Otěc soldata
A Soldier's Father
Otec vojaka
Father of a Soldier
Obsahy(1)
Druhá světová válka. Gruzínský vesničan Giorgi Macharašvili jede navštívit raněného syna. V nemocnici jej nenajde, a proto se vydá ho hledat. Stává se tak svědkem a přímým účastníkem válečných událostí, které jej přivedou až do Berlína. (Letní filmová škola)
Recenze (16)
Kvalitní filmařina, kterou sráží zběsilé hrdinství. ()
"Ty znaješ skoľka ja jechal? Ja jechal, jechal, jechal..." Sila tohto rusko-gruzínskeho filmu spočíva v hlavnej postave otca Giorgiho Machrašviliho. Gruzínsko a fúzy-to vám hneď musí napadnúť hyena Stalin, ale našťastie sa tu svine rodia len výnimočne. Žije tu mnoho dobrých ľudí a medzi nimi vyčnieva Giorgi ako malý Boh. Jeho lámaná ruština s gruzínskym prízvukom mi prirástla k srdcu a je väčšinou ľahko čitateľná aj bez titulkov. Dej filmu je úplne jednoduchý. Otec vycestuje za návštevou syna. Cestou vo vojnovom zmätku stratí stopu a je rozhodnutý narukovať, len aby mal väčšiu šancu stretnúť ho. Propagandistických rečí sa tu veľa nevošlo, preto film zbytočne nedráždi a celkom príjemne to ubehlo. Sila a dobrota otca je neskutočná. Pre ochranu hrozna sa neváha hodiť pod tank. "Što ty delaješ , ty durák?" Videné na STV2 pri príležitosti 70. výročia 2. svet. vojny. Film 80%. ()
V jednoduchosti (človeka) je krása. Minimálne v kinematografii. Bodaj by to platilo vždy aj v živote. S takým hrdinom, akého hrá Nikolaj Barmin, respektíve práve s týmto hercom máte napoly vyhraté, stačí ho len nechať hrať pred kamerou. Režisér jeho one man show doplňuje pomerne slušnou výpravou, pozostávajúcou z viacerých bojových scén. Tie na mňa však pôsobili trochu rozpačitým, alebo lepšie povedané mierne roztomilým dojmom. Film mohol byť asi viac vážnejší, jeho svojskosť treba pripočítať krajine vzniku. Záver je síce emocionálne pomerne silný, ale ťahá ho najmä herec a nie režisér. To je síce úplne v poriadku, len akosi nám je jasné, ako to skončí a to už pomerne skoro po začiatku. No buď tak alebo tak. ()
Podobné sovietske vojnové filmy sú ďaleko údernejšie a atraktívnejšie než veľkolepé epopeje s množstvom predstavovaných historických postáv a záverov z rokovaní... Tento gruzínsky film má v sebe čaro individuálneho hrdinu, prostého dedinského človiečika, ktorý chce navštíviť svojho raneného syna a dostane sa do súkolia vojnového mlynu. Tvorcovia sa síce neubránili heroickej pompéznosti, snímok je však natočený vkusne, má atraktívnu kameru a skvelého hlavného predstaviteľa Sergo Zakariadzeho v úlohe otca. Film bežal v našich kinách v roku 1966. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 27.10.1972, réžia českého znenia = ZDENĚK COUFAL (ČST Praha) (13.2.2009) ()
Trochu víc prvoplánovitosti, než je přijatelné, trochu moc naivního humoru, který mi neseděl. Proto jen 3* či spíš takové tři a půl. Téma slibné, ale šance zůstaly nevyužité. ()
Pokud se rozumně oprostíme od plev klasického sovětského válečného filmu, najdeme čisté zrno hlubokých myšlenek prostého, ale ušlechtilého člověka. Základem tohoto příběhu není rozhodně propaganda, ale lidskost, otcovská láska a úcta k životodárné půdě. Krásné scény s pšenící a révou určitě osloví každého vnímavého diváka. ()
ocenenia : MFF Moskva 1965 - nominácia na 1. cenu, Najlepší herec (Sergo Zaqariadze) ()
