Sněženky a machři po 25 letech

Stravitelná exkurze po 25 let starém muzeu. Vtipy, které znáte, plus roztříštěná poetika zimních radovánek a diskutabilní melancholie, kterou drží pohromadě jen osvědčené charaktery. 50% (18.12.2008)

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr. (21.12.2008)

Smutná komedie, která nemá více věcí. Protagonistu. Drama. Tempo. Žádnou konzistenci. Jasno v cílové divácké skupině. Celý film ale krom FILMOVÉ režie (tzn. nevypadá jako home video nebo televizní inscenace pro sobotní dopoledne) stmeluje intenzivní pocit hořkosti nad promarněnými příležitostmi. Životními i uměleckými. 55% Zajímavé komentáře: Tetsuo, imf, triatlet, Pražák, Sonnery, curfew77, dolin1, Le6n, martalini (22.11.2009)

Čekal jsem peklo. No a dočkal jsem se nudy, občas přerušovanou fórky a nebýt Václava Kopty, jehož jediný "machrovský" herecký výkon se vymykal, bylo by to ještě horší. Často jsem se přistihl, že má dojem, že parta lidí, která viděla kdysi Sněženky, odjela na hory, tam něco předvádí a snaží se, aby to vypadalo, jako z toho filmu. VY JSTE NA MĚ MOC INTELEKTUÁLNÍ. JÁ SE RADŠI VRÁTÍM KE SVÝM VESELÝM HISTORKÁM. Upřímnou soustrast, Michale :o) (16.03.2009)

Není to až tak strašné zklamání, jaké bych očekával, ale byly tu jisté chvíle, které nemohly být horší než trapné, a už i to je na to blbý, nebo spíš trapný slovo. Nebýt těch zbytečných scén, byl by film kratší, zábavnější a hlavně kvalitnější. Kdyby se film zbavil trapné scény s Neumannovou, trošku ubral hraní mladé dceři tehdá mladého Vikiho Cabadáje, možná by to mohlo být i o několik chlupů lepší než to nakonec dopadlo, každopádně to i přes to všecko nedopadlo zas tak špatně, a klidně bych na to do kina šel znova, leč nemusím, protože film si zasloužil druhé místo navštěvovanosti po prvním promítacím víkendu a málem předběhl i první Vratné lahve o pouhou pětistovku. Sněženky a machři je melancholické, trošku, nebo až trošku moc přehnané vyprávění o tom, jak život jde dál, a jak se s tím kdo dokáže poprat. Abych pravdu řekl, tak v jistých chvílích jsem se opravdu příjemně zasmál, nemělo to chvílemi chybu, i když začátek se nijak závratně nerozjel, po chvíli to mělo šmrnc, ale ke konci to kvalitou hodně upadlo, zvážnělo, a tak trošku nadhodilo, že dvacetpět let je holt dvacetpět let a nikdo ten fakt, že to všecko je takové jaké je, nezmění. I tak mi to příjemně uteklo, a já nechtěl, aby film končil, což se stává jen u těch dobrých. (22.12.2008)

Stará banda je opět na horách a i když mají hrdinové nějakou tu vrásku a kilo navíc, některé věci se prostě nemění. A některé se mění hodně. Návrat k hrdinům české komediální klasiky hraje více na nostalgickou než na komediální notu, ale moc to bohužel nefunguje. Nebýt pár dobrých hereckých výkonů, slušné kamery a hudby, byl by to průšvih. Takhle jsou Sněženky a machři po pětadvaceti letech jen průměr, u jehož závěrečných titulků budete marně přemýšlet, proč vlastně vzniknul. (19.12.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,623,907║ Čistý nezáživný otras. Nulové herecké výkony, nulový dej. Horšie než by som mohol čakať, za 25 rokov sa fakt nenaučili nič hrať. /5%/ (25.04.2009)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

Jsem asi jediný, který dává novým Sněženkám a machrům vyšší hodnocení než předchozímu dílu. Jednička je pro mě jen taková průměrná komedie s protivným Cabadajem a vzpomínkou na rajské roky komunistické. Dvojka je však sladkokyselá zpověď protagonistů, kteří se teď vnímají úplně jinak, jako lidé s 25 lety zkušeností a životních problémů. Na svá školní léta tak pouze vzpomínají, s úsměvem a možná i smutkem, ale celé je to podbarvené příjemnou atmosférou, herci a režisérem, který věděl, jak to nepřehnat. Celá ta až smutná atmosféra se prostě povedla a (skoro) všeho je tak akorát (šampaňské a růže někde na vrcholku hor nemyslim...). Možná jen škoda, že těch dialogů z minulého dílu je tu tolik, až to možná škodí. Jak na to koukám u ostatních hodnocení, asi jsem jeden z mála, co tohle nechtěl vidět jako přeslazenou tupou komedii... Slabší 4*. (27.11.2009)

Viki Cabadaj! Ono to není blbé tím způsobem, až by to bylo vtipné... Ono je to jen blbé... Zklamání roku a to jsem od toho lautr nic nečekal. .... Doufám ve třetí díl Půlstoleté sněženky a machři se stoletým Brzobohatým... (26.12.2008)

