Un taxi color malva
Fialový taxík
The Purple Taxi
Režie:
Yves BoissetKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Philippe SardeHrají:
Charlotte Rampling, Philippe Noiret, Peter Ustinov, Agostina Belli, Edward Albert, Fred Astaire, David Kelly, Jack Watson, Derek Lord, Niall BuggyObsahy(1)
V odlehlém koutě Irska se několik lidí setkává s tíživými vzpomínkami na minulost. Příběhem nás provází Philippe (Philippe Noiret). Nejzajímavější postavou je nesporně pan Taubleman (Peter Ustinov), který je mezi sousedy nechvalně proslulý. O všech všechno ví a často tyto informace používá k poškozování ostatních. Jeho protipólem je dr. Scully (Fred Astaire), který cestuje po vesnici ve fialovém taxíku. Ale oba skrývají nějaké tajemství. (Snorlax)
(více)Recenze (7)
Zlatá Palma - výběr ()
Kdesi na jižním pobřeží Irska se schází skupina podivínů, jimž je společná individualistická filozofie, která pramení nejen z nejrůznějších životních pohrom... Melancholický příběh podle románu Michela Déona, jenž se odehrává v podmanivé krajině ostře korespondující se skupinou excentriků zároveň na útěku i na cestě za poznáním. Vynikající herecké výkony v čele s Peterem Ustinovem. ()
Sešlost skvělých hereckých osobností před kamerou. ()
Hodně zajímavá setkání... Setkání několika lidí na rozcestí životních křižovatek v zapadlé chatce vysoko v horách. Setkání se zpočátku jakoby čistě pocitovým filozofickým rozjímaním, které ve společnosti úzkého kruhu postav plynule prochází do hned několika silných, vzájomně propletených vztahových, psychologických či rodinných dramat. Setkání s tradičně skvělým Philippem Noiretem v možná až netradičně hodně civilní poloze, dávajícího do svého tentokrát ryze charakterního výkonu velký dus své duše. S Charlottou Ramplingovou, která mi tady se svým šarmem v kombinaci s procítěným výkonem nejednou připomínala Romy Schneider. Nebo zcela nečekaně s legendárním stepařským veteránem Fredem Astairem jako životem zkušeným doktorem. Také s krásnou irskou přírodou, která dotváří jedinečnou atmosféru těchto komorních dvou hodin filmu. Ze začátku mě svým stylem a náročným vstřebáváním tíživých vzpomínek prolnutými filozofickými úvahami dost vyčerpával, ale jak se více rozvinul příběh, stále více jsem proplouval pod kůží postavám, najednou jsem se nemohl odtrhnout a hned po skončení mám jasno, že tenhle film budu ještě časem chtít ve správné náladě vidět znovu. Protože tohle setkání po skončení zanechalo ve mě víc, než se možná ze začátku chvílemi mohlo zdát. I přes svou tíživost se mi ta melancholická nálada ve výsledku spíše zamlouvala. ------ „Když slon cítí, že přichází jeho konec, prý se vzdálí od svých příbuzných, ponoří se do lesa a hledá cestu na hřbitov. Zvíře, které má umřít, pak svůj hřbitov nalezne. Ale člověku se občas stane, že při tom hledání jaksi zabloudí.“ [85%] ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - Nominácia na 1. cenu ()
Velmi silne 3 - Yves Boisset si mna ako divaka ziskal jednak filmom Canicule 1984, dalej The Common Man 1975. Tymto zase potvrdil svoje reziserske kvality. Noiret, Ustinov a legendarny Fred Astaire sa stretli na odlahlom konci Irska, aby debatovali - ale sak si to pozrite, nejdem prezradzat dej. Ono to vlastne ani ustrednu dejovu liniu nema, je to len sled volnych asociacii, ktore pospolu drzia herdi a reziser. Herecke vykony tu su, s tym som spokojny, dialogy vyborne. Trochu plansie kulisy nez som cakal, aspon vylety do prirody to trochu vynahradili. Celkovo vsak silna 3 -ka, chvilu som rozmyslal aj nad 4 spuntami. 65 % ()
Spontánní, uvolněné vyprávění o vztazích a náladě, lidech a přírodě.(max.70%) ()