Dama s sobačkoj
The Lady with the Dog
Režie:
Josif ChejficObsahy(1)
Zpracování stejnojmenné Čechovovy povídky (po letech se k námětu vrátil Nikita Michalkov v poněkud ironičtější poloze a daleko méně věren originálu v Očích černých) v tradici věrné evokace ruských adaptací. Milostná historka nespokojeného vysokého bankovního úředníka (ženatého s příliš racionalistickou manželkou) zažívajícího lázeňský románek s mladičkou, ale už vdanou ženou dovedla režiséra J. Chejfice (je autorem dalších dvou Čechovovských adaptací - V gorodě S. a Chorošij plochyj čelověk) k autentickému zobrazení jihoruských lázní, kde na výletní lodi hraje opravdická klezmerová kapela nebo kde potkáte u cesty modlícího se muslima. (raroh)
(více)Recenze (7)
Zlatá Palma - výběr ()
Banální milostný příběh ruské inteligence Anny Sergejevny a Dimitrije Gurova, který přerostl v hluboký cit hledající opravdové štěstí, má ve filmu švih. Domnívám se, že je málo pravděpodobné, aby kdokoli kromě Rusů uchopil Čechova tak, aby vystihl dokonale literu předlohy v jejím přepisu pro film a je ukázkou dobrého filmového řemesla pro mě naprosto neznámého režiséra Josifa Chejfic. Samozřejmou předností filmu jsou také nevtíravé herecké výkony. Co víc dodat, opravdu pozoruhodné pojetí Čechovovy tvorby a nádherný film. Závěrem snad jen napíši, že je možná škoda nevidět třeba i jiný film od tohoto zajímavého režiséra. ()
Čechov má aj lepšie poviedky, aj keď o neho tu zas tak úplne nejde. Dáma s psíčkom je úspešnou adaptáciou, predovšetkým je to ale remeselne majstrovské umelecké dielo. Kamera, výprava a celková výtvarná stránka sú pastvou pre oči. Predstaviteľka hlavného ženského partu je prinajmenšom rovnakým umeleckým dielom, réžia ju navyše inštaluje do pozícií nie nepodobných Bergmanovej v Casablance (scéna v ekvipáži). Prostredie prímorského letoviska, dramatická scéna pozorovania západu slnka, kandelábre dominujúce obrazom s postavami. Kamera často upredostňujúca pozadie. Atmosféra budovaná skrz dynamiku obrazov na štýl nemého filmu. Presne v polovici je napríklad hudobná scéna, v ktorej sledujeme speváčku s kapelou v detaile, potom dve postavy uprostred rozhovoru v detaile, aby sme následne zistili, že kapela hrá za nimi, a my sme teda divákmi dvoch scén naraz, pričom v popredí sledujeme rozhovor a v pozadí rovnako intímny spev. Spomienky pripomínané melódiou, vlaky, sneh. Zdobené interiéry a neviem jak to dosiahli, aby všetky stropy vyzerali nízke. Gýč, samozrejme, ale gýč predsa nie je nadávka! A toto bolo fakt, fakt krásne. ()
Typický Čechov a jeho majstrovsky vykreslený vnútorný boj hlavných hrdinov. Všetko som im uverila. Scenár a réžia - milé prekvapenie. ()
ocenenia : MFF Cannes 1960 - Zvláštna cena poroty ()
Film byl natočený tak nějak po staru, jako by byl ze 30. let a ne z r. 1960. I klasika už se jistě v té době dala natočit mnohem nápaditěji. Ne, že by mě tento snímek snad přímo zklamal, ale zůstal za mými očekáváními, nehledě na to, že třeba obrazové kompozice byly moc povedené. Velmi rušivě ale působila hudba, která se k mnohým scénám a atmosféře příběhu vůbec nehodila a navíc byla občas až nesnesitelně hlučná. Možná to ale bylo způsobené zestárnutím zvukové stopy, těžko říct. ()
Nepochybuji o tom, že ve své době byl film nepochybně považován za kvalitní drama a většinou mám rád starší filmy, ale bohužel v tomto případě jem se přistihl, jak u filmu nesoustředně zívám a to by se přece příběhu o velké nešťastné lásce stát nemělo. ()