Daisy Diamond

Na první pohled by se to celé mohlo zdát jako povrchní, bez zápletky v pravém slova smyslu… A na první pohled se to tak nejspíš i jeví – vzhledem k tomu, jak podhodnocený (nejen tady) ten film je… Jenže pak se zjeví dech beroucí Noomi Rapace – její výkon jsem jí věřila od první do poslední minuty – a to se mi hned tak nestává… Postupný propad její postavy, dno posouvající se hlouběji a hlouběji – fascinuje mě, jak výstižně je tato “cesta“ zachycena, navíc za použití tak zřetelného minimalismu… Co se mi však dostalo pod kůži ještě víc, byla ona atmosféra filmu… a ona prázdnota uvnitř filmu namísto intenzivních emocí, které pak právě skrze onen chlad přestupují o to intenzivněji na diváka… těch tabu, která film překračuje, je tam tolik, že “něco takového“ je možného opravdu jen na severu… psychiatr by na to všechno nejspíš řekl, že něco tak ve své podstatě narušeného moc často člověk nevidí… SPOILER ALERT: osobně by mi nejvíc seděl konec filmu v čase 1:24:00, ne snad, že bych jí něco takového přála, ale přijde mi, že v ten okamžik ta atmosféra dokonale vygradovala… (10.06.2012)

Ano, tento film si dal za úkol šokovat, a Noomi je standartně jedinečná. Nicméně jsem děj pochopila naprosto jinak, než většina komentujících, či jak se nám snaží namluvit oficiální text distributora. Anna žije jen svými rolemi a žádný osobní život nemá. Vzhledem k tomu, že nedokáže rozlišit realitu od fikce,patologicky lže a má sebedestruktivní sklony, stává se obětí současného trendu filmové produkce a upadá dobrovolně do větších problémů, než kdyby se jí ujala rodina a nechala ji léčit. Ukazují na to některé indicie, např. sousedka jí dá podržet "její" (v té době už mrtvé) dítě, Anna hovoří se svou dcerou, která je již starší aniž by se toho věku dožila, lidé kolem ní se chovají nápadně nelidsky a nakonec Anna prodává "svůj" fatální příběh, což je technicky jaksi nemožné. Scénář je důmyslně napsán a diváka záměrně mate. Umožňuje pak mnohý výklad podle vyspělosti, otrlosti i naivity diváka. Tohle je skutečně umělecké dílo, i když, pravda, místy je to jen těžko koukatelné. (23.09.2013)

Noomi rapavá nemá ako zaujať, len takto, takže to je mi jedno. Ale taká Trine Dyrholm je pre mňa nepochopiteľná herečka. Pretože ona herečka naozaj je a dobrá, ale prečo neváha robiť pre kamerami všetko? V tomto filme si reálne dá strap-on a s nacistickým výrazom tam nakladá rapavú, koľko vládze. O niekoľko rokov na to natočila Srdcovú kráľovnú a tam zas reálne fajčí vtáka. To je ako umenie? Úpadok však nemá medze, veď sa stačí pozrieť, že u nás dostal vyznamenanie za umelecký prínos aj taký pošuk ako Kalmus: https://kulturblog.sk/kultura/kaviarenske-chapanie-umenia-%E2%94%82kulturblog/ (27.03.2021)

Od tak drsného a silného dramatu bych tedy očekávala mnohem lepší hodnocení, ale co. Daisy Diamond je pouze jedním snímkem z mnoha, který by si zasloužil větší procentuální pocty. "One woman show" Noomi Rapace, která je zde skutečně úžasná. Naprosto dokonale ztvárnila tragickou postavu svobodné matky, jejíž osobní život, myšlenky i tragédie se prolínají s konkurzy filmů, do nichž se přišla ucházet o roli. Přednášené scénky jsou natolik totožné s tím, co se odehrává v jejím vlastním životě, že člověk z počátku netuší, jestli se jedná o přednes, či realitu, kdy se se svými pocity někomu svěřuje. Již úvodní monolog na začátku filmu mi byl povědomý a pak někdy uprostřed filmu, když se objevil v kině v Bergmanově Personě, měla jsem jasno. Scéna, která předchází tomu, co Anna malinké dcerce udělá, je opravdu hodně silná a měla jsem při ní i slzy v očích. Úplně jsem její postavě rozuměla a (sou)cítila s ní. Dokázala jsem se do ni vcítit a vnímat tu její bolest, vztek, lásku a zároveň i jistou apatii vůči jejímu dítěti. Vnímala jsem její pocity, co se v ní mísily, když Daisy neustále jen plakala a řvala, pořád a pořád dokola, že už to nešlo vydržet. Nenávist, odpor, pocit viny. A ty pocity, jaké měla v těch několika málo chvílích, když Daisy v poklidu spala, nebo se usmála, nebo svou matku pozorovala očima, které jako by jí viděly až do duše a věděly, co si myslí. Pocit klidu, souznění a strachu, kdy to zase celé začne. Ten nekonečný řev a brekot. Říkala jsem si, co tomu dítěti udělali, že po celou zhruba půl hodinu pořád jen brečelo. A na IMDb jsem zjistila, že oni použili asi sedm děcek:) Každopádně před Noomi klobouk dolů za její naprosté odhalení před kamerou. Fyzické i duševní. (04.01.2015)

Snaha za každou cenu, v každé scéně šokovat, ať už otevřenou nahotou či extrémními činy, se mi moc nelíbila, stejně jako neustálé zabírání obličeje hlavní představitelky. Takto extrémní příběh mě nenadchnul, spíše jsem jen obracel oči v sloup. Lituji každého kdo má doma dítě podobné tomu z tohoto filmu, mě došla trpělivost po dvou minutách. (29.09.2013)