Venkovský učitel

Je až s podivem, že této látce se v českém prostředí mimořádně daří. Pokud naši hrdinové od odněkud někam utíkají, tak se železnou pravidelnosti skončí v přírodě potažmo na vesnici, a to platí jak pro současné Bobule tak i Tomáše Hanáka ve filmu Cesta z města. Venkovský učitel patří mezi málo českých snímků, jenž ví, co říká, proč to říká a jak to říká. Neustálá polemika nad zhoubným vlivem lidské civilizace, kdy sebepoznání nalezneme pouze v harmonii vesnického života, sice není žádný filozofický jackpot, ale naštěstí se obejde bez pamfletových gest a frází. Venkovský učitel se z českých škatulek vymaňuje hlavně tím jak je natočen. Veškeré scény se totiž v drtivé většině obejdou bez střihu, čímž Sláma vytvořil vůči mě jistou bariéru, kterou jsem jen s obtížemi překonával. (07.05.2008)

Jako film je Venkovský učitel super. Opravdu mě potěšilo, že se v Česku můžou natáčet i tyhle filmy, ne jen "lidové" komedie. Celý film je takový opravdový, působí naprosto plynule a já si ho užíval a proto mě docela zamrzel konec, který dle mého naprosto podkopl sám sebe. Totiž tento film propaguje prakticky celou svou délku jakousi upřímnost a konec podle mě končí na hodně neupřímné a falešné notě. Každý někoho potřebuje, fajn, s tím nemám problém. Nicméně takhle se problémy v reálném světě neřeší/nevyřeší. Jak říkám, až na ten konec jsem spokojený. 80 %. (10.12.2014)

Svět musí být pro člověka, který jedná přirozeně a jeho přirozenost je jiná, než těch ostatních, neuvěřitelně složité bojiště. Přesvědčte sami sebe, že jednáte správně, když prakticky všichni, které potkáváte, jsou jiní. Oni totiž přirozeně jednat mohou a nikdo se na ně proto nedívá, skrz prsty. A koukají se tak vůbec? Co když ne a vy opravdu jednáte 'špatně'.. Venkovský učitel ukazuje, jak to může být pro homosexuály těžké. A jak je to pro ně těžší a těžší, čím větší mají srdce.. (27.09.2008)

Bohdan Sláma se pro mě stává tvůrcem, jehož každé nové dílo očekávám s velikým…očekáváním!:-) Jeho vesnická trilogie je živá, životná , živelná a nikde jsem ještě neviděl tak reálně zobrazený venkov, takový jaký si ho pamatuju. Nějde o nějaké stohy sena, traktory, krávy a Jawy, je to o té nátuře, o těch mladých, kterým o nic nejde, o životě bez vysokých cílů, o úmorné dřině, o ožralých hasičích, o pogujících pankáčích, o zábavách kde se chlastá do rána a od rána , o životě, který je tak prostý, až je svým způsobem nádherný a „pražák“ to nikdy nemůže pochopit. Ve Venkovském učiteli nás opět čeká střet „civilizivaného“ velkoměsta s „primitivní“ vesnicí, když mladý učitel zeměpisu z osobně-veřejných důvodů odcházi z pražského gymnázia na venkovskou základku. Tam, resp. v celé vesnici způsobí příchod tohoto „osvícence“ velké pozdvižení a ačkoliv se do přátelského obyvatelstva rychle začlení, očekávaná tragédie je na spadnutí…. Jsou to především postavy a jejich představitelé, kdo dělá ze slámových filmů velké události. Vynechám velké herce jako Lišku s Bydžovskou, na jejich adresu nelze říct víc než obdivně mlčet, vynechám i vedlejší postavy skvěle zahrané „klasickými“ slámovskými herci, to co chci zmínit je obsazování neherců, kteří i přes (právě pro) mnohdy velmi chatrné výkony silně pomáhají dotvářet tu přirozenou, amatérskou, nedokonalou, vřelou a neformální vesnickou atmosféru. Někomu právě to na slámových filmech vadí, já to považuji za přednost. (26.10.2008)

VENKOVSKÝ UČITEL je nikoliv český, ale evropský projekt, jehož stylistická figura je formálně opodstatnitelná. Práce s více plány najednou, přesné rozmístění v mizanscéně, co scéna, to jeden záběr či vnitrozáběrová montáž, diegetická hudba přecházející plynule do adiegetické a zase zpátky, práce se (hereckými) šaržemi a pomalým plynutím snímku, založeném na výpovědní hodnotě obrazu a hudbě jako fokalizujícím prvku._____ Bohdan Sláma filmařsky dospěl a našel svůj styl, metaforické či metonymické banality jsou opodstatnitelné vzhledem k užitým formálním prvkům, v první čtvrtině stylistická figura založená na násilném a neplynulém střihu se ukáže jako jazykově promyšlená, vyjadřující pohyb postav v příběhu. Pavel Liška, zbaven své šarže, se až moc soustřeďuje na učitelovskou dikci, věrohodnější je v mlčenlivých scénách. Zuzana Bydžovská po GYMPLU pokračuje ve své odyssey matky s problematickým výrostkem, škála poloh v jedné scéně (jednom záběru) je odzbrojující. Marek Diviš slouží filmu a neexhibuje, Godárova hudba doplňuje obrazovou složku. Zbavit se nadbytečných explikací a tendenčnosti v analogii učitel=režisér a žák=divák, je to za 100%. Ale Sláma si je vědom svých chyb, takže se může zlepšovat._____ P.S. to Rob Roy: Ne že tam je míň než 200 střihů, on je tam méně než 100 střihů - přesně 81! (28.03.2008)