Underbara älskade
Suddenly
Režie:
Johan BrisingerScénář:
Johan BrisingerKamera:
Henrik StenbergHudba:
Henrik LörstadHrají:
Michael Nyqvist, Anastasios Soulis, Moa Gammel Ginsburg, Catherine Hansson, Sten Ljunggren, Anita Wall, Philip Zandén, Karl Ljunggren, Teresia Björk (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech. Vždycky a všude. A nedávno se usídlilo ve Švédsku, v domě Lasseho a jeho syna Jonase. Tragická autonehoda, během níž Jonas přišel o matku a bratra, staví mezi něj a jeho otce neviditelnou bariéru plnou smutku a hořkosti. Lasse v podání Michaela Nyqvista upadá do stále hlubších depresí, uzavírá se před světem a nakonec se pokusí i spáchat sebevraždu, jen aby unikl před tíživostí reality. Oba muži se však musí naučit společně žít a pomoci by v tom snad mohla cesta do letní chaty v malebném severském zálivu... Emocionálně silné a švédským Zlatým broukem a cenou z Lübeckých dnů severského filmu ověnčené komorní drama natočil v roce 2006 Johan Brisinger. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Pro někoho možná silně dojemné drama o vztahu otce se synem po tragické autonehodě, pro mě však jen lehce nadprůměrné severské drama, neboť jsem z této oblasti viděl mnoho lepších děl. Po nešťastné události se otec i syn v podstatě do sebe uzavřou, přicházejí výčitky i sebeobviňování a nešťastný otec se dokonce pokusí o sebevraždu. Prarodiče se snaží chlapce před otcovými depresemi a jeho nezodpovědným chováním ochránit, ale on s opatrovnictvím svého syna nesouhlasí. Společně odjedou strávit léto na ostrov, kde mají venkovský domek. Jak se film blíží ke svému konci, oba hlavní aktéři si uvědomují, že život musí jít dál a konečně se na povrch dostávají jejich emoce, které v sobě po celou dobu dusily. Nikoliv špatný, ale zcela jistě ani uchvacující švédský snímek, který je především dobře zahraný, ale jinak ničím zvláštním také nevyniká. (6/10) ()
Na první pohled zřejmě nic nenormálního. Divný překlad, oplzlý obal, ale v obsahu skutečně syrový příběh, který se po skandinávsku s nikým nesere a já čekám s napětím až do konce, jak se to všecko vyvrbí, i když ve skutečnosti počítám jenom s jedním koncem. V tom je také nejspíš problém tohoto filmu. Atmosféru by měl, nádhernou krajinu taky, ale končí vcelku obyčejně. Žádný šok, který bych očekával, i když se na to koukalo hodně dobře a skončilo to tak, jak jsem chtěl a jak to skončit muselo. Mohli z toho ale udělat úchylárnu, která by si pohrála s lidským životem a každou chvíli by něčím překvapovala. Nestalo se tak, ale sledoval jsem to se zaujetím stejně. Proto ty čtyři hvězdy. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,913,301║ ()
Jeden opuštěný dům, jeden opuštěný otec, jeden opuštěný syn. Melancholie. Oba hlavní představitelé unikají před svými problémy do okolní krajiny, cestu k sobě navzájem si ale kvůli výčitkám ve stylu: "Já můžu za to, že umřel/a," najít nedokáží. Oba tak hledají porozumění u podobně osamělých, byť v jednom případě vdaných, žen, které po jejich boku dokáží sedět, aniž by je litovali nebo se je snažili donutit o všem si promluvit. Velmi poklidný, dialogově poměrně skromný film kombinující severskou drsnost s meditativní poetikou. Očekávání byla sice lehce vyšší nebo snad spíše trochu odlišná, od počátku do konce nepřišel žádný moment, který by mě vykolejil, jenže ta melancholická, prazvláštně poklidná nálada, kterou ve mně zanechal, není také k zahození. A už jen za výborného Anastasia Soulise v roli sedmnáctiletého, zdravotně postiženého syna si Underbara älskade to nadprůměrné hodnocení zaslouží. ()
