Můj nejlepší přítel

Film pobaví, Daneček je tradičně k nakousnutí, jen je škoda, že film taky neříká, že i kámoš umí posrat co se dá. Třeba Filip by o tom mohl vyprávět. Asi před dvaceti lety jsem byl o víkendu sám doma, holku se mě tradičně sehnat žádnou ostatně jako vždycky, na kluka nemám žaludek a zvířata nemaj smysl pro romantiku. Vybaven krabicovým vínem, VHS Rocky 1, 2, 3, 4, 5 a dokonalou samotou jsem se rozhodl, že si ten večer v rámci "možností" pořádně užiju. Už, už zasouvám první díl Rockyho do videa, když v tom zvonek a za dveřma Filip "Čau já jsem dneska sám doma, přijde ke mě Míša a plánuju šukačku. Co ty máš v plánu? " Já : Neprovokuj, Filipe, jdi šukat a nech mě si užívat noc s boxerem." Filda: "Aha, hele něco bych od tebe potřeboval." Já: "A co? Filip" Ona přijde s kámoškou, tu taky znáš a já bych jí potřeboval odblokovat, aby Míšu nebrzdila a ty jako kámoš by si to pro mě mohl udělat." Já" a kdo je ta druhá holka?" Filip "Ropucha." Já: "Tak na to seru, jako sorry Filipe, ale od tý doby co jsem se s ní nachcanej jak kráva líbal před tvým barákem a ona mě těsně po skončení líbačky řekne, že se před chvílí u Akropole poblila, mě docela dost odpuzuje. Filip "Jo to chápu, ale já po tobě nechci, aby si s ní píchal.... "Já: "Nestraš Filipe, nestraš, prosím Tě, nebo se mě zase zdvihne kufr" Filip: „Jen prostě že já mám jedinečnou možnost sbalit Míšu, ale bez tebe jsem bez nároků." A já jak starej dobrák a kámoš teda kejvnul. Za střízliva jsem Filipovi pomoct nedokázal a tak jsme šli do hospy kde Filda nechal na svoje náklady nalejt do litr a půl velké PET láhve výčepní rum. Do příchodu holek jsme flašku úspěšně zkolili. Při pomyšlení na noc s ropuchou jsme začal přemýšlet, že by možná bodly nějaký halucinogení drogy, ale už bylo pozdě. Holky zvonily. Chvilka společné konverzace a Filip si už vleče Míšu k sobě a já plním svou kamarádskou povinnost a zabavuju ropuchu. Nejdřív jí navrhuju, že by jsme si mohli zahrát na Viléma Tella. Ona bude mít jablko na čele a já si jí ho budu snažit sestřelit z hlavy, chvilku váhala, ale pak to k mé lítosti zamítla. Tak jsem jí navrhnul, že by jsme si mohli zahrát na Vinnetoua, že bych jí strčil roubík do pusy a jestli by to vydržela díl jak Old Šetrhend ani to, ale u ropuchy neprošlo, za to od ní přišel nečekanej úder "podívej Pavle já vím, že se mnou chceš vyspat, kdyby si se trošku snažil..." Dál nic nevím, protože jsem hrůzou omdlel a vzbudil se, až když byl Filip sám doma ! Ptám se ho jaký to bylo a on mě řekne, já s ní nespal. Tak v tu chvíli jsem měl chuť ho zabít čili tenhle film mě skutečně nemusí říkat jak je důležitý mít dobré kámoše ! (11.08.2009)