Falešná nostalgie... (21.11.2009)

Nevyrovnané. Nebát se tvůrci vystřihnout všechno to trapné vaření z hlášek dávno minulých, úplně ignorovat tu trojici machen a více nechat vyniknout fungující stránky, tak to mohlo být ještě o třídu lepší. Materiál tu na to je. Čekal jsem vaření z vody, je tu. Nečekal jsem ovšem, že budou mít tvůrci zároveň i co říci. A to rozhodně mají. Jako komedie to sice nefunguje ani chvíli, ale jako takové jedno velké melancholicky-nostalgické povzdechnutí to svoji funkci plní až překvapivě dobře. (11.10.2009)

Hodně slušná deprese, hodně neslušná režie. Za ten pěkný, decentně melancholický kontrast ke Snowboarďákům bych moc ráda zaokrouhlila na 3*, ale asi bych se za to musela stydět ještě po 25 letech... (edit: 25 let je dlouhá doba, určitě to nějak přežiju) (21.11.2009)

Český film se definitivně dostal z krize, trvalo mu to "jenom" necelých 20 (slovy: dvacet) let. A vypořádal se s ní tak jako Hollywood před necelou dekádou, tj. adaptací best-sellerů (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU, NESTYDA), předělávkami (HLÍDAČ Č. 47), pokračováním či pokračováním po dlouhých letech, kdy z trojice JAK SE KROTÍ KROKODÝLI - TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA - SNĚŽENKY A MACHŘI PO 25 LETECH vychází posledně jmenovaný nejlépe._____ Není to "vánoční" hit pro masy, přestože návštěvnost svědčí o opaku, ale tragické (a minimálně komické) rozjímání o tom, kam se postavy a jejich představitelé (i tvůrci) po čtvrt století dostali. (Jeníčková jako béčková herečka ze zahraničí, Suchánek jako zaškatulkovaný bavič apod. - jen očistně drogová linie páně Taušova je nepatřičná) Převládající pocit trapnosti nad vtipností a obměna scén z minulého, uměle zkultovnělého dílu je jedním z témat filmu, a tak mu to nehodlám vyčítat. Nedrží sice pohromadě, což je dáno množstvím jednotlivých motivů a podáváním zprávy o současnosti, kterou si John evidentně neumí odpustit (kritika papučové zábavy, pseudohvězdiček hrajících ve špatných filmech, bulvární hyenismus apod.), ale jako melancholické vyprávění o jedné generaci je to nesmírně působivé a "rockyovská" nostalgie s tím nemá co dělat. Vhodná, náladotvorná hudba a kamera pracující s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem a důmyslně rámující prostor si zaslouží pochvalu, přestože upozorňují na sebe a činí tak film i filmařsky nesoudržným._____ P.S. Kdy bude spin-off s M.Machem (jeho opilé emo na diskotéce svědčí o užití Stanislavského metody)? A jaktože tady film hodnotí i herci? :-) (25.12.2008)

..a z Růžou je taky něco novýho?…. Každý (asi) byl někdy na srazu. Nostalgicky zavzpomínat, podívat se pravdě do očí, jak ostatní zestárli :-)). I tady se vše točí kolem rozvedeného nevojáka Vikyho Cabadaje, kterého nápady jsou však poněkud vyčpělé. ,,Dřepkins“ už dneska nikoho nedostane. Díky M.Suchánkovi se dá říct, že je to i trochu komedie. Jinak se za přispění kýčovité kamery probírají všechny problémy světa. Ale asi to tak má být. Takže je to spíš o lidech, jenž nevesele rozjímají a o kterých nám chtěl režisér mnoho říct. Jen nenašel způsob. Jestli je toto okamžik, na který jste čekali 25 let, budiž. Já se raději vrátím ke kořenům. PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.05.2009)

Život je holt hořký, stejně jako tenhle film + tupé herecké výkony. Bohužel. Kdy se konečně čeští herci naučí hrát ? S většinou naších domacích filmů jen przníme světovou kinematografii. Hanba nám ! (21.11.2009)