Rezo Ccheidze mi nic nehovori ako rejza a tymto filmom sa podla mna rozhodne nema sancu zaradit k ruskym velikanom ako Michalkov, Tarkovskij alebo Jurij Ozerov so svojim legendarnym Osvobozenim. Pribeh je umely, Serdzo Zakariadze je na urovni, ale prilis poznat lacne televizne kulisy a casto v pozadi aj normalny zivot vo vtedajsom ZSSR. Nuda dostala neprimerane vela priestoru a meno Ccheidze nebudem extra vyhladavat, nie su k tomu prakticky ziadne dovody. 30 % ()
Rusove i ostatni postsovetske narody natocili o druhe svetove valce spoustu filmu. Jsou brany z ruznych pohledu, Otec vojaka mi vsak prijde jako originalni road movie. Nevim, do jake miry uveritelna, ale diky hlavni postave si film uzije temer kazdy. Ocenuji zaver filmu, hudbu a vypravu. ()
Lidový snímek o lidovém vojáku pro lidového diváka... ()
Starký dostane na začiatku svojej cesty za synom toľko pokynov, že by ich nemohol splniť ani keby si ich zapisoval. Jeho cesta bude ale oveľa dlhšia, ako by si pomyslel. Pre stretnutie so synom sa stane aj vojakom a zažije všemožné útrapy a príhody, najsilnejšia z nich u mňa bola tá s vinohradom, na ktoré je z domova veľmi citlivý. So synom sa, podľa očakávania u vojnových filmov, stretne aj nestretne, a film sa môže smelo zaradiť k radu podarených sovietskych filmov. Bojové scény sú rôznej kvality, ale tie určite nie sú to, o čo vo filme ide. ()
Zajimavě rozporuplný snímek. Na jednu stranu to zpočátku působí syrově- do doby než se začně jako bojovat. Hned první scéna je naprosto neuvěřitelně šílená, má ale jedno ale - asi nejšílenější " analogový efekt" tanku ala papírová vystřihovánka, co jsem kdy viděl. Některé pokračující bojové scény jsou ale na svou dobu už poměrně ucházející, dalo by se říct že je to špička propagandy. Hodně dělá (ač většinou děsně kýčovitě) hraní na notu gruzínského národního uvědomění, samozřejmě pod patronací Sajuzu. Ale celkový dojem je prostě takový, že ta směs jakoválky, gruzínství, příběhu o hledání syna a propagandy je příliš neucelená. Když se to vezme kolem a kolem, víc než jednu hvězdičku dát nejde. Čistě v žánru sovětských válečných filmů to JE jiné, to jo, to se dá cenit hodně...ale mohlo to být hodně lepší. ()
Baladický film o hledání syna svým otcem za 2. světové války. Tatíka si zahrál skvěle Nikolaj Barmin, který je tím pravým bonbonkem pro tento film. Typ vesnického staříka, který sice nepobral dvojího rozumu, ale svojí dobrosrdečností a prostoduchostí si získá obdiv diváka. ()
Tí, čo píšete o propagande, zrejme ste ešte poriadnu nevideli, tu je jej ako šafránu a je to veľmi príjemné. Nebojácny tatko-Gruzínec, ktorý má všetko na háku, dokonca sa dá naverbovať, len aby našiel svojho syna, je super osviežením oproti všetkým tým modrookým hrdinským fešákom. Treba brať na vedomie, v ktorom roku bol film točený, skúsiť porovnať s ostatnými "rovesníkmi", a zistíte, že to nie je žiadna katastrofa. Film som videl na STV2 s titulkami a veľký rozdiel od kino klubových filmov tam veru nebol. No, aby som to zas neprehnal, dialógy boli čudne naťahované, koniec sa dal ľahko predvídať, ale inak to malo svojskú atmosféru, hlavne kvôli netradičnému hrdinovi. ()
Uff! Pri scéne s vinohradom som mal knedlík v krku... ()