Katanagatari

Řekl bych, že tohle anime má něco, co chybí spoustě úžasných filmům, včetně takových jako například Artist, kterého jsem taktéž dokoukal dnes (resp. včera, když vezmeme, že právě teď je chvilku po půlnoci). Oním "něčím" je nepředvídatelnost. Respektive, pokud máte už něco nakoukáno, nejen z anime, chápete, jak příběh funguje. Ono je teda několik typů, ale zhruba: Člověk potká protivného(nebo jinak odlišného) člověka. Protivný pomalu měkne a začíná být přístupnější a končí to láskou, zatímco se odehrávají další příběhy kolem tohoto. Autor byl zlý a nechal romantiky a příjmače tohoto klišé plakat až za hrob a na úplném konci je donutil vzít provaz a jít požádat kamaráda, aby mu kopli do bedny od whisky. Dalším skvělým prvkem je animace soubojů, která je logická, svižná a neopakují se v ní čtyři obrázky. --- Za tenhle tah, aneb "divák je hadr na podlahu" autora a všechny, kteří s tím měli co dočinění hodně uznávám a řekl bych, že asi dlouho neuvidím podobný klenot, až tedy do doby, kdy vyjde Kizumonogatari. (13.06.2012)

Katanagatari sa snaží naplno využiť celý svoj potenciál, ale dvadsať percent aj tak nevyužilo. Je mi ľúto, že to takto dopadlo a len malý kúsok tomu chýbal, aby to bolo vážne majstrovské dielo. Postupne som si zvykol na 50 minútové porcie a ku koncu mi to vôbec nevadilo (že jeden diel má 50 minút). Zvykol som si aj na to, že každý diel je iný, ale ide v ňom presne o to isté. Koniec ma veľmi sklamal a nepáčil sa mi, to je môj subjektívny pocit. Dlho budované vzťahy boli nakoniec ničím a príbeh no ako keby sa ho niekto pokúsil na konci zabiť tým najdlhším mečom ukovaným slávnym kováčom. Koniec sa mi síce nepáčil, ale uznávam jeho snahu o individualitu, nevšednosť to sa podarilo. Kde nebol napríklad využitý potenciál? Napríklad pri najzaujímavejšej postave a to Nanami Yasuri sestre hlavného hrdinu. Tam kde sa ona vyskytovala v podstate anime vygradovalo a bolo to to najlepšie. Môj pocit je, že Katanagatari by sa dalo vylepšiť hlbším pohľadom do minulosti a malo by sa snažiť vysvetliť všetko a nie povedať toto bolo takto a toto takto. Tieto nevysvetlené súvislosti z minulosti v príbehu veľmi chýbajú. Ďalej chýba hlbšia citovosť a snaha o ukázanie reálnej lásky a hlbších vzťahov medzi jednotlivými postavami. Bojovníci tiež majú srdce. Každý jeden diel by sa dal brať ako samostatná epizóda a hodnotiť v podstate rôzne. Hlavné postavy sa počas svojej púte menia a prechádzajú určitým vývojom čo považujem za zaujímavé. Togame a Shichika majú tiež dosť zvláštny vzťah z rôznymi príchuťami a žiarlivostnými scénami. V niektorých situáciach je snaha tak zamotať príbeh aby tomu málokto pochopil. Chápal som všetkému tak je to zrejme márna snaha. Vlastne neviem na čo chcel Katanagatari hlavne vsadiť a čo by ma malo hlavne zaujať. Filozofická časť, ktorú som cítil hlavne v dvoch dieloch ku koncu? Tá sa mi páčila. Súbojová časť kde každý súboj bol niečim zaujímavý? Toto ma potešilo. Najlepším dielom čo sa točil okolo sestry hlavného hrdinu? Najlepším dielom sa stáva číslo 4. Vzťahovou častou medzi hlavnými hrdinami? Hups no dalo by sa s toho vytrieskať viac a dôvod je jasný Shichika. Vedel by som si predstaviť jedno celé komické anime kde by bol Shichika a Togame. Zaujalo v podstate všetkým len nie koncom a už spomínanými kozmetickými chybami a tým čo by som chcel aby tam bolo a vtedy by to bolo majstrovské dielo. Openingy ani endingy ma veľmi nezaujali skôr hudba, ktorá sa vyskytovala občas v jednotlivých dieloch. (17.03.2015)

