Režie:
Peter WeirKamera:
Russell BoydHudba:
Burkhard von DallwitzHrají:
Jim Sturgess, Colin Farrell, Ed Harris, Saoirse Ronan, Mark Strong, Alexandru Potocean, Gustaf Skarsgård, Sebastian Urzendowsky, Dragoș Bucur (více)Obsahy(2)
Píšou se první roky války a na daleké Sibiři už komunistický režim ukazuje svou pravou tvář, v gulazích trpí spousta vězňů. Jedním z nich se stane Polák Janusz Wieszczek. Na dvacet let do gulagu ho přivede falešné obvinění ze špionáže, které pod nátlakem dosvědčila jeho vlastní manželka. Janusz tam potká Američana Smithe, herce Khabarova, ruského kriminálníka Valka, jugoslávského účetního Zorana, litevského kněze Vosse a další. Nehodlá se však se svým osudem smířit a začne spřádat plány na útěk. Jedné noci během sněhové vánice se mu podaří s několika spoluvězni uniknout. Vydávají se na náročnou cestu skrze nelítostnou sibiřskou zimu, oblast jezera Bajkal, transsibiřskou magistrálu, poušť Gobi a Himaláje. Cestou uprchlíci mezi sebe neochotně přiberou mladičkou Polku Irenu, prchající stejně jako oni z ruského zajetí. Uprchlíci najdou útočiště až v Tibetu a poté i v Indii. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (979)
Útěk ze Sibiře zachraňují jeho řemeslné kvality a schopní herci, byť ani jeden nemá z důvodu následující výtky prostor vykvést. Weir se totiž na této poutavé cestě neobtěžuje ani jednou zastavit a rozvést nějakou situaci či vznikající konflikt, namísto toho děj pořád poskakuje vpřed a film se člení na stovky velmi krátkých, o postavách a jejich vývoji nic nevypovídajících úseků. Postavy jsou díky tomu velice ploché a nedozvíme se prakticky nic určitého o útrapách (hladu, zimě a únavě), jakým museli hrdinové čelit ani o vztazích mezi nimi. Útěk ze Sibiře je s ohledem na jméno tvůrce překvapivě velmi nesouvislý a až na pár světlých výjimek (odchod některých postav ze scény) neosobní film, který vzhledem k řadě zajímavějších alternativ nemá výraznějších důvodů ke sledování. ()
Nechybělo moc a dal jsem plný počet. Casting je perfektní (Farrella i Harrise ovšem zastínila mladá Saoirse, která, už jsem o tom pevně přesvědčen, to někam dotáhne), přírodní scenérie jsou překrásné (hlavně hory) a po většinu filmu jsem se nenudil. Jenže když to skončilo, tak to ze mě vyprchalo strašně rychle. Pamatuju si, že Bílé peklo na mě udělalo mnohem větší dojem. Ale to bude asi má jediná výtka vzhledem k tomuto filmu. Tohle je hodně dlouhá cesta, kterou si za nějaký čas určitě zopakuju, a uvidíme, co to se mnou udělá na druhé zhlédnutí. 80 %. ()
Je pochopitelné, že dlhý a strastiplný útek z ruského gulagu nie je hodný krátkej stopáže a povrchných emócií. Režisér išiel na film ako celok dobre, zvýraznil pár dramatických momentov, vsadil na dialógy, vzťahovú líniu, avšak niektorým kľúčovým scénam absentovalo niečo dôrazné a silné (napr. samotný útek bol bez adrenalínu, emócií, popisný a bez dôrazu). Obsadenie Colina Farrella rovná sa vhodné marketingové rozhodnutie. Jeho postava je zapamätateľná, má svoju tvár a ten najrozkošnejší ruský prízvuk. Bez neho by film nebol tým, čím je a mohol byť lepší ak by niektoré miesta vo filme dostali väčší priestor - dramatický a emocionálny. ()
Survival filmy mám rád a tento se navíc opírá o skutečnou událost z druhé světové války, takže natěšenost byla opravdu velká. Před začátkem jsem cítil, že pět hvězd visí ve vzduchu. Ale kdepak. Už úvodní sekvence v gulagu napověděla, že se scénářem a nějakou návazností děje si autoři hlavu lámat nebudou. Ze začátku bylo hodně těžký se v tom orientovat, protože to bylo dost neucelený a zmatečný. Když už jsem si konečně v lidech, kteří prchají, udělal pořádek, tak začala pouť, která byla víceméně velmi zajímavá. Já tyto výpravné filmy prostě zbožňuju, mám rád putování a tady se navíc jedná i o jakýsi útěk z vězení, takže to tomu přidává na atraktivnosti. Hudba je fajn, kostýmy jsou fajn, výprava je fajn, herci jsou skvělí (Farrell), exteriéry jsou úchvatný, ale pořád tam vidím jedno velké ale. A tím je scénář. Děj je takový zkratovitý a chybí mu nějaký silnější moment, který by dokázal vyrazit dech. Chápu, že je těžký do dvou hodin rozplánovat putování několik tisíc kilometrů, ale přeci jenom se autoři mohli na některé momenty soustředít více. A ten konec? Himaláje? To už je extrémně useknuté. Něco si prostě mohli odpustit (Saoirse Ronan story) a naopak přidat hloubku důležitějším věcem. Pár drobných hloupostí se autoři taky nevyvarovali. Film se mi líbil hlavně pro svůj námět a výpravnost, na druhou stranu mu chyběly silnější momenty a několik důležitých částí bylo odbyto nebo úplně vypuštěno. Škoda, tak zkušený režisér z toho mohl rozhodně vytřískat víc. Problém bych viděl taky v tom, že nám hned na začátku řeknou, jak to všechno dopadne! 80% ()
