězdičku za něco dám, tak to celý skončí přípravama na nějakou puberťáckou párty v domě po babičce, který má být dávno prodanej?? E-ee?? Co mi uniklo?? ()
Asi bych šel na plné hodnocení, kdybych občas necítil až přílišnou doslovnost některých scén. Filmařsky je to však brilantně zvládnutý snímek (už jen samotný vývoj postav, prostředí a rozpracování mizanscény je dechberoucí), který zároveň dokáže klást i velmi zajímavé otázky (a to i docela mimoděčně). ()
Reklama