Pozor, jak k tomuhle seriálu budete přistupovat, on sám sebe totiž nebere vážně, čili pokud Vy jej vážně brát budete, tak se ochudíte o zážitek. Troufl bych si tohle označit za parodii, ale takovou skrytou. Jako první Vás trkne animace - prostředí je nakresleno klasicky, ale postavy jsou jen velmi hrubě načrtnuty, což někomu nemusí sednout a snadno se dá říct, že je to hnusné (s čímž nesouhlasím, mně se to líbilo moc). Akce je rychlá, zajímavá a smrtící - tady se z tratoliště krve nevstává. Už nikdy. Postavy jsou nejednoznačné, nezvyklé a originální, mohly by být trošku plastičtější, ale není na to prostor. Velmi dobře se s nimi pracuje. Vyskytuje se tu spousta momentů, které do určité míry popírají klasické stereotypy a principy, což je osvěžující aspekt. Příběh je questového typu, není to na závadu, postupně to jde do větší hloubky. Lehtivé vtípky a vztah pán/otrok se mi líbily, rozhodně nijak nevadily. (06.06.2011)

Když se anime odchýlí od anime kánonu, málokdy to opomenu zmínit v komentáři. Leckdy jde jen o kresbu, ale často jiný vzhled indikuje i poněkud osobitější obsah. V případě Katanagatari jsme někde na půli cesty - zápletka naznačuje příliš jasně, že každý díl má své povinné části. Seriál má 12 dílů, Shichika má za úkol získat 12 mečů, které mají 12 majitelů a v tomto úkolu mu konkuruje 12 nindžů. Takže si dáme dohromady jedna a jedna: "V každém díle bude poražen jeden protivník, uzmut jeden meč a zabit jeden nindža. Nuda. Ledaže by protivníci a nindžové byli zábavní a oku lahodíc by bojovali." Vidíte první díl, sestavíte tuhle hypotézu, vidíte druhý díl, hypotéze začínáte věřit, vidíte třetí díl, hypotézu označíte za zákon, vidíte čtvrtý díl a ejhle - divácká očekávání jsou rozcupována na maděru, přičemž je na divákovi spáchán tak úžasný podraz, že se tolerantní divák musí smát své touze vidět to a ono. Jde právě o takový vtip, jaký nabízejí Monty Pythoni v závěru Cyklistické výpravy, jenže tady ho naprosto nečekáte. Nemohu to nazvat jinak než rozkladem principů šónen anime. Těch "rozkladných momentů" se tu nachází víc, nicméně ne dost. Souboje se vyvedly pravděpodobně ze všeho nejlépe. Jsou plny vysvětlování použitých chvatů a technik, neb šónen žánr rád nabízí nejenom vypracovaná těla, pohyby, sílu a rychlost, ale i prohnanou mysl a tu nám pouhý obraz zprostředkuje jen obtížně. Zvykl jsem si a mám to i vcelku rád. Psychologie postav je hrubá, má povětšinou jen jeden aspekt, na kterém občas tato postava křečovitě trvá, jindy ho překoná v okamžiku smrti, případně je příliš zjevně určen k postupnému vývoji (od mečovitosti k lidskosti). Někdy je cílem tohoto povahového líčení morální či životní poučení, jindy útok na slzné váčky. Nakonec jsem si nejvíc oblíbil nindžy, kteří mě paradoxně zpočátku strašně štvali. Od scénáristy to byl zajímavý tah, protože zjevně přehodnocení divákových sympatií chladně prokalkuloval a dosáhl ho svým způsobem primitivními prostředky. Musím proto ocenit, že to i před onu primitivnost zabralo, jenže se zároveň ptát, jestli ta samá mysl vyplodila otravné žárlivé scény mezi Shichikou a Togame, jejich slovní přestřelky a lechtivé vtípky (pravda, pro anime nadstandardní), jež musí každý díl aspoň 15 minut prznit. (07.02.2011)

Časté, neskutočne nudné a dlhé monológy niektorých postáv... Nie vždy som udržal svoju pozornosť a preto som mal proplém pochopiť celý ten koniec, ktorý nebol práve podľa mojich predstáv... Grafika je, no, povedzme, že veľmi originálna - osobne som si na ňu musel zviknúť, ale potom sa mi už páčila... V kombinćii s vyprávačkou pôsobí príjemne rozprávkovo... Veľmi sa mi páčil vzťah Togame s jej "mečom", bola úžasná - a hlavne preto teda 4* (12.08.2011)