Galerie (77)
Photo © Newmarket Films
Zajímavosti (23)
- Kvôli nevypočítateľnému počasiu bol v štúdiu umelo postavený hustý les, v ktorom bolo natočených niekoľko scén. (ZdenoLo)
- Ve scéně, kdy Janusz (Jim Sturgess) s ostatními zjistí, že má Valka (Colin Farrell) na prsou vytetované Lenina a Stalina, jim Valka odsekne, že to byli velcí muži. Trestanci se tehdy takto skutečně nechávali tetovat, aby nemohli být střeleni do prsou. Znehodnotit tvář Lenina nebo Stalina bylo totiž protizákonné. (ČSFD)
Existují v zásadě jen tři typy filmů: filmy typu A odehrávající se na malým prostoru (vězení, vlak, letadlo), filmy typu B odehrávající se ve středně velkým prostoru (mrakodrap, letadlová loď) a filmy typu C odehrávající se ve velkým prostoru (road movie, les). A teď jde o to, že filmy typu A ani filmy typu C často moc nefungují, protože takové filmy své postavy buďto moc svírají (A), nebo jim naopak moc povolují (C). Ideální je samozřejmě zlatá střední cesta (B). K této zlaté střední cestě se můžou přiblížit i ty dva krajní typy filmů, a to jednoduše tak, že postavám odstraňují překážky z cesty a tím jim umožní takříkajíc lépe dýchat (A), anebo jim naopak hází klacky pod nohy a malinko je přidusí (C), kupříkladu v road movie velí žánrová norma, aby se rozbilo auto, a to právě z toho důvodu, aby se ta obrovská volnost, kterou postavy mají, nějak vykompenzovala, aby ty postavy čelily nějakým obtížím, protože jinak by to byla asi dost nuda. Nejinak je tomu mimochodem u PC her, kde vedle koridorovek (A) a svobodných her jako jsou letové simulátory nebo strategie v duchu „stav si, dokud tě to neomrzí“ (C) máme opět nějaký ideál uprostřed, třeba jasné zadané mise a k tomu vedlejší nepovinné úkoly (Deus Ex: Human Revolution). Jak to celé souvisí s Útěkem ze Sibiře? Souvisí to hodně, protože pokud toto rozdělení na tři typy filmů přijmeme, můžeme velice snadno pochopit a dekonstruovat i tento film o útěku ze sibiřského gulagu do Indie, který naprosto ukázkovým způsobem naši definici potvrzuje. Celý ten film, ač patří celkově k C-čku, sestává ze tří odlišných částí, kde každá z nich odpovídá jednomu typu filmů: gulag A-čku, samotný útěk C-čku a město Lhasa B-čku. Nejen to, film dokonce potvrzuje i to o překážkách a klackách, (-spoilery-) neboť postavám umožní bez nejmenších potíží utéct z gulagu, ten útěk není ve filmu dokonce ani vidět (větší odstranění překážky snad ani film postavám nabídnout nemůže), a naopak na samotné cestě jim pořád hází klacky pod nohy v podobě zimy, horka, jídla, komárů a podobně. Oba případy, uzavřený gulag (A) a zcela otevřená krajina (C), jsou ale až příliš extrémní, a možná proto ten film tak úplně nefunguje a skoro všichni mu dávají tři, maximálně čtyři hvězdičky. Oba ty případy postavy buďto až příliš omezují (to, co je přiměje definitivně k útěku, není vlastně gulag, ale důl, kde se nedá přežít víc než pár měsíců), nebo jim naopak poskytují až příliš volného prostoru. Ideální střed (B) nastane až v tibetské Lhase, v městečku ani zcela sevřeném ani zcela otevřeném, kde si postavy teprve uvědomí, že to dokázaly. Jenže to už je trochu pozdě, neboť film končí. ____ Ač by se mohlo zdát, že výše uvedené členění filmů z hlediska prostoru na tři typy je banální anebo prostě trochu divné, dovoluje nám odpovědět na některé z největších záhad kinematografie, například proč je Smrtonosná past 1 lepší než Smrtonosná past 2? Spousta lidí na tohle řekne něco jako - no, protože druhý díly bývají horší a kdesi cosi, jenže skutečný důvod spočívá v tom, že ten první film spadá do ideálu B-filmů, kdežto ten druhý do C-filmů. Rovněž může zaznít otázka, proč je Přepadení v Pacifiku 1 lepší než „Přepadení v Pacifiku 2"? Opět - protože první film je případ B filmu (loď), kdežto druhý C (vlak). Závěr z toho je ten, že můžete být geniální scénárista a vymýšlet geniální (například ve smyslu plastický) postavy, prokreslovat je a krášlit, ale pokud ty postavy umístíte do blbého prostředí, je vám veškerá ta genialita úplně k ničemu. Měli bychom tedy obrátit tradiční tezi o izolovaných postavách jako takových a ptát se, proč přesně jsou některé postavy dobré – tvrdím, že právě kvůli prostředí. Coby scénárista se tohle pravidlo můžete snažit přechytračit, vymýšlet všelijaké finty, ale je to úplně zbytečné, protože tyhle zákony prostoru obejít nelze. Nepovedlo se to ani Peteru Weirovi. () (méně) (více)