Recyklace BEZ legrace. Lítostivý a sebelítostivý vejškrabek, který scenáristé násilím vycpali toporně pronášenými hláškami z prvního dílu, otravně zbytečnými postavami, z nichž Slověna je po Droběně z Popelky jednou z nejděsivějších figur českého filmu a čerstvým horským vzduchem se vznáší jakási všudypřítomná upocená a zatuchlá trapnost, v níž se divák nutně cítí trapně za zestárlé hrdiny a pokus o sebereflexi v rámci hospodského alkotlachání bolí jak čert. Klasické achillovky českého filmu zůstávají namožené. Trapné repliky, product placement použit jako pěst na oko, herci jsou až na neochvějného barda Brzobohatého a zajímavou divadelní patetičnost J.A. Duchoslava, který jako jediný "nedospěl" a nezpamprdovatěl unylí, lyžovací scény nenápadité-srovnání s juvenilním lyžákem navzdory technice nedopadá dobře. Několik wth scén jako intimní chvilka pod kopou dřeva, výchova dívek v Čechách a bulvární hyenismus v praxi dílo zkázy dodělá. Zapracování reálií do scénáře je asi nejsmutnější pokus- zejména v případě Suchánka, který z otloukánka vyrostl v prime-time komika a Jeníčkové, jejíž monolog vysloužilé herečky vyznívá až parodicky. Sněženky jsou cítit jako sraz pánů herců, kteří otrocky odříkávají své staré dialogy. Sraz filmových postav s oním nostalgickým feelingem "takoví jsme byli, čas už nevrátíme" se nekoná. Těch pár výborných songů od Waltera Krafta jakous-takous vzpomínkovou atmosféru nahazuje, ale hned po závěrečných titulcích jsem si uvědomila, že sequel se měl zaseknout ve fázi traileru. Na rozdíl od téhle prkenné srandy-kopec ve stylu kopírovat-vložit-zavlažit slzami a zamlžit nostalgií funguje. P.S. Konečně jsem docenila Snowboarďáky. P.P.S. Původní film vnímám jako hořkosladkou výpoveď, nikoli čistě jako humornou kultovku, jen tak pro pořádek. (15.12.2008)

On není problém pochopit, proč ladí S&M2 na lehce depresivnější nótu, proč se ještě posiluje pocit marnosti, prázdnoty a ztráty něčeho cenného přítomný už v prvním díle, proč se to celé opakuje jak poškrábaná deska; problém je v tom, že je to udělané tak amatérsky a neumětelsky, až je to nekoukatelné. (20.11.2010)

Ta odvaha zkusit pokračovat na té samé chatě o čtvrt století později mě překvapuje doteď. A to nemluvím o troufalosti předhodit divákům, lačnícím po další komedii, stominutové vzpomínání na něco, co je dávno pryč. Ale i tak se pár věcí nemění - Cabadaj se dere do popředí, Mácha je komediálně nejvděčnější postava a Převrátil funguje jako prostředek pro ztotožnění diváka. A ano, vedlejší ženské osazenstvo je zase neskutečně otravné. Nostalgie a posmutnělá náladovost je ale překvapivě fajn. Do hlavních postav jsem viděl, některým jsem fandil, aby se dokázali v životě otočit správným směrem a i když jsem občas cítil zbytečnou teatrálnost, pořád mě zajímalo, jak chtějí John s Pelantem tenhle scénář zakončit. Tam možná nakonec tkví kámen úrazu. Velká gesta, velká slova a okrajově vyhrocené vážné situace Sněženkám vážně nesluší. Přesto na tuzemské poměry obrovské překvapení. 70% (22.11.2009)

„Takhle se vožrat... A ještě k tomu u konkurence!“ Horkastá melodráma Sněženky a machři po 25 letech nadväzuje na Sněženky a machřov. Iste, to každá dvojka. Ale kým Terminátora 2 si vychutnajú (asi...?) aj diváci, ktorí nevideli jednotku, tu je to iné. Bavíme sa o voľnom pokračovaní snímky, ktorá nebola o akcii, ani o trikoch. Bola o postavách, vzťahoch, dialógoch. Dvojka sa odohráva 25 rokov po školskom zájazde, na ktorom sme s tínedžermi (a ich učiteľmi, napr. Radek Brzobohatý) zažili všetko, čo sa (vraj) zažíva, ak sa ďaleko od rodičov, v čarovnej a zasneženej chalúpke, obklopenej majestátnymi decembrovými horami, stretne partia dospievajúcich. Teda láska, zrada, priateľstvo, sex, vernosť i nevernosť. Dvojka vychádza zo zaujímavej otázky, čo sa stane, ak sa títo žiaci stretnú po desiatkach rokoch. Miestami je situácia bizarná (Brzobohatý vyzerá v roku 2008 úplne rovnako, ako v roku 1982) a napriek tomu, že snímka trvá takmer dve hodiny, pôsobí skratkovito/nedopovedane. Kým svojrázny Jan Antonín Duchoslav a (autobiografický?) Michal Suchánek sú super, detto ďalších pár kusov, ostatní iba bezmocne (a vari i bezradne) postávajú na scéne a snažia sa nepokaziť to. A tváriť, že v príbehu majú miesto. V skutočnosti im ho však kradne nová generácia (stíhačka Juliana Johanidesová, ex-feťák Jakub Prachař). Film zaujme slušnými hláškami („Co je to tady za idioti pokřivený?“), poetickou atmosférou a scenárom, ktorý nie je dokonalý, ale jeho zámer je krásny a to zobrať kultové postavy z originálu a nechať ich zostarnúť (spolu s fanúšikmi). Kým kedysi sme si ešte všetci mohli klamať, čo z nás vyrastie, po 25. rokoch je načase priznať si, že ľudia sa nemenia, na čo vyzerali ako mladí, to v dospelosti dotiahli do dokonalosti, stučneli, stratili sny a u väčšiny prepukla pokročilá depresia a hádzanie flinty do žita so sklonmi k podceňovaniu. Rocky Balboa stavil na podobnú kartu, ale, samozrejme, jemu to vyšlo oveľa lepšie. (04.01.2010)