NHK ni jókoso!

Po nalezení, když ne smyslu života, tak alespoň trochu toho štěstí netouží jen krásní, vznešení lidé či lidé úplně obyčejní, ale také, a možná především, životní ztroskotanci. Osud jednoho z nich, hikikomoriho Satoua, máme možnost poznat v anime NHK. Pořádný antihrdina, existence živořící na pokraji společnosti, zavřená mezi čtyřmi stěnami, protože svět tam venku děsí a jenž může doufat nanejvýš v to, že se stane úplně obyčejným člověkem, se v anime nevyskytuje až tak často. Už proto působí NHK svěže. Vědomí, že jsem lůzr, nic neumím, ničím nevynikám, nikdo mě nepotřebuje a nic nemá v životě smysl - snad každý má občas takové myšlenky. Satou se liší tím, že občas u něj znamená velmi často. I přes jeho vyšinutí, paranoiu a fóbie, je Satou postavou, s kterou se divák může a musí ztotožnit, kolikrát v těch nejbolestivějších okamžicích. To ovšem neznamená, že NHK by bylo seriálem ponurým, naopak, v leckterých chvílích hýří humorem, který ovšem čas od času přeruší nával melancholie, zoufalství a prázdnoty. Tyto přechody jsou ostré, ale přirozené - jsou jednou z věcí, které na seriálu velmi oceňuji. Satou si neůstojnost své existence dobře uvědomuje, nemá však sil (nebo si to alespoň myslí), aby se ze své situace dostal svojí pílí. Podléhá proto vidinám všemocných léků na jeho životní situaci, falešného naplnění života, které vše spraví jako mávnutí kouzelného proutku. V hloubi duše však na zázraky nevěří. Jeho falešné naděje z něj činí osobu, nad kterou se musíte smát a plakat zároveň. Divák, který si dokáže "užít rozporný soulad těchto pocitů", bude s NHK spokojen, ba možná bude nadšen. Nezklame vás snad ani fakt, že ve chvílích, kdy šlo jít do nejtemnějších hlubin smutku, se tvůrci raději rozhodli zařadit komediální vložku. Takové NHK prostě je a chtělo být. Lepší ****. (30.05.2008)

NHK ni yōkoso! na začátku značně klame tělem. Záplava termínů jako hikikomori, galge, eroges či otaku evokuje dílo vhodné pouze pro diváky orientující se v japonské kultuře a nepřípustné tak všem ostatním. To by ovšem byla mýlka, neb podstatou NHK ni yōkoso! jsou univerzální problémy známé mnoha lidem po celém světě jako deprese, osamělost, zoufalá potřeba sociálního kontaktu a neschopnost ho navázat a taky strach z toho, že když už jeden najde štěstí, tak to bude pouze na krátký okamžik a on bude zase rychle svrhnut zpět do každodenního balastu osamělého života. Tyto pocity se zde daří v mnoha momentech tematizovat tak silně, že jsem seriálu ochoten odpustit i určitou roztahanost zjevující se v druhé polovině a občasné emocionálně příliš přepjaté momenty, nepříjemný to nešvar celé anime oblasti. Lepší 4*. (22.06.2012)