Na první pohled nenápadný malý a spíš televizně laděný film o napravení jednoho sobce a hledání skutečného významu slova přítel. Má ale dvě silná plus. Tím prvním je silné herecké obsazení v čele s vynikajícím a jako obvykle velmi civilním Danielem Auteuilem (pro mě momentálně nejlepším hercem Francie), kterému zdatně sekunduje sympatický a soucit vzbuzující Dany Boon. Tím druhým je kultivovanost a civilnost příběhu, který by se samozřejmě dal pojmout po hollywoodsku a mohl by ždímat umělé emoce v každé druhé scéně. Živě si umím představit americkou verzi s Walterem Matthauem, který by náležitě přehrával postavu do karikatury a celé by to směřovalo k průměrné komedii, která by nijak nevybočovala z toho, co divák viděl už mnohokrát. Takhle je tu mnohem míň humoru, ale vůbec to nevadí, protože katarze se dostaví a jediná klíčová scéna s nekompromisním gestem a jedinou památnou větou stačí, aby mi film trvale utkvěl v paměti. Stejně jako ve veleúspěšném Milionáři z chatrče tady hraje podstatnou roli všeobecně známá hra Milionář, ale tady mi její využití přišlo funkčnější a paradoxně si tohohle malého filmu cením výš než superfilmu Dannyho Boyla. Celkový dojem: 75 % (16.07.2011)

"Přátelství spočívá ve výběru člověka, kterého jsme si zvolili pro jeho povahu a dali mu jednou provždy přednost."(P.Bonnard) Mám ráda Daniela Auteuila a většinou vím, že nebudu zklamaná, když si vyberu některý z jeho filmů a ani tohle nebyla vyjimka. Kdybych to měla hodnotit objektivně, asi by bylo mé hodnocení nižší, ale ono to prostě nejde, ona si mě ta francouzská atmosféra vždycky tak krásně omotá kolem srdce, že nemůžu jinak. Asi bych se osobně nepřikláněla k tomu, že šlo přímo o komedii, ale o velmi příjemný, milý a inteligentní film o hledání pravého přátelství a právě už i jen za ten námět jsem zvedla hodnocení směrem nahoru. Velmi citlivě natočené se skvělými herci, kde nejen Daniel, ale i Danny Boon byl úžasně dojemný. Díky za takové malé - velké filmy. Jinak s Danielem Auteilem jsem na téma přátelství viděla i jiný bezvadný film - Rozhovory s mým zahradníkem. (07.09.2014)

Daniel Auteuil a Dany Boon jsou pro takovou komedii jako stvoření. Milá, neurážlivá, v podobném duchu, jako je třeba Blbec k večeři. Chytrá, zábavná. Prostě příjemně odpočinková a zároveň plná poučení a hezkých filmových momentů, které se svojí lehkostí dokáží odprezentovat snad jen akorát opravdu ti Francouzi. (30.09.2019)

„Zajímáš se někdy, co dělám mimo zaměstnání?“ - „Respektuju tvé soukromí.“ - „Ty se nestaráš o jiné lidi.“ - „Vážně si to myslíš?“ - „Ano, ale na tom nesejde.“ Aneb není jednoduché vyhrát sázku vyžadující reálného nejlepšího přítele, když jsou pro vás ostatní jen klienti, kolegové, cizinci a vy si vystačíte sám…anebo ne? Bylo milé pozorovat nesourodou dvojku v podobě odměřeného, snobského sběratele uměleckých kousků a vřelého, zvídavého taxikáře, kteří procházejí lekcemi, jak navazovat přátelství (výborní Auteuil a Boon). Film není až tak vtipný jako spíš úsměvný. Přesto mě při očekávání pohodové, odlehčené komedie trochu překvapilo, že nemalou část projekce jsem sledoval hlavně tragikomedii, hořkou a smutnou (u „Kde jsou slzy?“ až mrazí). Pasáž soutěže byla samozřejmě dost naivní (zvlášť překročení časového omezení), přesto to filmu nedokážu vyloženě vytknout. Za mě slabší 4*. „Nejsem tady, abych si půjčil peníze.“ - „Nebylo by to poprvé.“ - „Vždy jsem ti je vrátil. Dobré účty dělají dobré přátele.“ - „Dobré účty dělají dobré účty.“ (25.04.2021)