Blue Skies

Neznamy reziser Stuart Heisler mal 3 najlepsie filmy : Uragan 1937, Cowboy and the Lady a aj tento Blue Skies 1946. Fred Astaire /carefree 1938, Holiday Inn 1942/ si vsimol mladu spevacku Joan Caulfield /The Unsuspected 1947, Cattle King 1963/ a riesia sa vztahy, kariera, stastie. Astaire samotny je v uzadi, v popredi je Bing Crosby - tempo dobre, par muzikalovych cisiel na urovni, akurat ako to v muzikaloch byva, je tu trochu slabsi dej. celkovo vsak slusny nadpriemer : 70 % (24.12.2019)

Čím začít, no, v prvé řadě, Fred Astaire zde hraje pouze vedlejší roli, tedy objevuje se na scéně docela málo což je opravdu škoda, prim zde hraje Bing Crosby. Co se týče děje, ten je typický muzikálový, tedy trochu naivní, ale v tomto případě ještě celkem slušný. Několik tanečních a pěveckých čísel stojí jistě za shlédnutí. Pro skalní fanoušky Binga Crosbyho můžu jistě doporučit, pro ty kdo ho moc nemusí bych tento film asi moc nedoporučil. Já jsem něco mezi, ovšem nerad to přiznávám ale ten jeho monotonní zpěv už mi upřímně řečeno trochu začíná vadit, a bohužel zde zpívá snad každých pět minut :-( 60% (20.06.2011)

Oscar 2 nominace: Hudba - M, Píseň - "You Keep Coming Back Like a Song" (31.05.2004)

Jeden z muzikálov, kde pesničky nijako neposúvajú dej, dokonca ho ani nedopĺňajú, skôr dej tu je na to, aby dopĺňal a prepájal piesne Irvinga Berlina. Bing Crosby mal asi najúžasnejší hlas zo všetkých spevákov a veľmi rád ho počúvam, aj muzikály mám veľmi rád, ale tu už bolo aj na mňa tej hudby až moc. Hudobné pasáže tvoria určite viac ako 70% filmu a to už je dosť prepálené. Aj to asi 5-minútové komediálne číslo Billyho De Wolfa mi prišlo úplne zbytočné a nepochopil som jeho zmysel. (30.12.2020)

Na svou dobu nesmírně rozmáchlý muzikál, který měl sloužit jako velkolepá tečka za kariérou Freda Astaira. Ten si svůj odchod do důchodu nakonec naštěstí rozmyslel, ale i kdyby mělo být Blue Skies jeho posledním filmem, nemohli bychom si stěžovat. Vždyť se jeho číslo na Puttin' on the Ritz stalo už legendárním a pěvecky-taneční duet s Bingem Crosbym ve stylu "Fred se snaží (poměrně úspěšně) zpívat a Bing (ne tolik úspěšně) tančit" je nenapodobitelný. Ne nadarmo nazýval Fred Binga svým nejoblíbenějším tanečním partnerem... Ta dvojice si Blue Skies zkrátka užívá. Bing dostal asi vteřinového prostoru o něco méně než Fred, jeho postava to ale svou důležitostí pro děj to vynahrazuje. A ještě nikde nebyl tolik k sežrání jako v prvních deseti minutách tohoto filmu. Jen polít čokoládou a sníst. Okay, tím se asi dostávám daleko od podstaty, ale vám to jistě nevadí. Nebo spíš vadit nemůže, protože jak to tak vidím, jsem první člověk, který tento film komentuje a při podobném vývoji budu na příštích několik let jediný. Staré muzikály se u nás holt velkému zájmu netěší a to ani na pultech obchodů, ani na televizních obrazovkách. A nejspíše ani u diváků. Přitom u tohoto je to škoda. Ve kterém jiném filmu zazní třicet písní Irvinga Berlina? A to často v nezkrácené podobě? Pokud teď násobíte číslo třicet průměrnou stopáží písně a srovnáváte s délkou snímku, věřte, že v Blue Skies moc mluvených pasáží nenaleznete. Vlastně je to jedno velké hudební DVD, kde se dva protagonisté protančí (Fred) a prozpívají (Bing) z jedné kulisy do druhé. Kdyby toho děje bylo víc a tvůrci film ukončili o tři minuty dřív, řekla bych, že má tento film hodně společného s filmem Martina Scorseseho "New York, New York" aneb "nezodpovědný hudebník a žena, která ho miluje, ale nebaví ji věčně dělat ústupky". Takhle je to jen jedna velká hudební scéna občas přerušená nějakým tím krátkým odskočením k ději. Ale hezky inscenovaná, takže se na ni kouká moc dobře. (27.12.2009)