Welcome to the N.H.K je nesmírně obtížné na hodnocení pro mě, jak zvlaštním anime to je. Během sledování si moc nepamatuju, kdy bych prožíval jinou náladu než suchou depku, kterou sem tam nějaký gag nechal na pár vteřin uspat, aby se o to silnější poté o pár probudila. Nebylo mi příjemné prožívat slasti, ale v drtivé většiny strasti Satoa, modlil jsem se, aby se mu dostavilo štatnější období pro jeho ale i to mé dobro. Jenže ono to tak doopravdy asi bývá, zázraky se nedějí a těžko se mi smiřuje s tím, že štěstí nebyla užitá ingredience. Postava Satoa je vůbec symbol naprostého dna a ani zbytek grupy není o nic odlišnější. Vyčítám seriálu, že všem postavám (Yamazaki budiž výjimkou) zabraňoval si uvědomovat vážnost jejich situací, dokud to nezašlo až k samotné otázce bytí či nebytí. Například ostrovní pasáž mi přišla kvůli tomu silně nevěrohodná, což mi v mých očích už do konce seriálu zdiskreditovalo mnoho postav a nikdy už jsem si u nich nezískal sympatie zpátky. Někdo to tu zmínil, ale s odchodem funky postavy Yamazakiho ztratil seriál svůj náboj (Yamazakiho rozchod byl jasně nejlepší díl) a i přes mírně dramatický konec to už mou skleslou náladu nevytrhlo, nevzrušilo, nepřekvapilo. Jednoduše mi to nesedlo; neodpírám NHK své nesporné kvality v rámci psychologie, neobvyklé téma a nezvyklé volby v lidském životě, které nepotkáváme na denním pořádku. Objektivně je to výš, za mě lepší 3* P.S.: Ten první ED je jeden z největších bizárů, co jsem v anime viděl. (30.03.2017)

(SPOILERY) Prvé epizódy nastavili atmosféru, ktorá pokračuje väčšinu seriálu. Tu a tam sa objavia filozofické myšlienky na lepšie pochopenie stavu mysle deprimovaních ľudí a niekoľko pokusov pomôcť zmierniť hikikomori stav a prehovoriť do duše, ale väčšinou nič z toho, a skončilo to stále tým, že za všetko môžu iní. Aspoň že odhovára od samovraždy, čo je veľké plus. Nabáda na metódu, ako dostať hikikomori von - vyhladovaním :D Anime je veľmi orientované na mužské publikum, nepatrím medzi cieľové publikum (perverzáci, nezrelí chlapci so sklonmi k agresií, incels, nevďační závisláci), čiže na viac než polovicu seriálu sa nedalo pozerať, nevedela som sa s postavami stotožniť či vôbec sympatizovať s nesympatickými postavami. Ale epizódy o MLM zdvihli hodnotenie, nie preto, žeby som sa s tým stotožňovala, ale pre zmenu tento problém dobre znázornili, z obidvoch strán. O hikikomori som si pôvodne myslela, že môžno trpia nejakou traumou alebo že sú na nich kladené veľké očakávania, veľký tlak, ale podľa tohto anime sú hikikomori len leniví, rozmaznaní, nechcú dospieť a majú sklony k závislosti. Ironické, že tí, ktorí by mali pádny dôvod byť hikikomori sú tí, ktorí sa starali o hikikomori. (19.03.2021)

Ještě nikdy jsem nad svým hodnocením tolik neváhal, jako zde. Během sledování jsem se někdy smál, někdy jsem byl smutný, někdy jsem musel přemýšlet nad okolním světem a jindy zase nad sebou. Dokonce byly chvíle, kdy jsem dělal všechny tyto činnosti současně. Pokusů o psychologický výtvor jsem viděl už několik, ale nikdy nebyly podány zábavnější formou a dost jsem se u nich nudil. Tady jsem se zaujetím sledoval každou scénu. Čím je pro mě seriál odlišný od ostatní produkce, je především očekávání dalších scén. Obvykle jsem zvědavý, jak vše dopadne a těším se na budoucí vývoj. Tady jsem po celou dobu v budoucnosti viděl spíš jen čerň. Každopádně jde o příjemně originální příběh, který každého určitě i něčemu novému naučí, a snad se podobných seriálů dočkáme i v budoucnu. (12.06.2008)

