NHK ni jókoso!

Dezilúzia. Volania o pomoc, ktoré uprostred hučiaceho davu nikto nepočuje. Krôčik po krôčiku sa človek posúva smerom von zo svojho bytu do hypermoderných megapolí, pričom riešením a výsledkom je len ďalšia dezilúzia - fatalistické zmierenie sa so spôsobom života, ktorému sa človek zúfalo snažil vyhnúť a ktorým celý život pohŕdal. Poznanie, že nech robíme čo chceme, môžeme byť nanajvýš normálni. Môžeme mať vzťah, ktorý nás očividne neuspokojuje, prácu na farme, ktorá nás frustruje, niekoho slabšieho, na kom si budujeme sebavedomie. Celý film je vlastne o budovaní si vnútorných formálnych stavidiel brániacich svetu v deštrukcii a umožňujúcich zaradenie sa do spoločnosti. Vo vnútri však naďalej zostáva to isté prázdno a zmar. Len akési znesiteľnejšie, pretože normálnosť nás vsádza medzi ľudí, pomocou ktorých dokážeme tomuto svetu i prázdnu vzdorovať a zakúšať pocity zdieľania a lásky. Táto zdanlivá samozrejmosť je pre niekoho záležitosťou celoživotného snaženia. Japonci tu tak v rozpore s celou modernou európskou tradíciou (a najmä so Sartrom) hovoria: "Peklo si ty sám, nie tí druhí." Na tejto ceste má Sató pri sebe dvoch anjelov. Jedného "zlého", ktorý mu najviac rozumie a pritom sa ho neustále snaží odlákať preč od ostatných (samotársky konšpirátorský literárny klub, samovražedná skupina, milostný pomer v hoteli), a druhého dobrého, ktorý mu aj napriek krutým slovám a istej účelovosti vzťahu pomáha zaradiť sa do sveta navôkol - prestať byť "čoklom z kanála", milovať druhých a tým pádom aj sám seba. Aj preto Misaki a Megumi, pri všetkých tých svojich traumách a úderoch osudu, stále stáli na vlastných nohách - ony koniec-koncov boli schopné lásky. Možnosťou tu tak nie je len vyhladovanie a tvrdé slová, ale aj istá nádej, vzor, láska a pomoc blížnemu v situácii, v ktorej to ten najviac potrebuje. A pritom to pre mňa stále zostáva zvláštne... Kde zostalo to jadro, tá plnosť niekde vo vnútri ľudskej bytosti? Azda je aj tá len "kapitalistickým importom". (20.10.2021)

Velmi zajimava sonda do zivota cloveka oznaceneho spolecnosti jako hikikomori. Jedna se o cloveka, ktery je uzavren sam do sebe a obvykle nevychazi vubec ven, protoze ma panicky strach ze spolecnosti. Originalni pribeh a dobry napad. I kdyz psycho anime moc nemusim, obcas se mezi nimi najde nejake, ktere je velmi dobre zpracovane. (02.04.2012)

Po nalezení, když ne smyslu života, tak alespoň trochu toho štěstí netouží jen krásní, vznešení lidé či lidé úplně obyčejní, ale také, a možná především, životní ztroskotanci. Osud jednoho z nich, hikikomoriho Satoua, máme možnost poznat v anime NHK. Pořádný antihrdina, existence živořící na pokraji společnosti, zavřená mezi čtyřmi stěnami, protože svět tam venku děsí a jenž může doufat nanejvýš v to, že se stane úplně obyčejným člověkem, se v anime nevyskytuje až tak často. Už proto působí NHK svěže. Vědomí, že jsem lůzr, nic neumím, ničím nevynikám, nikdo mě nepotřebuje a nic nemá v životě smysl - snad každý má občas takové myšlenky. Satou se liší tím, že občas u něj znamená velmi často. I přes jeho vyšinutí, paranoiu a fóbie, je Satou postavou, s kterou se divák může a musí ztotožnit, kolikrát v těch nejbolestivějších okamžicích. To ovšem neznamená, že NHK by bylo seriálem ponurým, naopak, v leckterých chvílích hýří humorem, který ovšem čas od času přeruší nával melancholie, zoufalství a prázdnoty. Tyto přechody jsou ostré, ale přirozené - jsou jednou z věcí, které na seriálu velmi oceňuji. Satou si neůstojnost své existence dobře uvědomuje, nemá však sil (nebo si to alespoň myslí), aby se ze své situace dostal svojí pílí. Podléhá proto vidinám všemocných léků na jeho životní situaci, falešného naplnění života, které vše spraví jako mávnutí kouzelného proutku. V hloubi duše však na zázraky nevěří. Jeho falešné naděje z něj činí osobu, nad kterou se musíte smát a plakat zároveň. Divák, který si dokáže "užít rozporný soulad těchto pocitů", bude s NHK spokojen, ba možná bude nadšen. Nezklame vás snad ani fakt, že ve chvílích, kdy šlo jít do nejtemnějších hlubin smutku, se tvůrci raději rozhodli zařadit komediální vložku. Takové NHK prostě je a chtělo být. Lepší ****. (30.05.2008)

VýtečNé psychologické drama dotýkající se problémů moderní společnosti jako sociální izolace, závislost na počítačových Hrách, pyramidový marKeting apod. Na povrchu často přecHází v Komedii, ale v jádru se jedná o temnější a místy dost depresivní seriál. Ač jsou všechNy postavy tak trochu (nebo i Hodně) lúzři, všechny jsou svým způsobem sympaticKé a i přes mírnou přehnanost svých povah uvěřitelné. Všem se Naštěstí podaří alespoň trocHu poprat se svou životní situací, takže celKové vyznění seriálu není úplně negativní. Po skvělém začátku mi přišlo, že v prostředNí části příběH trochu stagnuje, ale konec naštěstí nezKlamal. Snažil jsem se zlé společnosti NHK a jejímu spiknutí nepodlehnout, ale nepodařilo se a nemůžu jinak, než dát plné hodnocení. (10.03.2008)

Welcome to the N.H.K je nesmírně obtížné na hodnocení pro mě, jak zvlaštním anime to je. Během sledování si moc nepamatuju, kdy bych prožíval jinou náladu než suchou depku, kterou sem tam nějaký gag nechal na pár vteřin uspat, aby se o to silnější poté o pár probudila. Nebylo mi příjemné prožívat slasti, ale v drtivé většiny strasti Satoa, modlil jsem se, aby se mu dostavilo štatnější období pro jeho ale i to mé dobro. Jenže ono to tak doopravdy asi bývá, zázraky se nedějí a těžko se mi smiřuje s tím, že štěstí nebyla užitá ingredience. Postava Satoa je vůbec symbol naprostého dna a ani zbytek grupy není o nic odlišnější. Vyčítám seriálu, že všem postavám (Yamazaki budiž výjimkou) zabraňoval si uvědomovat vážnost jejich situací, dokud to nezašlo až k samotné otázce bytí či nebytí. Například ostrovní pasáž mi přišla kvůli tomu silně nevěrohodná, což mi v mých očích už do konce seriálu zdiskreditovalo mnoho postav a nikdy už jsem si u nich nezískal sympatie zpátky. Někdo to tu zmínil, ale s odchodem funky postavy Yamazakiho ztratil seriál svůj náboj (Yamazakiho rozchod byl jasně nejlepší díl) a i přes mírně dramatický konec to už mou skleslou náladu nevytrhlo, nevzrušilo, nepřekvapilo. Jednoduše mi to nesedlo; neodpírám NHK své nesporné kvality v rámci psychologie, neobvyklé téma a nezvyklé volby v lidském životě, které nepotkáváme na denním pořádku. Objektivně je to výš, za mě lepší 3* P.S.: Ten první ED je jeden z největších bizárů, co jsem v anime viděl. (30.03.2017)