Uncensored Dialogues
Obsahy(1)
Přátelský souboj dvou generací, dvou žen, matky a dcery. Matka - známá režisérka Olga Sommerová, dcera - začínající slibná režisérka Olga Špátová. Kdo vyhraje? Nikdo.
Rozhovory intimní, bezprostřední, láskyplné, rozhovory vzrušené, dramatické, konfrontační. Tématem rozhovorů je tápání a hledání sebe sama, touha po lásce a uznání, mezilidské vztahy, postavení mužů a žen ve společnosti, dohady o uchopení dokumentárního a hraného filmu. Mluví se ale i o neumytém nádobí, nenaplněných touhách, stárnutí a strachu.
Dvě Olgy, dvě režisérky, dva pohledy na svět.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Cenzurovat lze - když je co. V tomto případě vzniklo dost materiálu pro běžný důvěrný rodinný rozhovor. Na to určitě ano. Potíž je však v tom, že na nic víc. Název filmu evokuje vůli po myšlenkové hloubce, potřebu pátrání po i ve vlastní životní cestě, žíznění po moudrosti a nadhledu. Vůle je jedno, výsledek druhé. Olga Sommerová je bezpochyby úctyhodná a poctivá žena. Pro její tvorbu je to důležité a zásadní, ale pro případ tohoto filmu viditelně nedostatečné. Sommerové je nutné přiznat, že i tady dokázala dodržet svůj profesionální standard a současně vytknout - věcně a stroze - , že ho nedokázala dále rozvinout a překlenout. Po ženě jejího nesporného osobnostního formátu to nejen můžeme, ale přímo musíme vyžadovat. V jejím nejvlastnějším tvůrčím zájmu. Jak jsem již napsal, cenzurovat lze, když je co. Ale rodinná intimita vzácná pro své členy a zaměnitelná ve svých obecnostech pro lidi z vnějšku cenzuru nepotřebuje. Prostě proto, že trivialitu nemá smysl cenzurovat. Ale ani zatracovat. Vždyť je triviální. Z povahy věci. ()
Matka je lev - ohnivé znamení. S těmito samonasíracími ohnivkami se žije těžko, dokáží to jen vzdušná povrchní znamení. Dcera má pro mě hudebně hlas položený v nepříjemné tónině. Je ale příjemné vodní znamení ryb. Probírají se čistě ženská témata. Obě se mi zdají workaholičky. Zajímavé to je. Poblouzněni chemií v hlavě se po vyprchání efektu rozcházíme. Škoda že jsou obě ženy dnes o deset zničujících let starší. Líbila se mi hláška "lidé se z pláží přesouvají na hřbitov", což je trefné vystižení života. ()
Olga Sommerová se opět prezentovala jako životem zahořklá žena, která není schopna svou dceru alespoň chvíli nesmyslně nepoučovat o svých vykonstruovaných pravdách. Být na místě Olgy Špátové, tak po deseti minutách ukončím tento projekt a natočím osobní zpověď na téma: "Moje matka je totálně mimo, ale přesto ji mám ráda". Jenže Špátová sebe samu prezentuje jako naivní osobu, které sice vadí matčiny výčitky, ale která stále věří tomu, že matka ji má ráda, i když si s ní v dětství odmítala hrát. ()
Nevedela som síce presne, kto sú tie dve ženy v dokumente, ale teraz to už viem. No, prečítala som si o nich niečo tu na csfd:-) Ale ich dokument ma zaujal, páčili sa mi zostrihy so psom, ako beží cez záber a on jediný tam vytvára pohyb. Strih bol super a je to dosť ťažké, nastrihať niečo tak, aby to aj dávalo zmysel a určite je ťažké natáčať dokumenty a vyberať z množstva natočeného to, čo by najlepšie vyjadrilo tému. Ale ak by z toho vzniklo niečo, čo by ľudí zaujalo aspoň tak, ako mňa zaujalo toto, dala by som si tú námahu. ;) ()
Slabý dokument se sondáží do soukromí jedné z našich významných dokumentaristek. Jelikož celý, téměř debutní počin, stanul v rukách její dcery, nutí k otázce, kdy se z mladé, vitální a radostné Olgy s krásně usměvavýma očima stane bytost podobná svojí matce O.Sommerové, která působí tak negativně, sklesle, vyhasle, depresivně, zklamaně životem, kritisující, bez naděje a bez lásky jako by chtěla všechnu krásu květin udusit černým popelem, z kterého možná vyrostla ona skvoucí se růže plná života. Bylo by to při opaku jinak? blablablablablabla:::::::::::::::::::................................... ()
Reklama