Reklama

Reklama

Realita a vysněný svět se střetávají v myšlení narušeného muže v komorním dánském dramatu Kennetha Kainze, oceněném cenou Robert a cenou režisérů z festivalu Fantasporto. Oním mužem je zde Kriss Henriksen, vlastně ještě mladík, který trpí Asbergerovým syndromem, nevzdáleně podobným známějšímu autismu, a který většinu svého života strávil v psychiatrických ústavech. Rozhodně ho tedy bylo víc než času, který prožil po boku své matky, jež ho nenávidí jako hlavní důvod, proč je stále sama. To ale Krisse tolik netrápí. Jeho hlavním zájmem je totiž film Čisté srdce, melodrama ze 40. let, jež má na videokazetě a které viděl snad už tisíckrát, a to přes fakt, že kvůli vadě na konci pásky nikdy nezjistil, jak vlastně celý příběh dopadne. A protože ho hlavní hrdinka tohoto černobílého snímku, půvabná Linda, skutečně uhranula, rozhode se mentálně retardovaný Kriss, že ji společně se svým kamarádem z léčebny musí zachránit. Utečou proto z uzavřeného oddělení léčebny a vydají se vstříc světu, který byl pro ně až doposud zakázanou zahradou. Za zdí však na oba muže čekají nástrahy, které si nikdy ani nedokázali představit. V hlavní úloze neveselého nahlédnutí do zmatené mysli postiženého člověka exceluje dánský herec Anders Matthesen. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Kdybych byl v Čistých srdcích, tak bych byl s Lindou. Žádný z nás by pak nebyl ve zlém světě sám.“ Kriss o sobě sám říká, že je kripl. Ze všeho nejvíc mu vyhovuje jeho zavedená, každý den se opakující rutina, přičemž jeho jediný kamarád Will to má stejně. Nemají ambice dostat se pryč z ústavu, poněvadž v němž mají vše, co potřebují, tedy hlavně sebe navzájem, relativní klid a film Čistá srdce. Jenže to se jednoho dne změní…Lze se na Krisse a Willyho zlobit? Soudit je za jejich chování, když to vlastně všechno mysleli dobře? A naopak, dokážete sympatizovat s 2 nevyzpytatelnými „magory“, když si uvědomujete, že mimo prostory ústavu jsou nebezpeční nejen sami sobě ale i okolí? Já Krissovi vlastně docela rozuměl, až mě to překvapilo. Každopádně jsem s napětím sledoval jeho putování, i když člověku bylo vcelku jasné, kam tohle všechno spěje. Nicméně vyčítat závěru naivitu asi dost dobře nedokážu, na to mi bylo Krisse až příliš líto, bez ohledu na to, co všechno udělal. Dávám slušné 4*, mé první filmové setkání s Kainzem dopadlo dobře. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Jedna z oblastí, kam se těžko proniká, je mysl psychicky narušeného člověka a v tomhle případě šlo u Krisse o Aspergerův syndrom. Je to hodně zajímavě zpracovaný příběh, kde se prolíná Krissův život s jeho rituálním sledováním filmu pro pamětníky Čistá duše, který ho nakonec ovlivní až k takovému jednání, které vyustí v dramatický závěr. Abych pravdu řekla, měla jsem chvílemi silně ambivalentní pocity, které se střídaly s těmi, kdy mně byl Kriss docela sympatický a přála jsem si, aby všechno mělo trochu jiný průběh. A opět dávám jednu hvězdu dolů za toho psa. Zajímavý komentář : charlosina ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Dva idioti jako od Triera během jednoho večera vymyslí a do praxe uvedou plán, který by hrdinové Prison Breaku kutili půl roku. Zde prvně vysvitlo, že s tímhle filmem něco nebude v pořádku. Stejně jako Kriss totiž pohlíží na svět příliš filmově a unikají mu relevantní „drobnosti“, které činí život autentickým. Naprosto selhává psychologie postav: jak máme přiznat ono čisté srdce agresivnímu jedinci, pro kterého neplatí žádné mravní imperativy, ale který se – k divákově zmatenosti – občas chová naprosto logicky? Býti zlým cynikem, sleduji Čistá srdce jako komedii. Komedii chladnou jako madlo od rakve. Film o lásce k filmu nakonec paradoxně slouží zejména coby důkaz, že filmy škodí zdraví. A nemusí jít nutně jen o uhlazené romance ze čtyřicátých let minulého století, jejichž režie by Kennethu Kainzovi zjevně sedla lépe. Bohužel se, Dán jeden, minul dobou. 50% ()

charlosina 

všechny recenze uživatele

Kriss je na pohled normální muž, který miluje filmy. Ve skutečnosti je to však nemocný člověk, který je vyloženě posedlý snímkem "Čistá srdce", resp. jeho hlavní postavou Lindou. Jednoho dne se svým kamarádem Willym z léčebny utečou a vydají se Lindu hledat. Protože doposud žil Kriss v izolaci, veškeré zkušenosti a charaktery lidí zná jen z onoho filmu... Mohlo by se zdát, že se jedná o dojemný snímek, který z diváka vymáčkne slzy, ale v podstatě je to spíš syrová pouť za realitou. Kriss si škatulkuje lidi na ty dobré a zlé, ale jeho hodnoty neodpovídají stanoveným společenským normám. Zlí jsou ti, kteří mu nerozumí a hodní jsou ti, co mají Lindu rádi a nebrání mu v jeho cestě. Jak říká ve filmu Linda: "Život je takový, jaký si ho člověk udělá." A Kriss se tím řídil... Ona sličná dívka ze stříbrného plátna, která "byla sama ve zlém světě", mu naplnila jeho nepochopený život. Dojemným příběhem Rene hjerter vlastně zůstává, i když v poněkud drsnějším podání. Přestože postava Krisse působí snad i "necitelně", jeho hluboké city vypovídají o tom, že měl jen dobré úmysly... Lindu chtěl vlastně zachránit. Kenneth Kainz připravil zajímavou podívanou na svět očima muže, na kterého měla vášeň zhoubný vliv. A udělal to báječně. Drsné, přesto krásné. Předlohou ke zpracování mu byla kniha "Alting og Ulla Vilstrup" od Kima Fupze Aakesona. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Dánská dramata mají svou specifickou atmosféru a styl. Nejinak je tomu i v případě Čistých srdcí. Anders Matthesen a Morten Suurballe vytvořili netypickou dvojku kamarádů, kteří uprchnou z psychiatrické léčebny, aby našli vysněnou dívku ze starého, černobílého filmu. Pro Krisse je postava Lindy, která se musí prát s útrapami života, můzou a snad tou jedinou věcí, která dává jeho životu nějaký smysl. Jeho oddaný přítel Willy za ním stojí, ať se děje cokoliv. Morten Suurballe mi připomínal Borise Karloffa coby legendárního Frankensteina. Ta tvář, ty jakoby těžkopádné pohyby... Závěrečná pointa je překvapivá a potěší. A úplný závěr filmu nechává pro Krisse naději, tak jako tomu bylo u jeho milované Lindy. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama