Veselý rozvod

Přiznávám, že filmy Freda Astaira mám rád z nostalgie. Nikdy neexistující, ale dnes už stejně zaniklý svět horních vrstev 30. let nabízí bezstarostný život, proložený řádkou pěkných melodií a tanečních čísel. O nic jiného v těchto filmech nejde. Děj? Zapomeňte na něj. I když se tvůrci poctivě snažili vymyslet nějakou zápletku a ještě ji alespoň zkomplikovat, důležitá je hudba a tanec. Od krásné Porterovy Night and Day po závěrečné velkolepé číslo The Continental si oko odpočine u ladných pohybů a ucho se osvěží hity dávno minulými. Ani o humor nepřijdeme, zmatený právník, roztržitá panička a profesionální italský svůdce sice bránici nestrhají, ale tu a tam úsměv na tváří vyloudí a dobrou náladu jistě přivodí. (03.11.2008)

Výborně vystavěný scénář se spoustou šťavnatých replik je ideálním půdorysem pro romantickou komedii. Je to naprostá klasika se záměnami i nedorozuměními, ale naprosto to stačí. Taneční čísla nejsou špatná (to na Porterovu píseň Night and Day se dokonce líbilo i mně, a já tanec většinou moc nemusím), jediný problém přišel v závěru, kde je velké taneční číslo, kterého se alespoň na deset minut ústřední pár vůbec neúčastní. To bych s klidem vystřihnul, jenom to filmu ubírá tempo. (03.06.2009)

Zápletka je sice příjemná, ale tanečních čísel je na můj vkus ne sice příliš, ale jsou velmi dlouhá a dobrá polovina jich nemá zrovna šťávu. Humoru je naštěstí celkem dost, Edward Horton mě hodně bavil, stejně tak italský milovník Erik Rhodes. Ale k tempu filmu mám prostě výhrady, šlo to určitě udělat svižněji. (20.01.2022)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 9/10 Efekty 8/10/// +zábavný Fred Astaire, půvabná Ginger Rogers, příjemný scénář, chatlavá hudba -no jo, je to černobílé/// Druhé setkání je ještě lepší než to první. Hlavní dvojici to spolu lépe ladí, děj je velice zábaný a hudba až návyková. Prostě bez nadsázky, bez přihmuřování očí a bez jakéhokoliv nadbýhání, tohle mě prostě bavilo./// Celkem 84%/// (04.05.2009)

Schéma filmu s príjemne rafinovaným scenárom, malým pomerom naivných piesní a čarovných (akčne) stepových tanečných čísel Freda Astairea, vydržala filmu len prvú hodinku. Počas nej som sa celkom dobre zabával, dokonca som mávol rukou aj nad pomerne hlúpučkou zápletkou a miestami labilným dejom. Fred Astaire ale bodoval a film vzal kompletne na ramená len on sám. V závere to už ale nevydržal. Na pomoc mu prišiel smilník Rodolfo Tonetti v podaní excelentného Erika Rhodesa, ktorý do snímku priniesol za tých pár minút pekelný závan skvelého humorného korenia, ktoré film tak nesmierne postrácal. Jeho slovné taliansko-anglické prešmyčky boli dokonalé. Rodolfo však nebol ten, kto tak znehodnotil dobrý dojem z filmu. Finálna polhodinka totiž so sebou priniesla hlavne (pre mňa veľmi ťažko pozerateľné) minúty otravných klasických tanečných variácií a zbytočne dlhých melódií a piesní. Navyše v dnešnej dobre, preplnenej rôznymi tanečnými súťažami typu 'Tanečná horúčka', či 'Let's Dance', si už na podobné čísla jednoducho nepotrpím. Celkový dojem je ale fajn, záverečné rozuzlenie poteší najviac. 70%. (07.05.2009)