Ze začátku zajímavý a atraktivní film se s ubíhajícím dějem mění v docela nudnou konverzačku, kdy celý děj pramení z neschopnosti otce a syna promluvit si o rodinné tragédii. Jistě je zde i sbližování mladíka s krásnou Helenou a sbližování otce s manželkou svého kamaráda, ale bohužel mi to vše přišlo velice neatraktivně podané a především roztahané. Výsledkem je pak skutečnost, že jsem se v určitých pasážích docela silně nudil a film mě chvílemi ani nebavil. Ale to bylo opravdu jen občas, určité pasáže zase byly naprosto dokonalé, výsledkem je tedy jakýsi mírný nadprůměr, kdy váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ale v tomto případě má asi tenhle film štěstí, že já už jsem nemálo filmů ze severní Evropy viděl a na určitý roztahanější vypravěčský styl severských filmů už jsem si stačil zvyknout, takže to jako nějaký velký nedostatek rozhodně neberu. Filmu také v mých očích docela pomohlo to nádherné ostrovní prostředí a sympatičtí herci. Jinak ale kdybych měl hodnotit jen děj samotný, tak by to asi tak dobře z mého pohledu pro tento film nedopadlo, ale pokud mám hodnotit film jako celek, tak se dá říci, že to zase tak špatně nedopadlo, ale očekávání byla rozhodně větší, než jaké dokázal film splnit, ovšem čtyři hvězdy vidím jako optimální odezvu z mé strany na celkové kvality tohoto díla. ()
Otec a syn k sobě hledají cestu po tragické události. ()
Skandinavske staty su zname svojimi drsnymi, depresivnymi filmami. Tu navyse otec a syn xebe hladaju cestu : 74 % ()
Zajimavy je uz samotny vyber tematu, kterym se malokdo zaobira. Podle meho nazoru jsou nektere veci podany uveritelne (i v pripade zminenych klise), ale naopak ke konci jinak komorni pribeh sklouzne k artisticnu a symbolice, takze jsa nepripraven, zacal jsem se v tom trochu ztracet. Horici lod bych napriklad cekal spise u Kim-Ki-Duka a ne v komornim pribehu o prozivani tragedie. A rusily me i jine zenske postavy a bitecka a nevernicka epizoda. To tam nemelo moc co delat... No a pointa a katarze mi nejak unikly. I kdyz mozna, ze dobre, ze tam nebyly.... ()
Solidní nízkorozpočtové drama, které rozhodně neurazí. Jak píše karnát, nevyhnete se některým klišé typickým pro tento žánr, ale na druhou stranu je to příjemně uvěřitelné. A navíc s bonusem v podobě krásné a svérázné Moa Gammel :) ()
Silné drama o otci a synovi, kteří se společně snaží překonat ztrátu dvou nejbližších osob a zároveň k sobě nalézt cestu. Vzhledem k mým neutuchajícím sympatiím k Michaelu Nyqvistovi není tohle hodnocení asi úplně objektivní, nicméně filmu nemám moc co vytknout. Nádherné exteriéry švédské přírody, skvělé herecké výkony – kromě Nyqvista je to také zcela přirozená Moa Gammel, díky níž působí začínající vztah mezi dvěma mladými lidmi naprosto věrohodně. Co mi ale trochu pokazilo výsledný dojem a nakonec přimělo dát jenom čtyři hvězdy, byla trochu přebytečná Lasseho aférka s ženou kamaráda a dohadování se o tom „čí to vlastně byla chyba“. ()
Komorní drama o tom, že když se o něčem nemluví, tak to neznamená, že problém není. ()
***1/2 ()
Pěkná vztahovka, otec a syn se vyrovnávají s tragickou ztrátou matky a dcery. Jediné, co trochu ruší, jsou klišé ve stylu "Je to moje vina!" - "Je to tvoje vina!" - "Není to ničí vina!". ()