poster

Max a maxipříšerky

  • USA

    Where the Wild Things Are

  • Německo

    Wo die wilden Kerle wohnen

  • Slovensko

    Max a Maxipríšerky

Dobrodružný / Drama / Rodinný / Fantasy

USA / Německo / Austrálie, 2009, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Terva
    **

    Warner bros pictures nechalo své logo obkreslit bílou tužkou do podoby jedné maxipříšerky. Maxův řev je ušidrásající, tak zlostné dítě jsem dlouho neviděl. A ani k tomu nemá důvod, zdá se, že matka ho má ráda, nebije ho a vychází mu vstříc. Podle mého je Max spíš rozmazlenej. Dětem bych ten film nepouštěl.(8.5.2010)

  • Renton
    **

    Scénář: Spike Jonze, Dave Eggers .. Osamocený chlapec (nejlepší jsou scény jeho hraní si odehrají se hned v úvodu snímku) naštve matku, zdrhne na ostrov maxipříšer a po pár divných dobrodružstvích se zase vrátí domů, maminka je šťastná a tím to končí. Divočina je děsná nuda, především. Dítěti, jako pohádka, moc nedá. Spíše vezme. Ani Spike Jonze, přes obvyklou důraznost na vypiplanou vizuální stránku, moc neboduje. Hudební doprovod Karen O je fajn, poslouchal jsem ho několikrát už před filmem a jistě se k jeho částem, narozdíl od filmu, ještě někdy vrátím.(20.12.2009)

  • Bluntman
    *****

    Freude, Freude, vždycky na tě dojde... Knižní předloha Maurice Sendaka je, zjednodušeně řečeno, o tom, že "děti jsou děti" (a tak zlobí, ale jejich rodiče jim to odpustí); upoutávka na filmovou verzi slibovala oslavu dětské hravosti a fantazie, příjemný regres především pro melancholické diváky. Výsledná filmová verze ale není o neposedném dovádění a neoslavuje fantazii, nýbrž divočení slouží k socializaci hlavního hrdiny (jeho dospívání, odpoutání se od matky a závislosti na ní, zbavení se oidipovského komplexu) a dětská představivost není oslavována, ale ukázána jako únik před skutečným světem, s kterým je třeba se vyrovnat. Spíš než o adaptaci populární knížky pro děti a film pro celou rodinu se jedná o další autorský film Spikea Jonze, který se po V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE a ADAPTACI opětovně vydává do mysli ústředního představitele, s nímž není snadné se pro jeho charakterové vlastnosti identifikovat, a v závěru si drze dovolí inscenovat scénu tak, že podvrátí smysl předtím viděného, resp. umožňuje vícero výkladů. (Jsou tradiční rodinné hodnoty potvrzeny, když neuslyšíme "povinný" dialog ve stylu omluva-odpuštění-porozumění? A pokud jsou potvrzeny, dospěl Max, jak postupně ukazovala předchozí hodina a půl?) Proč ale pořád po umění chtít, abychom se klasicky identifikovali s postavou (když je vykreslena tak, že to slouží ústřednímu tématu dospívání a chová se jako každý, i když hyperaktivnější kluk toho věku), předkládané bylo snadno čitelné a u filmu tvářícího se, že je pro celou rodinu, aby obsahoval výchovné poselství? 10/10 P.S. Soundtrack Karen O. a Cartera Burwella je výborný i na samostatný poslech, ale jinak neoddělitelný od filmu, kde jednotlivé skladby slouží k vyjádření pocitů hlavního hrdiny a rytmizaci dění. P.P.S. Docela by mě zajímalo, na základě čeho si ostatní odvozují, že byl Max sobecký a rozmezlený spratek. WTWTA ho naopak ukazuje jako osamělého kluka, kterému matka nevěnuje dostatek pozornosti, sestra je ve věku, kdy má na starost jiné věci než svého mladšího bráchu a navíc mu chybí silná otcovská figura, s jejíž absencí se během celé stopáže vyrovnává. Na rozdíl od knihy, ve které Max nemá motivaci, snímek ukazuje, proč se chová tak, jak se chová.(28.12.2009)

  • KarelR
    ***

    Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn](16.12.2009)

  • Subjektiv
    ****

    I po Maxovi a maxipříšerkách u mě Spinke Jonze zůstává jedním z těch amerických režisérů, o kterých se nebojím napsat: "Ti mají ale úžasné nápady (ač jde o adaptaci)." Jeho nejnovější film, bez zbytečné idealizace, bez zbytečné démonizace, vypráví o dětech, jaké jsou - mají své potřeby, chyby, kladné stránky... některé obecně lidské, jiné specificky dětské. Maxův výlet do fantazijního světa, v němž žijí maxipříšerky stavím nad "útěkářskou" Terabithii či Jacksonovic Nebeská stvoření. Ony totiž maxipříšerky nejsou oslavou dětské imaginativnosti jako spíše odrazem Maxova života a povahy, zejména ve vztahu k jeho rodině. Hoch je postaven do zvláštní situace: jako "král" se stává hlavou podivného "kmene" - s trochou zjednodušení matkou, sestrou i otcem mnoha "Maxů". Není divu, že jako pouhý chlapec na tuhle roli nemá... Jelikož maxipříšerky nejsou tak docela lidé, není pro ně problém pronášet věty, které bychom člověku nevěřili, ale které zároveň velmi trefně sdělují všeliké postřehy či myšlenky. Tohle zrcadélko má prostě pod čepicí. Jen se bojím, že výsledek je pro děti příliš alegorický. Dospělý, nemá-li problém nahlížet pod povrch, to může zkusit. BTW - Jeden z mála filmů, který si mohl dovolit skončit větou: "I love you, mom," aniž bych ho za to poplival. Skončil ale moudřeji.(12.3.2010)

  • - Při hledání herce do dětské role byl vyhlášen obrovský konkurz, který trval několik měsícu a do kterého se přihlásilo asi na tisíc chlapců, než Spike Jonze našel Maxe Recordse. (Karlos80)

  • - Rozpočet: 90 milionů dolarů. (Saku)

  • - Where The Wild Things Are je oblíbená kniha prezidenta USA, Baracka Obamy. (Karlos80)