Welcome to the N.H.K je příběh o jednom ztroskotanci Satóvi, jenž si dobrovolně vybral život mezi čtyřmi stěnami a izolaci od lidí. Ve svém odpadky zaházeném sídle kouká na televizi, kouří cigarety, celý den se pouze povaluje a do toho mu z vedlejšího bytu každý den neustále vyhrává soused pururin píseň. To Sató po pár měsících nevydrží, najde odvahu jej navštívit a zjistí, že se jedná o jeho starého známého Yamazakiho, kterého se jednou zastal, když jej mlátili jiní kluci. Jednoho dne navíc na Satóvi dveře zaklepe paní získávající lidi pro víru v boha, kterou doprovází mladá neteř Misako. Misako se ze svých důvodů rozhodne asociálnímu Satóvi pomoct zařadit zpět do společnosti a střeštěný příběh se všemi zmíněnými může začít. ■ Nemůžu si pomoct, ale toho pitomého asociála a jeho kamaráda Yamazakiho jsem si oblíbil. Oba se perfektně doplňovali a celkově jejich přátelství bylo super. Welcome to the N.H.K je velice povedená psychologická komedie. Škoda jen posledních třech dílů, které mě po odchodu Yamazakiho přestaly absolutně bavit. (08.09.2015)

Dezilúzia. Volania o pomoc, ktoré uprostred hučiaceho davu nikto nepočuje. Krôčik po krôčiku sa človek posúva smerom von zo svojho bytu do hypermoderných megapolí, pričom riešením a výsledkom je len ďalšia dezilúzia - fatalistické zmierenie sa so spôsobom života, ktorému sa človek zúfalo snažil vyhnúť a ktorým celý život pohŕdal. Poznanie, že nech robíme čo chceme, môžeme byť nanajvýš normálni. Môžeme mať vzťah, ktorý nás očividne neuspokojuje, prácu na farme, ktorá nás frustruje, niekoho slabšieho, na kom si budujeme sebavedomie. Celý film je vlastne o budovaní si vnútorných formálnych stavidiel brániacich svetu v deštrukcii a umožňujúcich zaradenie sa do spoločnosti. Vo vnútri však naďalej zostáva to isté prázdno a zmar. Len akési znesiteľnejšie, pretože normálnosť nás vsádza medzi ľudí, pomocou ktorých dokážeme tomuto svetu i prázdnu vzdorovať a zakúšať pocity zdieľania a lásky. Táto zdanlivá samozrejmosť je pre niekoho záležitosťou celoživotného snaženia. Japonci tu tak v rozpore s celou modernou európskou tradíciou (a najmä so Sartrom) hovoria: "Peklo si ty sám, nie tí druhí." Na tejto ceste má Sató pri sebe dvoch anjelov. Jedného "zlého", ktorý mu najviac rozumie a pritom sa ho neustále snaží odlákať preč od ostatných (samotársky konšpirátorský literárny klub, samovražedná skupina, milostný pomer v hoteli), a druhého dobrého, ktorý mu aj napriek krutým slovám a istej účelovosti vzťahu pomáha zaradiť sa do sveta navôkol - prestať byť "čoklom z kanála", milovať druhých a tým pádom aj sám seba. Aj preto Misaki a Megumi, pri všetkých tých svojich traumách a úderoch osudu, stále stáli na vlastných nohách - ony koniec-koncov boli schopné lásky. Možnosťou tu tak nie je len vyhladovanie a tvrdé slová, ale aj istá nádej, vzor, láska a pomoc blížnemu v situácii, v ktorej to ten najviac potrebuje. A pritom to pre mňa stále zostáva zvláštne... Kde zostalo to jadro, tá plnosť niekde vo vnútri ľudskej bytosti? Azda je aj tá len "kapitalistickým importom". (20.10.2021)

VýtečNé psychologické drama dotýkající se problémů moderní společnosti jako sociální izolace, závislost na počítačových Hrách, pyramidový marKeting apod. Na povrchu často přecHází v Komedii, ale v jádru se jedná o temnější a místy dost depresivní seriál. Ač jsou všechNy postavy tak trochu (nebo i Hodně) lúzři, všechny jsou svým způsobem sympaticKé a i přes mírnou přehnanost svých povah uvěřitelné. Všem se Naštěstí podaří alespoň trocHu poprat se svou životní situací, takže celKové vyznění seriálu není úplně negativní. Po skvělém začátku mi přišlo, že v prostředNí části příběH trochu stagnuje, ale konec naštěstí nezKlamal. Snažil jsem se zlé společnosti NHK a jejímu spiknutí nepodlehnout, ale nepodařilo se a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení. (10.03.2008)

