poster

Smuteční les Mogari

  • Česko

    Les truchlení

    (festivalový název)
  • Japonsko

    Mogari no mori

  • Japonsko

    殯の森

  • Francie

    La Forêt de Mogari

  • Slovensko

    Les trúchlenia

    (festivalový název)

Drama

Japonsko / Francie, 2007, 97 min

Režie:

Naomi Kawase

Scénář:

Naomi Kawase

Scénografie:

Tošihiro Isomi
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (13)

  • agathon
    *****

    Dlouhé záběry, tolik typické pro režisérčin rukopis i humansitická víra a naděje v lidskou pospolnost a sounáležitost jsou úhelnými kameny tohohle minimalistického příběhu "o všem a současně o ničem". Vztah mladé začínající ošetřovatelky a jednoho jejího vrtošivého svěřence v ústavu se rodí pozvolna, bolestně a nepředvídatelně, ale přitom stále jakoby nevyhnutelně a "přirozeně". Při dlouhém bloudění deštivým lesem (tvoří téměř polovinu děje) se pak odehraje něco, co nadlouho změní Váš pohled nejen na stáří, ale na život jako takový. Jak dojít smíření se sebou i se svými mrtvými? Zeptejte se Naomi Kawase.(8.7.2007)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(7.6.2009)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby Celosvetovo $554,000(4.7.2010)

  • Zíza
    ***

    Celou dobu mi to připomínalo dokument, ke kterému zapomněli doplnit zvukovou stopu s vypravěčem.(11.9.2014)

  • molotov
    *

    97 minut bez děje o bloudění po lese. Ono smíření se dalo stejně efektně znázornit za deset minut a byl by to fakt pěkný kraťas. Ale tohle neuvěřitelně přetažené, většinou strašně nudné a vizuálně naprosto průměrné.(4.7.2007)

  • freddy
    *

    Tohle mělo být co? Film bez děje, film téměř bez mluvení, film o nějakém starém muži, který napřed ošetřovatelce zlomí ruku a pak s ní bloudí po lese. Ať se na mne vyznavači asijského filmu nezlobí, ale tohle mi jako divákovi vůbec nesedlo. Kdybych si tady nyní dodatečně nepřečetl děj, tak vůbec nepochopím, o čem to bylo. Dá se říci, že ta hodina a půl byla zbytečná ztráta času. A tento fakt nejlépe dokazuje to, že jsem u filmu permanentně usínal, ač jsem na něj koukal dopoledne. Ale naštěstí jsem neusnul definitivně, takže mohu tento film objektivně z mého pohledu ohodnotit. A je to hodnocení velice smutné, ale nedá se nic dělat. Když strávím hodinu a půl s filmem, u kterého za celou dobu nepochopím děj, u kterého se celou dobu nudím a u kterého jsem neměl několikrát daleko ke spánku, tak nikdo nemůže čekat, že dám nějaké lepší nebo snad průměrné hodnocení. Naopak, mé úvahy se po skončení filmu točily kolem toho, zdali dát jednu nebo dvě hvězdičky. Hodnocení odpad by bylo moc tvrdé, přece jen je tu krásná příroda a zároveň je zde jakýsi pokus o vizuální prožitek, a vzhledem k tomu, že pro "odpad!" sahám jen v případě, když na filmu nemohu najít absolutně nic pozitivního, a letos jsem ještě pro toto hodnocení vůbec nesáhl, tak tomuto filmu nehrozí toto hodnocení. Ale rozhodl jsem se zůstat u jedné hvězdičky, protože na lepší hodnocení to v mých očích vůbec nemá. A když něčemu dám jen jednu hvězdičku, tak je to v mých očích jeden z nejhorších filmů, je to pro mne prostě jen takový trochu lepší "odpad!", nic víc. Letos (rok 2008) jsem udělil jednu hvězdičku jen jednomu filmu, tento je teprve druhý, pro toto hodnocení sahám opravdu velmi výjimečně, ale tady jiné řešení nevidím. Takže u tohoto filmu pro mne platí vidět a zapomenout. Je to za jednu hvězdičku.(5.12.2008)

