poster

Max a maxipříšerky

  • USA

    Where the Wild Things Are

  • Německo

    Wo die wilden Kerle wohnen

  • Slovensko

    Max a Maxipríšerky

  • Nizozemsko

    Where the Wild Things Are

Dobrodružný / Drama / Rodinný / Fantasy

USA / Německo / Austrálie, 2009, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bluntman
    *****

    Freude, Freude, vždycky na tě dojde... Knižní předloha Maurice Sendaka je, zjednodušeně řečeno, o tom, že "děti jsou děti" (a tak zlobí, ale jejich rodiče jim to odpustí); upoutávka na filmovou verzi slibovala oslavu dětské hravosti a fantazie, příjemný regres především pro melancholické diváky. Výsledná filmová verze ale není o neposedném dovádění a neoslavuje fantazii, nýbrž divočení slouží k socializaci hlavního hrdiny (jeho dospívání, odpoutání se od matky a závislosti na ní, zbavení se oidipovského komplexu) a dětská představivost není oslavována, ale ukázána jako únik před skutečným světem, s kterým je třeba se vyrovnat. Spíš než o adaptaci populární knížky pro děti a film pro celou rodinu se jedná o další autorský film Spikea Jonze, který se po V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE a ADAPTACI opětovně vydává do mysli ústředního představitele, s nímž není snadné se pro jeho charakterové vlastnosti identifikovat, a v závěru si drze dovolí inscenovat scénu tak, že podvrátí smysl předtím viděného, resp. umožňuje vícero výkladů. (Jsou tradiční rodinné hodnoty potvrzeny, když neuslyšíme "povinný" dialog ve stylu omluva-odpuštění-porozumění? A pokud jsou potvrzeny, dospěl Max, jak postupně ukazovala předchozí hodina a půl?) Proč ale pořád po umění chtít, abychom se klasicky identifikovali s postavou (když je vykreslena tak, že to slouží ústřednímu tématu dospívání a chová se jako každý, i když hyperaktivnější kluk toho věku), předkládané bylo snadno čitelné a u filmu tvářícího se, že je pro celou rodinu, aby obsahoval výchovné poselství? 10/10 P.S. Soundtrack Karen O. a Cartera Burwella je výborný i na samostatný poslech, ale jinak neoddělitelný od filmu, kde jednotlivé skladby slouží k vyjádření pocitů hlavního hrdiny a rytmizaci dění. P.P.S. Docela by mě zajímalo, na základě čeho si ostatní odvozují, že byl Max sobecký a rozmezlený spratek. WTWTA ho naopak ukazuje jako osamělého kluka, kterému matka nevěnuje dostatek pozornosti, sestra je ve věku, kdy má na starost jiné věci než svého mladšího bráchu a navíc mu chybí silná otcovská figura, s jejíž absencí se během celé stopáže vyrovnává. Na rozdíl od knihy, ve které Max nemá motivaci, snímek ukazuje, proč se chová tak, jak se chová.(28.12.2009)

  • honajz
    **

    Jedna hvězda za hudbu, druhá za animaci. Jinak je to blábol na podporu amerického stylu výchovy dětí, kdy si je rodiče musí nechat skákat po hlavě, aby dětičky neměly nějaké trauma. O dětské fantazii to není vůbec, to by člověk nesměl vidět Mary Poppins nebo Malého prince nebo Tři veterány nebo milion dalších filmů. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/max-a-maxipriserky.html(14.4.2010)