O existujúcom probléme hikikomori som vedel, nečakal som však, že z toho bude také kvalitné anime. Z NHK ni Youkoso! je cítiť reálny život. Toto anime sa nesnaží nikoho uchlácholiť a ukázať nejaké zahmlené videnie života. Jednotlivé situácie môžu byť nadnesené, ale ja tým myslím pohľad na život ako celok. Každý predsa zažíva problémy a väčšinou keď prídu problémy tak prídu naraz, aby sa nikto nedokázal nadýchnuť a aby to človeka úplne zlomilo. Tatsuhiro Satou ako hlavný "zápecník", "hikikomori" mi liezol svojim chovaním totálne na nervy, ale mal som ho zároveň rád. Takéto spojenie sa len tak nevidí, aby niekto mal z jedného človeka dva protichodné pocity. Satou sa choval vo veľa situáciách až príliš pasívne aj keď si mohol nechať pomôcť, aj keď niečo cítil. Pochopil som však, že to je jeho osobnosť. Veľká chyba u muža a cesta do pekla je keď si prestane veriť. Sebadôvera je u muža to najdôležitejšie. Satou trpí veľkým množstvom problémov a vonkajší svet ho ubíja. Takáto postava ako hlavný hrdina sa len tak nevidí a preto ma to veľmi zaujalo a bavilo. Misaki mi vôbec nevadila a po rozuzlení, ktoré je v podstate až v poslednej epizóde som nakoniec pochopil celé jej chovanie. Misaki potrebuje Satoua a Satou potrebuje Misaki, žijú vlastne v symbióze. Táto symbióza teda nie je nezištné chovanie Misaki, ale Misaki aj Satou sa navzájom potrebujú. Pozor na Hitomi Kashiwa, ktorá je Senpai (žiak vyššieho ročníka) Satoua. Prečo pozor? Len chcem aby ste správne pochopili čo sa stane v 22 epizóde. Chovanie postáv teda divák pochopí až keď sa do nich skúsi vžiť a predstaviť si danú situáciu čo by robil on keby trpí. Pozorne vnímajte hlavný odkaz, ktorý je v anime a to prečo vlastne hikikomori existuje. Určite existuje aj inde ako v Japonsku, ale tam najviac z dôvodu, že sa na mladých ľudí veľmi tlačí aby dosahovali vysoké výkony. Hlavný odkaz teda zrejme hovorí, že sme všetci konkurenti, nikto len tak niekomu nepomôže a potrebujeme mať na očiach niekoho, kto je na tom horšie ako my. Hovoríte si, príliš tvrdý odkaz? Súhlasím, ale niekedy nemá ďaleko od pravdy. Treba sa pozrieť realite priamo do tváre ako sa snaží aj toto anime a darí sa mu to výborne. Koniec je veľmi napínavý a musím povedať, že po ňom som zostal nervózny (z komentáru neviete ako sa to skončilo). Páčil sa mi aj prvý ending. Toto anime som pozrel skoro celé za jeden deň (okrem prvého dielu). (07.04.2015)

Manga zde http://www.onemanga.com/NHK_ni_Yokoso/ . (08.09.2009)

Velmi zajimava sonda do zivota cloveka oznaceneho spolecnosti jako hikikomori. Jedna se o cloveka, ktery je uzavren sam do sebe a obvykle nevychazi vubec ven, protoze ma panicky strach ze spolecnosti. Originalni pribeh a dobry napad. I kdyz psycho anime moc nemusim, obcas se mezi nimi najde nejake, ktere je velmi dobre zpracovane. (02.04.2012)

Ačkoliv si to mnozí jedinci neuvědomují, existuje jistá hranice, kterou když překročí, tak se jejich celý život, ideály, které měly, sesypou jako domeček z karet. Za pomyslným překročením hranice si můžeme představit celé spektrum životních událostí... Výpověď ze zaměstanání, zdravotní komplikace, ztráta milované osoby... Nebo prostě jednoho dne jdete po ulici a uvědomíte si, že je toho na vás prostě moc a nadále se s okolním světem nedokážete vypořádat. Přesně takový problém má ústřední postava seriálu - Tatsuhiro Satō. A tímto problémem pro něho všechno teprve začíná. Satōvi je 22 let a jeho komplex se rozšířil natolik, že se z něho stal hikikomori. To je jinak řečeno jedinec, který se izoloval od lidské společnosti ve svém bytě a ven vychází pouze pro jídlo a výhradně v noci (počet lidí trpících tímto komplexem se jen v Japonsku odhaduje na cca. 3 600 000). Tolik ke striktnímu úvodu. NHK mě jednoduše strhlo hned od začátku. Satō je pro mě takovou ikonou lidské společnosti v jejích temných aspektech. V takových které vyrábí jako vedlejší produkt. Dalo by se říci, že to, že je Satō hikikomori je v podstatě pouze jeden z jeho menších problémů. Jako hikikomori projde jistou evolucí, kdy se navíc přibalí jeho záliba v Loliconu (lolita komplex) / pedofilii, snaze o sebevraždu, závislosti na online počítačových hrách, úpsání se pyramidové společnosti, apod. Vždy, když se jeden problém podaří vyřešit, téměř vzápětí se objevuje další. Na této osvícené cestě za spasením Satōvi pomáhá dívka Misaki Nakahara, která se mu jednoho dne téměř zničeho nic nabídne, že mu pomůže, aby se svého hikikomori stavu nadobro zbavil a aby se tak opět navrátil k normálnímu životu mezi lidmi. Jediné co Satō musí udělat, je podepsat společný kontrakt, kde se Satō zavazuje, že bude poslušně chodit na pravidelná sezení s Misaki, která mu zde bude pomáhat s překonáním jeho problému za pomoci vlastní metodologické pomůcky, kterou sama vytvořila. Postavy jsou dobře vytvořené a zaujmou na první pohled. Misaki je neobyčejně roztomilá, Yamazaki (Satōův soused a kamarád ze střední školy) správně ujetý svým pro změnu otaku komplexem a Satō je prostě Satō :D. Jak jsem již zmínil, příběh krásně poukazuje na jisté negativní prvky ve společnosti. Mě obvzlášť dostala právě část s chycením se do pyramidového systému. Příběh možná působí úsměvně a místy se člověk opravdu dobře zasměje ale po pečlivějším zkoumání je NHK skvělou sondou do temných (ale jistě ne těch nejtemnějších) koutů lidského pokolení. Víc již nebudu prozrazovat, abyste nebyli ochuzeni o progress v příběhu a záměrech jistých postav... Příběh i animace se mi líbily a o postavách a jejich prokreslení nemluvě. Za sebe jsem spokojen a seriál mi nezbývá než jen vřele doporučit. (29.09.2012)

Vitajte vo svete NEETov, hikkikomori, zlých organizácii, ktoré pre vás každodenne plánujú spiknutia, a iných trafených ľudí. Osud hlavného hrdinu je šedý, ba až zúfalo čierny. Pred sebou nemá žiadnu budúcnosť, pretože kvôli svojej fóbii už dva roky neudržiava kontakt so žiadnymi ľuďmi a päty z domu vytiahne len keď potrebuje nakúpiť. Zavretý medzi štyrmi stenami, sám a bez štipky zdravého rozumu je dennodenne nútený počúvať otravný song ktorý mu nedá spať a rozmýšľa nad tým, čou vinou sa z neho stala taká troska. Sato-kun je teda poriadny ''týpek'' a keď spojí sily s Yamazakim a Misaki-chan, budete im držať palce, nie len na rukách. NHK ni youkoso! je anime ktoré ma dostalo od prvého dielu, páčilo sa mi po všetkých stránkach a jednoducho mu nemám čo vytknúť. Aj keď sa tu väčšinou riešili problémy vážneho charakteru, tvorcovia, tu a tam, šikovne vložili humornú scénku. Toto riešenie by som vo väčšine bežných filmov nebral pozitívne, no NHK nie je len tak obyčajné. Ktoré iné anime sa predsa môže pochváliť hovoriacimi domácimi spotrebičmi? Pre istotu si prečítam aj mangu a som zvedavý ako moc sa od anime líši. (29.12.2012)

