Slepota

Zopár vydarených psychologicky vypätých scén a pôsobivá postapokalyptická výprava v poslednej tretine, versus ukážkovo idiotské chovanie postáv, ktoré pochovalo veškerý potenciál zaujímavej látky. Film tak veľmi nechce robiť z hlavnej postavy „hollywoodskú hrdinku“, až robí z diváka idiota. Mám na mysli udalosti v karanténe, ku ktorým za daných okolností nemuselo vůbec dochádzať. I koncept karantény v počiatku epidémie bol nereálny a nedôveryhodný. Aby skupinku ľudí, ktorí z nevysvetliteľných dôvodov stratili zrak, štát z obavy izoloval takto asociálnym spôsobom, ako nežiadúce zombie, a strieľal na nich zo sapomalov, keď sa na meter vyradia z davu, kráčajúc koridorom, obklopení päťmetrovými betónovými múrmi?? A bizardný, miestami absolútne nevhodný soundtrack (úchylne komická hudba v scénach, kedy má mraziť) tomu určite nepridal na kredite. Som ďaleko viac pocitový divák než hladač logických nezmyslov dier v pravdepodobnosti, ale toto bolo príliš. (25.11.2012)

niekto tu tuším spomínal "Hmlu" - áno, len ešte o čosi znepokojivejšie, ďalej by sa dalo hovoriť o "Potomkoch ľudí", tento film je oproti nim formálne "svetlejší", no čo sa týka spracovania "apokalyptickej" látky (pričom však Slepota z apokalyptických filmov svojou metaforickosťou a nesci-fickosťou vybočuje k filmom, ktoré majú viac plánov) je zhruba na rovnakej úrovni. film mal podľa mňa nádhernú myšlienku, vydarenú výpravu i bezkonkurenčný casting a mňa chytil za srdce i za oči. (29.08.2009)

S lidstvem už to bylo nahnuté mnohokrát. Tentokrát nás netrápí nasraní zelení mužíčkové, ani za námi neběhají po krvi prahnoucí zombie. Začne to zoufalým šoférem na křižovatce, jenže nebude sám. Slepců přibývá, vláda vše vnímá a řeší jako nevysvětlitelnou epidemii a postižené začne izolovat. A je to (mimochodem přístup vlády i vojáků je mimo). Zdá se, že lidská hloupost má zelenou a vládu v nové komunitě přebírají silnější. Jenže jak lze soucítit s těmi, jež trpí a dojdou až ke ztrátě lidské důstojnosti, když v tomhle „vězení“ rozhodně nevládnou svaly nebo jeden pitomý revolver? Jak lze vnímat emoce, když plynou z nelogického chování postav? Když někdo trpí sexuální služby, přitom má oproti jiným velkou moc, nabízí se otázka, zda si dělají tvůrci legraci. Nedozvíme se, proč dotyčná nepřišla o zrak (a kupříkladu proč v závěru pustí slepého muže do ulic samotného?!?), nedozvíme se, zda má jít o nějaký sociologický komentář nebo kritiku charakteru lidské společnosti. Ano, lidé jsou prohnilí, ale to víme. Pokud to byla snaha o uvědomění si toho, že ve dvou, ve třech se to lépe táhne, tak se zvolila blbá cesta. Fernando Meirelles nicméně umí, náladu to má, vypjaté scény mu jdou. Celkově ovšem docela křeč. A bohužel i dost banální. Přitom po prvních dvaceti minutách jsem se těšil jak děcko. Po zobrazení lidských slabostí a ctností budu příště pátrat jinde. (20.11.2017)

"Once I was blind and now I can see." Velmi přesvědčivé vykreslení společnosti v chaosu, který může způsobit jakákoliv katastrofa. Zde je to slepota, ale tvůrcům se podařilo dát filmu větší přesah, a tak se snímek stává univerálnějším. Marně teď vzpomínám, kde bylo takové společenské peklo vyjádřeno. Znovu se tvoří hierarchie, pravidla, morálka neexistuje a na povrch vyplouvá pravá lidská živočišnost. Počáteční časová a místní roztěkanost nakonec není vůbec na škodu, a divák si přesto vytvoří komplexní představu o stavu města/světa. Herci jsou takřka bez výjimky ve své sleposti přesvědčiví, kamera si užívá nezvyklých kompozic, střih s bílými přechody a světlé zabarvení obrazu zas udržují jednotný "look" s autentickou atmosférou. Výhrad je málo, škoda snad jen závěru, kdy se žádné pecky nedočkáme a který skončí tím nejočekávanějším možným způsobem. (08.12.2008)

Působivé dílo ve své přímočarosti, relativní jednoduchosti a jisté povrchnosti. Film se divákovi snaží navodit pocity a vnímání postav jak na rovině vyprávění (omezené vědění postav - divák ví stejně jako postavy nebo jen o málo víc), tak na rovině stylu (stížená orientace diváka v prostoru, silně přeexponované záběry, filtry), přičemž se soustředí téměř výhradně na interakci mezi postavami/skupinami (v uzavřeném prostředí, kdy se vytváří jednoduchá společenství a "kastovní systém"), která se postupně zvrhává v boj o ukojení základních lidských potřeb a pudovost je jeho hlavním jmenovatelem. (08.09.2014)