Reklama

Reklama

Olympiáda Tokio

  • Česko Tokijská olympiáda (festivalový název) (více)
Dokumentární / Sportovní
Japonsko, 1965, 170 min

Obsahy(1)

Barevný dokument OLYMPIÁDA TOKIO byl poprvé uveden na XVIII. MFF v Cannes v roce 1965 a to mimo soutěž. Zde získal cenu FIPRESCI. A už tehdy se o filmu psalo: „Přes rozsáhlost námětu je Ičikawův film téměř intimní – právě proto, že nám ukazuje lidské skutečné postavy, v nichž není nic nadpřirozeného. Je to událost, jež bude znamenat mezník ve filmových dějinách“. Film byl vyroben štábem 556 lidí nejrůznějších profesí, bylo použito 104 kamer a 41 nahrávacích přístrojů, bylo natočeno asi 130000 metrů filmu a promítnutí denních prací trvalo 70 hodin. Režisér Kon Ičikawa k celému projektu sdělil: „ Stalo se to poprvé, že jsem točil dokumentární film. Ale již od svých začátků jsem byl přesvědčen, že není žádný rozdíl mezi filmem dokumentárním a hraným. V každém případě jde o to udělat film. Ponechám divákovi úplnou volnost, aby zařadil OLYMPIÁDU TOKIO do jedné nebo druhé kategorie. Já prostě říkám, že jsem chtěl natočit dokumentární film. Přitom jsem byl tak trochu přinucen tento film dělat. Vyvolení režiséři – Kurosawa a Hani – se tohoto úkolu vzdali. Protože jsem neměl v té chvíli nic na práci, přijal jsem objednávku.“ (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (11)

stub 

všechny recenze uživatele

Výjimečně originální pojetí spolu s geniálním vizuálním zpracováním dělají z tohoto dílka záležitost nadčasovou, s obecnou platností, svou podstatou zcela nezávislou na OH v Tokyu (1964). ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Kon Ichikawa sa s týmto olympijským dokumentom vizuálne pekne vymazlil. Ale stále ide len o športové podujatie, ktorým veľmi neholdujem a tak ma zaujal skôr dizajn tejto Olympiády, od módy súťažných dresov, až po techniku. Záver je ale pre mňa zároveň trochu smutný, pretože tieto hry stále vznikajú s jedným jasným posolstvom. Mierom medzi rasami, pohlaviami, sociálnymi vrstvami a vierovyznaním. Toto bolo pred 54 rokmi, v čase keď to bolo vo svete nahnuté o dosť viac. A predsa sa nič nezmenilo, ľudstvo bude stále trpieť pre svoju arogantnosť a hlúposť a nepomôže tomu ani desať olympiád za rok. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Krásná oslava sportu zachycená režisérem, který už v té době měl jméno a vložil do dokumentu sebe, tedy umělce. Je to na snímku moc vidět, ale musím říct, že to na mě až takový silný efekt nemělo. Ty detaily jsou někdy geniální, ale jako celek mi to přišlo jako sestřih zajímavého. Musím říct, že přítomnost Věry Čáslavské ve skvělé sekvenci, mě velmi potěšila, a to i proto, že to je skvěle natočeno. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

Dokument o olympiáde v Tokiu (1964), pre mňa zaujímavý z informačného hľadiska (ako to vyzeralo na olympiáde, keď som ešte nebol na svete), ale pôsobiaci dosť rozvláčnym a pri svojej dĺžke málo záživným dojmom (a to som videl skrátenú, 125-minútovú verziu). Záverečný maratón už bol pre mňa rovnakým utrpením ako pre samotných súťažiacich. Priam sa ponúka porovnanie so slávnymi dielami Olympia 1. Teil - Fest der Völker (1938) a Olympia 2. Teil - Fest der Schönheit (1938), ktoré majú podľa mňa vyššiu umeleckú úroveň a sú aj zaujímavejšie spracované (svoje tu zohráva aj tá kontroverzná doba). Hoci sa Ičikawa snažil o podobne umelecké pojatie (pravdepodobne bol aj tými dielami ovplyvnený), skončilo to len so striedavým úspechom - niektoré pohybové štúdie sú výborné, iné slabšie (vrcholom v tomto smere bolo vystúpenie Věry Čáslavskej). Za hlavný problém považujem to, že kamera až príliš často sníma detaily a v dynamických scénach potom miestami nestíha. A ani tá sprievodná dramatická hudba nepatrí k tým najvydarenejším. ()