  • Sobis87
    *****

    Hlavní hrdina Max je obrazem dětské duše, která na rozdíl od dospělých nezatěžuje svou mysl „dospěláckou“ logikou (viz. příběh pro matku, Maxův popis pevnosti,…), neobtěžuje se hledět tak daleko, aby viděla možné následky svých činů a jedná impulsivně (konflikt s matkou). Fantastický a nespoutaný svět, do kterého uteče před realitou rozvrácené rodiny, ve které postrádá otce, je pak obýván „maxipříšerami“, jejíchž soužití je zase vyobrazením toho, jak by vypadalo společenské uskupení vedené dětskou myslí – jejich vztahy jsou dětsky naivní, křehké, řeší se, kdo se „kamarádíčkuje“ s kým, kdo komu šlápl na hlavu a jestli to udělal schválně a maxipříšery navíc Maxovi jeho od reality odpoutaným příběhům jednoduše věří, neboť se neobtěžují zatěžovat dospěláckou logikou. V tomto filmu jsou navíc naprosto skvěle vyobrazena podstata „dětského hraní“, kdy může každá nespoutaná zábava díky dětské lehkomyslnosti sklouznout k tragédii, zranění nebo rozepři. Proto mají v tomto světě své pevné místo destrukční činnosti (ničení lesa a s ním spojená dětská radost z destrukce), nebezpečně vyhlížející hry (doslova explozivní vybíjená) a impulzivní roztržky („Já ho sežeru!“). Určitě si také pamatujete momenty z dětství, kdy jste se při nějaké zábavě nechali natolik unést, až to někomu ublížilo a pocit zábavné euforie najednou vystřídala lítost, strach a tíha zodpovědnosti. Ve Where The Wild Things Are jsou takovéto situace vyobrazeny vskutku bravurně. ____ Z audiovizuálního hlediska je tento film nemálo hravý, oplývá mile rozverným indie soundtrackem a z vizuálního hlediska nezapře svého auteura (opravdu auteura – režiséra Jonzeho, nikoliv autora, který napsal předlohu). Spike Jonze do svého nového filmu protlačil velké množství jemu vlastní osobité poetiky, která je blízká například i Michelu Gondrym a tentokrát měl navíc k dispozici skvěle designované příšery, které nevznikly jako CGI (díkybohu!), ale o vše se postarala stará dobrá animatronika a musím říct, že výsledek je přímo dech beroucí – příšery do svého prostředí zapadají, působí realisticky a jejich mimický projev by se snad dal nazvat i hereckým výkonem. ___ Spike Jonze natočil film, který si snadno můžete splést s poněkud osobitější pohádkou, ve skutečnosti se ale o žádnou pohádku nejedná – Where The Wild Things Are je především filmem pro dospělé, kteří už zapomněli, jaké to je být dítětem a jestli někdo dokázal dokonale pochopit dětskou „duši“, je to právě Jonze. A ten vám to rád připomene skrze nespoutaný svět fantazie, který možná může působit vůči dětským divákům amorálně, pravda ale je, že děti prostě bývají kruté, nezodpovědné a tento film jim místo toho, aby ukázal správný ideál, ukáže zrcadlo jich samotných.(10.2.2010)

  • Arbiter
    ***

    Odsoudit tenhle snímek kvůli vřeštícímu dítěti je ještě pitomější, než z něj dělat výjimečné dílo, Marigolde. ___ Na vlnách emoční lability a schizofrenní symboliky je dětské pískoviště až příliš doslovně orámováno realitou. Tak nápaditý snímek a tak neoriginální a doslovný rastr! Kouzelné vyprávěcí prostředky, kdy každá postava, kusý dialog, obraz a scénka interpretuje vnímání a myšlenkové pochody malého kluka s bujnou fantasií, chvilkama působí jako whattodo list, který si systematicky autor odškrtává. Což je obrovská škoda, protože úžasné nápady a vizuální (i dialogová) komunikace mezi realitou a jejím pojetím ve světě za Maxovýma očima velice potěší. Chvilkama snad i nostalgicky zahřeje. Stále rozmýšlím 4*.(22.10.2012)

  • juta
    ****

    Hned od začátku mě zošklivěla podívanou roztřesená kamera u takových scén, kde by se hodila klidná kamera. Ten začátek vypadal, jak kdyby to bylo točené nějakým amatérem. Postupem času jsem na to přestal myslet a vžil jsem se do děje. Naštěstí příběh byl zasazen do takového prostředí, které se mi moc líbilo a tím si mě zase film získal zpět. Vrátil jsem se do dětských let plných her a všeho co by si malý kluk přál. Příšerky byly zajimavě zpracované a ty jejich kukadla s pohledem jako by se styděly byly příjemné. Formátem mi to trochu připomínalo evropskou tvorbu, která má vždy zajimavou atmosféru. Pohodový snímek, ale takové neposlušné dítě bych doma mít nechtěl :-)(30.9.2011)

  • - Dalšími zvažovanými herci kromě M. Recordse byli Griffin Armstorff, Jackson Pace a Bobby Coleman. (D3VIL)

  • - O režii se zajímal Eric Goldberg. (Karlos80)

  • - Dvojici soviček - Boba a Terryho - namluvil sám režisér Spike Jonze. (Hromino)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace