Letíme do Ria

Chvíli jsem váhal, zda dvě nebo tři hvězdičky, zůstane u dvou. Roztomilá naivita nepřehluší hloupě nezajímavou zápletku a dosti podstatný nedostatek povedených tanečních čísel a písniček. Carioca stála za to, jen když tančili Astaire s Rogersovou a černošští tanečníci, scéna na letadlech trpěla zmatečností a humoru bylo jen pomálu. Také Dolores del Rio nebyla zrovna talent roku. (27.10.2008)

V případě tohoto filmu se přímo nabízí srovnání se soudobou českou produkcí. Kvalita scénáře i námětu je srovnatelná - našly by se i lepší české filmy - určitě se tu však projevuje náskok v pojetí hudebních a tanečních čísel a nepoměrně lepší technické zvládnutí filmového řemesla. Hudební a technická stránka je navíc v americkém případě normo- a snad i slohotvorná. O hereckých výkonech se dá mluvit jen stěží, i z tohoto hlediska by lepší průměr českého herectva obstál. Pro dějiny kinematografie, resp. hraného filmu, se RIO zdá být zásadního významu. Je to zřejmě jeden z prvních více či méně hotových tvarů hollywoodské továrny na sny, je to současně i plné vstoupení rovnýma nohama do rychle vyzrávající a vyvíjející se swingové éry. Muzikál, jak bych tento film chápal, je obsahově ozvláštněn motivem řecké mafie a nekalých obchodních praktik, žánrově si však zachovává celou řadu operetních reliktů (popularita operety i ve filmovém tvaru přetrávala poměrně dlouho ještě do čtyřicátých let). Za zmínku stojí - je to pochopitelné a také žánrově příznačné - že ve filmu se neobjeví ani náznak toho, že v té době také v USA vrcholila hospodářská krize, doslova živořily miliony až desetimiliony Američanů a teprve se rodil rooseveltovský keynesiánský New Deal; realita RIA jakoby byla skutečností prohibičních, ale také poživačných dvacátých let. I takto je tedy také dána převážně komerční ráz kvality díla a jeho z toho plynoucího žánrového zařazení. (26.10.2008)

Jsem moc ráda, že Česká televize zařadila filmy s Fredem Astairem, které jsem vždycky chtěla vidět. Myslím, že u těchto filmů jde především o hudbu a tanec a to zde bylo splněno velmi dobře. Swingová čísla byla fajn, herci roztomilí a ženy opravdu krásné. Mělo to kouzlo, které jsem očekávala a dostala. (13.04.2009)

Mě teda po tom poklidném průběhu překvapil ten "casablancovský" závěr. To jsem opravdu nečekal. Jinak dobrá hudba (Fred Astaire v rytmu cariocy – de facto ve své premiéře – naznačuje, že má před sebou velkou kariéru), neuvěřitelná akrobacie na letadlech (i když ve skutečnosti by z ní diváci na zemi asi moc neměli), na rok '33 rozhodně nadprůměr. (29.10.2008)

Přiznejme si, že dnes nebudeme tak okouzleni tak jako tehdejší diváci. Nicméně optikou tehdejšího diváka to byla krásná vizuální podívaná umocněná perfektní hudbou. Příběh se zdá současnému diváku slabý a naivní, ale představte si, jak tehdy nadzvedl cenzuru ze židle (plus odvážná taneční čísla, texty písní). Nicméně i dnes to je příjemný snímek a radost pohledět na ty překrásné ženy. A přiznávám, že mě píseň Carioca rozhoupala v bocích a zvedla z křesla i v roce 2009. Velmi zajímavé se mi zdá srovnání české a americké produkce v komentáři od Sportovce. (30.04.2009)