anime plné loserů s takovou hloubkou, že i některá filozofická díla se můžou jít zahrabat. Satou-kun je hikikomori- totální antihrdina, který trpí depresemi, spí 16 hodin denně, finančně využívá své rodiče, nechodí do školy ani do práce, vlastně prakticky nevychází vůbec z bytu, vede konverzaci se svými domácími spotřebiči a za pouhý týden stáhl 120GB porno fotek. a přesto si ho člověk zamiluje. i Misaki-chan se zalíbí a vybere si ho pro svůj velký projekt, který má za úkol vrátit Satou-kuna do normálního života... pro mě jednoznačně skvost a srdcovka. Youkoso, hitori bocchi! (21.01.2010)

Kdesi som čítal, že najcennejšie filmové/seriálové zážitky sú tie, ktoré vo vás zanechajú niečo, vďaka čomu si na ne stále spomeniete. Welcome to NHK patrí k nim, teda aspoň v mojom prípade - tak ako Clannad, Kanon, Angel Beats a Suzumiya Haruhi, aj toto ma prinútilo sa zamyslieť nad niektorými vecami. (29.05.2013)

Welcome to NHK je asi nejaktuálnější anime, na které jsem zatím narazila. Narozdíl od naprosto odlišného Mushishi, které pokládám za nejlepší reprezentaci východní tradiční kultury, se NHK soustředí na aktuální problémy lidí v Japonsku a nejen v něm. Probírá témata jako hikikomori, erotické hry, normální počítačové hry, mesiášský komplex, multi-level marketing a další a představuje je prostřednictvím kluka jménem Sato. Je to takový ztroskotanec, který nám dává pohled na to, co tito lidé za zavřenými dveřmi dělají, co jim běží hlavou, s čím se potýkají a jaké tlaky společnost je do této situace dostaly. Důležité je, ale že to anime podává s notnou dávkou humoru a nadsázky. Občas ale i ty vtipné scény jsou vlastně smutné, a obzvlášť poslední díly jsem probrečela komplet. (30.05.2014)

Jsem zoufalec? Jsem Hikki? Jsem sebevrah? Ne je to všechno plán jedné velké organizace N.H.K, která se mně snaží dostat...ujeté? Ne, téměř dokonalé :) (02.09.2011)

Nemůžu říct jestli mě to bavilo (minimálně prostředek jsem hltal), ke konci bohužel trošku vyčpělé, navíc to trpý typickými archetypy anime, i když se jim celkem zdařile vysmívá. Rozhodně lepší, než tématicky podobný Genshiken, navíc odvážně v hlavní roli s "nesympatickým" hrdinou, ale až příliš překombinované ze snahy zobrazit naprosto všechny problémy soudobého Japonska (pyramidový efekt, sebevraždy, otaku, kopie WoW, asociálové, pracovní stres...) A na konec si nemůžu pomoct, ale musím si rýpnout do Japonců a jejich chápání "romantických" příběhů, kdy si postavy za celých 10 hodin nemůžou říct, co k sobě cítí. - 60 % (14.08.2011)

Tohle je přesně to, čeho se nejvíc bojím, abych se tím nestal. (13.10.2015)

Zase jednou jedno anime, které není naprosto šílené ale místo toho jen tak poměrně šílené. Ale musím říct, že sociální vztahy, poruchy, rozhovory a podobně jsou tady vystižené věrohodně a člověk se nejednou zhlédne v určitých situacích a postavách. K tomu neploché postavy, pěkná animace a dobrý humor a vychází mi jasné 4/5 (30.12.2017)