poster

Čistá srdce

  • Dánsko

    Rene hjerter

Drama

Dánsko, 2006, 82 min

  • Matty
    **

    Dva idioti jako od Triera během jednoho večera vymyslí a do praxe uvedou plán, který by hrdinové Prison Breaku kutili půl roku. Zde prvně vysvitlo, že s tímhle filmem něco nebude v pořádku. Stejně jako Kriss totiž pohlíží na svět příliš filmově a unikají mu relevantní „drobnosti“, které činí život autentickým. Naprosto selhává psychologie postav: jak máme přiznat ono čisté srdce agresivnímu jedinci, pro kterého neplatí žádné mravní imperativy, ale který se – k divákově zmatenosti – občas chová naprosto logicky? Býti zlým cynikem, sleduji Čistá srdce jako komedii. Komedii chladnou jako madlo od rakve. Film o lásce k filmu nakonec paradoxně slouží zejména coby důkaz, že filmy škodí zdraví. A nemusí jít nutně jen o uhlazené romance ze čtyřicátých let minulého století, jejichž režie by Kennethu Kainzovi zjevně sedla lépe. Bohužel se, Dán jeden, minul dobou. 50%(23.6.2011)

  • JANARYBA
    *****

    Skvělý film, jehož název v překladu znamená ČISTÁ SRDCE je názvem imaginárního starého filmu, který náš hlavní hrdina ("momentálně" hodně zaostalý) spolu se svým kamarádem , který je na tom obdobně, sledují prakticky pořád dokola, alespoň vždy, když je někdo nedonutí dělat něco jiného. Nikdy nevidí konec filmu a pouze se domnívají, že ví jak film skončí. Jejich duševní obzor je skutečně hodně omezený a tak většinu mouder i životních zkušeností čerpají z onoho filmu. Utečou z uzavřeného oddělení psychiatrie a vydají se hledat herečku, která je každý den tak okouzlovala. Během své cesty rozřazují okolní lidi na ty dobré a na ty zlé, pár těch, co se jim postaví do cesty, bez zaváhání připraví o život. Fascinující nahlédnutí do duše chorého člověka s minimální inteligencí, kterému ať udělá nevědomě i tu největší špatnost, stejně musíme fandit.(20.9.2008)

  • emma53
    ***

    Jedna z oblastí, kam se těžko proniká, je mysl psychicky narušeného člověka a v tomhle případě šlo u Krisse o Aspergerův syndrom. Je to hodně zajímavě zpracovaný příběh, kde se prolíná Krissův život s jeho rituálním sledováním filmu pro pamětníky Čistá duše, který ho nakonec ovlivní až k takovému jednání, které vyustí v dramatický závěr. Abych pravdu řekla, měla jsem chvílemi silně ambivalentní pocity, které se střídaly s těmi, kdy mně byl Kriss docela sympatický a přála jsem si, aby všechno mělo trochu jiný průběh. A opět dávám jednu hvězdu dolů za toho psa. Zajímavý komentář : charlosina(30.6.2013)

  • charlosina
    *****

    Kriss je na pohled normální muž, který miluje filmy. Ve skutečnosti je to však nemocný člověk, který je vyloženě posedlý snímkem "Čistá srdce", resp. jeho hlavní postavou Lindou. Jednoho dne se svým kamarádem Willym z léčebny utečou a vydají se Lindu hledat. Protože doposud žil Kriss v izolaci, veškeré zkušenosti a charaktery lidí zná jen z onoho filmu... Mohlo by se zdát, že se jedná o dojemný snímek, který z diváka vymáčkne slzy, ale v podstatě je to spíš syrová pouť za realitou. Kriss si škatulkuje lidi na ty dobré a zlé, ale jeho hodnoty neodpovídají stanoveným společenským normám. Zlí jsou ti, kteří mu nerozumí a hodní jsou ti, co mají Lindu rádi a nebrání mu v jeho cestě. Jak říká ve filmu Linda: "Život je takový, jaký si ho člověk udělá." A Kriss se tím řídil... Ona sličná dívka ze stříbrného plátna, která "byla sama ve zlém světě", mu naplnila jeho nepochopený život. Dojemným příběhem Rene hjerter vlastně zůstává, i když v poněkud drsnějším podání. Přestože postava Krisse působí snad i "necitelně", jeho hluboké city vypovídají o tom, že měl jen dobré úmysly... Lindu chtěl vlastně zachránit. Kenneth Kainz připravil zajímavou podívanou na svět očima muže, na kterého měla vášeň zhoubný vliv. A udělal to báječně. Drsné, přesto krásné. Předlohou ke zpracování mu byla kniha "Alting og Ulla Vilstrup" od Kima Fupze Aakesona.(8.2.2009)

  • Sandiego
    ****

    Čekal jsem sentimentální drama, dočkal jsem se drsného a autentického příběhu v nejlepší dánské tradici, jemuž se poměrně dobře daří propojovat současnost (snímanou takřka v dogmatickém stylu) s věrnou rekonstrukcí pamětnického filmu (na níž mají stěžejní podíl čeští tvůrci z Barrandova) a dosáhnout tak velmi dobře zvládnuté emocionální tečky, při níž se člověk těžko ubrání dojetí.(8.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace