Oblečen na zabíjení

Opět film spíše pro fajnšmejkry De Palmy a Hitchcocka. DRESSED TO KILL je někde mezi BLOW OUT a RAINSING KAIN, silnou mírou erotiky zas připomene De Palmovu vertigovskou variaci, BODY DOUBLE, ale zub času je tu znát, ostatní rané De Palmovky nepůsobí tak naivně. Asi nejvíc do očí bijící variace na PSYCHO - pointu protřelý divák pozná hned v úvodu. SPOILER: představa, jak Sean Connery běhá ve filmu převlečený za transvestitu, mi přijde mírně řečeno uhozená - ještě že odmítl. (27.11.2009)

Tak mám za sebou první setkání se slavným režisérem Brianem De Palmou. No byla to jedna primitivní hororová kravina a ještě z větší části nudná. Slavnému Psychu Alfreda Hitchcocka jsem nadělil 3 hvězdičky a ač jde o zdařile natočený film, nemůžu se u něj zbavit jisté pachuti prvoplánového děsení diváka, stejně jako znuděného pocitu z nekonečného rozjezdu. De Palma na Hitchcockův styl přímo navazuje, či dle některých vyjádření přímo vykrádá, nicméně žeby ten brakový příběh o vrahovi v ženských šatech získal v jeho podání nový zajímavý rozměr navíc... no, pro mě bohužel ne. Spíše bych řekl, že tak silná inspirace notoricky známým filmem byla spíše na škodu, protože pointu zde divák poměrně brzy vytuší a nedokáže už ani tolik šokovat. Režisér se až nechutně vyžívá v zabijáckých scénách plných krve a současně nahoty, ale mezi tím si na chvíli u mě napravil renomé, když se mu podařilo vybudovat v druhé polovině působivou atmosféru, včetně zajímavých vizuálních nápadů (zejména s prodělením plátna, kdy v jednu chvíli sledujeme dva děje kolem klíčových osob souběžně). Ovšem i to napravené renomé si znovu stihl skazit lacině psychopatickým zvratem k závěru. No nic, pokud jde o variace na Hitchcockovy slavné motivy, pro mě osobně legendární zůstávají Chabrolovy Kloboučníkovy přeludy (1982). 35% (08.02.2021)

Jelikož Hitchcockovu tvorbu znám doposud spíš povrchně a většinu jeho nejlepších filmů jsem zatím neviděl, nemůžu objektivněji posoudit, nakolik ho De Palma kopíruje nebo nakolik je to v jeho podání sympatická pocta nebo osobitá variace. Pro mě je důležité, že mě „Dressed to Kill“ dokázalo zajmout stylem vyprávění, nádherným hudebním motivem a že už konečně vím a vidím, od koho se Tarantino učil ty split-screeny a ten tak trošku úchylný filmařský styl jako takový (který je ale mně osobně velmi sympatický.)) (11.10.2010)

PRE DOMÝŠĽAVÝCH MOŽNO NEPRIAMY SPOILER !!!!! DePalma sa snaží byť o krok pred divákom ale je bohužiaľ 20 rokov za Hitchcockom. Priznaná variácia na istý maestrov film , tak snaživá a dôsledná až si zničí moment prekvapenia ohľadom závečného twistu a navyše sa kvalite originálu nevyrovná. Ale inak veľmi pekná prácička a povinnosť pre každého filmového fanúšika. Len by ma zaujímalo kto na úvod filmu pristrihol 5 minút nemeckého 70´s porna :) (24.11.2014)

První dějství s A.Dickinson je díky excelentní naraci obrazem (galerie, sen) naprosto úchvatné, nicméně po výtahovém mordu (režisérem mimochodem považovaným za jeho nejlépe natočenou vraždu) nastupuje kriminálně-thrillerová zápletka, která má šanci u diváka uspět jedině v módu emočním, neb v tom logickém jeví známky nezanedbatelné prostoduchosti. Když na tohle přistoupíte, báječně si De Palmovo pukrle směrem k Hitchovi užijete.. Spoiler: Příště bych si přál vraha, co tak často neciví na své druhé já do zrcadla a taky o něco zapeklitější název. Pojmenoval snad třeba Singer svůj majstrštyk „Předstírané ochrnutí“..? (26.11.2013)