  • FlyBoy
    ****

    Verím, že naladiť sa na výhradne mediatívny tón voľne plynúceho "nepríbehu", akokeby nezainteresovanú dokumentaristickú formu, či na spirituálnu frekvenciu plnú kultúrnych šifier a hádaniek, nemusí byť zrovna to najednoduchšie, ale pokiaľ má trpezlivý divák aspoň minimálny vzťah k existenčným kontrastom ako život/smrť, mladosť/staroba, človek/príroda alebo aj sklamanie/uzmierenie, niečim ho táto minimalistická púť určite poznačí. Mňa očarila autorkina vehemencia v nenútenom zobrazovaní spolupatričnosti ako takej, absolútne dychberúcim prelínaním trvale neúprosneho skutočna s dočasne odbremeňujúcim nadrealizmom (piano, tanec v lese) a taktiež skalopevným presvedčením, že kto cestu hľadá, tak ju poväčšinou nájde a vo výnimočných prípadoch, dosiahne aj kýženého cieľa. "Mogari no mori" je prenáramne netendečné dielo v ktorom nemožno prehliadnuť onu bezbrehú úprimnosť cirkulujúcu v intenciách nezištného humanizmu, duchovnej vzpruhy a esenciálnych paradoxov nášho bytia…"Running water never returns to its source."(2.10.2013)

  • asLoeReed
    *****

    Od srdce, Naomi.(19.3.2010)

  • bassator
    *

    42nd KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči - Za tři roky na filmovém festivalu v Karlových Varech sem viděl 117 filmů, ale na nic tak otřesného nejde zapomenout. Kdyby režisér těch 97 minut vměstnal do jednoho desetiminutového filmu tak bych se i tak strašně nudil. Ať se na mě v Japonsku nezlobí, ale za tohle by se měl režisér hambou propadnout (nebo raději spáchat harakiri). Jak mohla být hlavní hrdinka za tohle na nějakém velkém evropském festivalu oceněna za nejlepší roli to mi je naprostou záhadou. Nedávám odpad jen z jediného důvodu a to za atmosféru filmového festivalu i když by si film nic jiného nezasloužil. - 10%(7.1.2009)

  • ScarPoul
    ***

    Významovo pre mňa prázdne. Páči sa mi prostredie do ktorého Kawase zasadzuje svoje postavy, aj dlhé zábery aj akási meditatívnosť pod povrchom. Ale Smútočný les má neznesiteľné postavy. Motivácia z ich strany je minimálna a čo sa týka prevedenia je miestami až surovo nezaujímavé. Smútočný les je tak pre mňa len obyčajnou prechádzkou plnou silených scén, bez výraznejšieho významu. Vzťah či už medzi dvomi pútnikmi, okolím, alebo prostredím lesa je naznačený naozaj len minimálne ale nie je rozvitý ako v predchádzajúcich režisérskych počinoch Naomi Kawase, kde bolo prostredie rovnocenné s postavami. Pre mňa skôr sklamanie.(20.2.2017)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 2007 - Veľká cena poroty(4.9.2014)

  • Sevcik
    *****

    Pomalu plynoucí dokumentaristicky nasnímaná lyrická meditace nad lidskými ztrátami, smutkem, nadějí a pospolitostí. Realistické i spirituální filmové nacházení harmonie mezi člověkem a přírodou.(1.7.2019)

  • VanTom
    *

    Asi se to snažilo přemítat o stáří, žití na sklonku života, smrti, nevím. Skutečností zůstává, že po půlhodině nudného pobytu ve venkovském důchoďáku bere mladá pečovatelka jednoho nevyzpytatelného senilního dědulu (který ji předtím napadl a poranil ruku) na výlet, on uteče a ona ho následuje do hustého lesa. Jejich rozvláčné bezdějové bloudění má daleko k nějaké povznášející lyrické pouti k prozření, spíše připomíná suchý dokumentární záznam fádního plahočení bezradné holky, jež nezvládá svého neposlušného polodementního svěřence. A závěr jsem nepochopil, patrně nejsem obeznámen s něčím z japonských zvyků a tradic.(20.1.2015)