Slepá bába

Vincent a Jules na ruský způsob. Vzhledem k tomu, že ruské prostředí je nám - ať už chceme nebo nechceme - bližší, než to americké, tak vše působí daleko uvěřitelněji. A černý humor mi taky sednul. Závěrečný dovětek je sice možná už příliš polopatický, ale v souvislosti s nedávno viděným dokumentem http://www.csfd.cz/film/288082-vor-v-zakone-vladce-podsveti/ se mi nakonec zdá zcela na místě. (05.07.2011)

Skromná variace na Ritchieho v reáliích ruských devadesátek. Ruská filmová škola si vždycky ujížděla na sociálních karikaturách a přesazích, ale to už samo o sobě k dobrému filmu nějak nestačí, pokud tedy nejste Rus a nebavíte se u filmu jakýmsi pofidérním prizmatem nostalgie. Ze scén by šly odřezávat macaté flaksy a stopáž skrouhnout na půlku, značnou část humoru obstarávají prkenné herecké výkony (záměr?), samotné rozpracování zápletky spíš na úrovni nadšeného debutanta. Určitě zajímavá alternativa pro fanoušky gangsterského žánru, která může zaujmout už jen svým zasazením a vyobrazením národní mentality. Ale že bych z toho byl kdovíjak unešen, to říct nemůžu. 6/10 (23.10.2021)

Velmi slušná ruská gangsterka o tom, co všechno může způsobit krádež jednoho kufříku s heroinem. Příběh je udělán tak, že rozhodně nenudí, je svižný a pořád se něco děje. Co film ale dělá nadprůměrným, jsou hodně trefné hlášky, u kterých jsem se řezal smíchy ("Říklas, ať vezmu něco těžšího. - Jo, ale myslel jsem automat a ne bazuku, kreténe. Teď ještě najdu granáty ne?" - vytáhl granáty: "Ty seš fakt debil"). Dvojice Viktor Suchorukov a Dmitrij Dyuzhev nemá chybu. Do svých rolí se vžili a jejich postavy působí humorně až elegantně. Taková ruská tarantinovka/ritchieovka, která dosahuje stejných kvalit. 85%. (07.04.2010)

Balabanova jsem objevil kdysi filmem Брат. Od tý doby už ho vyhledávám cíleně a zatím mne nikdy nezklamal. Z hlediska zábavy jsou Жмурки asi nejlepší. Dva řadoví mafiáni: menší chytřejší, větší poněkud pomalejší (ale se spoustou koníčků, jako je mučení lidí nebo sbírání rockových desek), jejichž prakticky každá pochůzka skončí průserem a hromadou mrtvol. Násilí tu je brutální a bez limitů a bez slitování, ale o něj vlastně ani tolik nejde. Člověk se baví vším tím okolo a hlavně naprosto skvělými dialogy, které na rozdíl od Tarantina nezní prvoplánově cool. Třeba diskuze po zastřelení protivníka ("Střílíš fakt pěkně. Měl bys jet na olympiádu." "Já moc nemám rád sport."), veškeré debaty ohledně Etiopce ("Ale já jsem Rus, říkám vám to pořád."), šéf Michajlov ("Architekte, vanu jsi podělal. Jestli jsi podělal i krb, tak tě v něm spálím." a mezitím jde zvolna kouř do místnosti...). A samozřejmě v nouzi zavolaný medik-pankáč ("Tak jestli jste potřebovali jenom diagnózu, tak já zase půjdu."). I když to je sranda, není to úplně pro každýho. Ta bezcitnost je tady dost extrémní. Každopádně nějaký obraz Ruska 90. let (a možná Ruska pořád) to je. Na závěr bych si dovolil doplnit, že výraz Žmurki není hra na slepou bábu, ale ruská ruleta. A nebojte, i na tu přijde ve filmu řeč, a je pojatá o hodně vtipněji než třeba v Lovci jelenů. (05.05.2021)

Na to, jak výborně tohle ruský Pulp Fiction celou dobu šlapalo, to mělo slabší konec. Zejména kvůli němu nejdu do plnejch, přesto jsem za Žmurki moc rád, výborně jsem se u nich bavil a celkem žasnu nad tím, co už se Rusáci naučili s umělou krví a kolik nahých mrtvol jsou na sebe schopní naskládat, aby dotvořili hrůznej dojem z jedné jediné scény. (21.06.2018)