Setkání v Praze

Severská variace na kafkovské téma odcizení, nepochopení okolím... V bizardním světě České republiky se Dán Christoffer snaží převzít tělo svého mrtvého otce a současně si odpovědět na pár existenčních otázek – vyřešit manželskou krizi, zjistit proč ho otec kdysi opustil... Česká republika je tu spodobněna jako svět, kterému hlavní hrdina vůbec nerozumí, a naopak Češi nerozumí jemu. Z toho našinec často vychází jako úplný magor, na druhou stranu to slouží příběhu, který by se v podstatě mohl odehrávat kdekoliv na světě a fungoval by stejně. I když středověká a barokní architektura Prahy se svým mystickým nádechem je pro podobné ztvárnění víc než vhodná. Krom toho Mads Mikkelsen (alias pan Šifra z Casino Royalle) hraje velmi příjemně. (18.07.2007)

České postavy k smíchu, Mads k politování- pro tak dobře zahranou roli by zasloužil rovnocenné spoluhráče, jinou dramaturgii, více logiky...prostě něco mi tu nefunguje. Tolik prázdných a tupých žvástů v devadesáti minutách, to je síla, přitom jako vztahové drama by se mi to hodně líbilo. Nejsmutnější je fakt, že tato slabota sama sebe bere moc vážně. (08.07.2009)

Nemohu být objektivní - žeru Mikkelsena a každé jeho hnutí - nehnutí brvou. Velmi upřímné, syrové, vztahové, seversky nekompromisní drama, které je přesně takové, jaké by v Hollywoodu nikdy nevzniklo, včetně nic nevysvětlujícího konce do ztracena. Klobouk dolů, že stále nějaký ten režisér má tu kuráž točit podobné filmy, které jsou pro drtivou většinu diváků naprosto nezajímavé a "nudné". Na diváka, nemajícího zkušenost s podobným odcizením po letech a tak dále, asi tahle hra nezabere, kdo ale ví, o čem je řeč, má to jak vytržené z života. Až na neodpovídající reálie v úvodu, které českého diváka musely pozlobit a zbytečně parodické, české roličky, jak vystřižené z komiksu o zapomenuté a zaostalé zemičce, milé překvapení v podobě extrémně civilního výkonu mě neznámé Jany Plodkové... U mě dobrý a těším se na další věc s Mikkelsenem. (06.07.2009)

Christopher ( Mads Mikkelsen ) přilétá se svou ženou Majou ( Stine Stengade ) do Prahy, rozloučit se se svým otcem ( kterého od svých 12- ti resp. 15-ti let neviděl ), vyřídit pozůstalosti a převést jeho tělo s rakví do rodinné hrobky v Dánsku. Přitom se začíná krůček po krůčku odkrývat dávná minulost a paralelně s tím jsme svědky hroutícího se vztahu mezi Christopherem a Majou. Přiznávám, že tento evropský ( dánský ) pohled na toto téma je mi nesmírně blízký. Nejsme svědky žádného útočení na divákovi city či laciného sentimentu. Setkání v Praze to je " pouze " citlivě převyprávěný příběh syna ( jehož opustil v dětství otec ) a bilancování vztahu dvou partnerů, kteří se ( možná ) stále milují, ale spíše již pouze zraňují. Ten roztříštění vztah jednoduše již nelze " slepit " dohromady. Oba si to víceméně uvědomují , pouze přiznat si to je těžké. Na výsledné podobě snímku mají bezesporu lví podíl oba hlavní představitelé ( naprosto přirozené, nenucené, civilní herecké výkony ), volně plynoucí režie a přiznávám, že na mě zapůsobila i ta melancholická atmosféra prostupující celým snímkem. V neposlední řadě musím říct, že to putování uličkami a místami Prahy ( kde se více či méně běžně pohybuju ) má rozhodně své kouzlo. Mezi nejsilnější momenty snímku bezesporu patří poslouchání kazety, kde se otec loučí se synem ( věcné, ale výstižné ), či následný rozhovor mezi Christopherem a Alenou ( Jana Plodková ). Ano, ten 12-ti letý chlapec se skutečně vždy bude obviňovat z toho, že je otec opustil, ať už důvody byly jakékoliv. Třetím hodně silným momentem je potom popis Maji, co cítí ve vyhasínajícím vztahu. Co říci závěrem? Ty mnohými již zmiňované narážky na Čechy si tvůrci jistě mohli odpustit, na druhou stranu buďme rádi, že si nás nevzali do parády Eli Roth či Jeff Schaffer. Chudáci Slováci by mohli vyprávět. Oproti nim vycházíme jako hodně inteligentní národ :o) Především ALE, o tom tento snímek rozhodně není a v neposlední řadě, kamera Jorgena Johanssona volně těkající po pražských uličkách a zákoutích, udělala Praze reklamu jako málokterý český snímek či cestovka. 85% (30.10.2010)

Nepatřím k těm, co se při filmech o našem hlavním městě zaobírají v první řadě zkoumáním nesrovnalostí a nepochopením odlišností. Když, tak si jistý posměch zaslouží americký pohled na věc, ne tento sympatický z Dánska. Už jen proto, že krásná kamera Jørgena Johanssona si všímá toho éterického na Praze daleko víc než kdejaký patlal z našich luhů. Snímek hodně staví na psychologii, Praha je jen dějištěm, zdaleka bych nehledal v konkrétním zasazení vnitřní souvislost. Je to o pomíjení, které si ani neuvědomujeme, až je rázem pryč všechno, co tušíme za samozřejmé. Příběh sám netrpí přemírou akčních vsuvek, s jedinou výjimkou. Tou je trochu nesmyslně vypjatá scéna, ironicky natočená v nechvalně známém Chánově, kde se naší hrdinové neseversky rozohní. Věřit se jim to dá jen stěží, sympaťák Mads Mikkelsen i výborná kráska Stine Stengade jsou nejlepší v klidných polohách. Při nich snímek krásně ubíhá, byť není o dvakrát příjemných věcech. P.S. - Bořivoj Navrátil by za ten trapas-výkon měl být doživotně vyloučen s cechu herců, je-li nějaký. (22.07.2010)