JimiH 

všechny recenze uživatele

Výborný antipod k Triumfu vůle - na rozdíl od nacionalistického počinu Riefenstahlové nabízí Ičikawa portért olympiady jako mírového soutěžení a přehlídky toho nejlepšího, co lidstvo v jednom oboru lidských čiností vytvořilo. Sice ke konci už Ičikawovi trochu dochází dech (a zpomalovačky a "mrtvolky" to jen utvrzují), ale přesto jde o nezapomenutelný počin. A to nejen kvůli vzhledu sovětských žen ;). ()

GTS_PUNK 

všechny recenze uživatele

Dokument režiséra Kona Ichikawu o XVIII. letných olympijských hrách je famóznym nahliadnutím na prvú olympiádu, ktorá sa uskutočnila na ázijskom kontinente. Hoci sa dĺžkou svojej minutáže či spôsobom zachytenia viacerých disciplín, potom najmä tých atletických, podobá na mnohé lepšie či horšie dokumenty, ktoré vznikli pred ním, dokáže predsa len Ichikawa dielom diváka zaujať oveľa viac. Paradoxom pritom je, že v zásade neprináša nič vyložene nové či prelomové. Aplikáciou postupov, ktoré však Ichikawa v dokumente uplatňuje, mení obyčajné zábery športov pod piatimi kruhmi na poetickú súhru zosobnenia motta "Citius, Altius, Fortius". Dominantnými prvkami filmu, ktorý mal premiéru niekoľko mesiacov po hrách tokijskej olympiády, sú jednoznačne kamera a strih. Využitie spomalených záberov či citlivo a precízne zvolených detailov sa síce môže javiť ako banalita, ale práve vďaka nim dosahuje dokument v tomto prípade vysokých kvalít. Obzvlášť práve detaily sú tu potom tým, čo divákovi sprostredkováva atmosféru olympiády do maximálnej možnej miery. Koniec koncov, atmosféru sa Ichikawa snaží zachytiť aj častými zábermi na tváre divákov a športovcov, vďaka čomu dokument zbavuje iba čisto dokumentárnej formy a vkladá do neho autentické emócie. Tôkyô orinpikku je tak oveľa viac ako len strohé zachytenie priebehu jednej olympiády. Okrem obdivovania športovej či výpravnej stránky ponúka divákovi aj vysoký estetický zážitok, ktorý má možnosť vyniknúť práve vďaka spomenutej bravúrnej kamere a strihu. Tie výrazne pomáhajú aj tomu, že takmer trojhodinové dielo nezačne diváka prakticky v žiadnej svojej časti nudiť, čo je pri obdobne dlhých počinoch skôr raritou. Bravó, Ichikawa, bravó! ()

Slav_Jaro 

všechny recenze uživatele

Velmi poetické, velmi japonské, velmi dlouhé. Antuka, tepláky a kecky. Sport předtím, než se definitivně vymkl z kloubů. ()

Související novinky

Festival japonského filmu a kultury EIGASAI

Festival japonského filmu a kultury EIGASAI

17.01.2014

Ve dnech 22. – 28. ledna 2014 ovládne pražské kino Lucerna 7. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2014. Návštěvníci se mohou těšit na 16 jedinečných filmových projekcí a bohatý… (více)

Reklama

Reklama