Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Žárlivý průmyslník, jenž pověří detektivní kancelář pátráním po minulosti své mladé manželky, nevědomky způsobí opětovné setkání bývalých milenců. Na rozdíl od svých pozdějších slavných děl (především tzv. tetralogie citů) Antonioni nevytrhává popis vyhrocujících se vztahů milostného trojúhelníku z přesného dobového kontextu. Naopak jemnými náznaky a detaily vytváří kolem linie příběhu obraz části italské společnosti na konci 40. let minulého století. Zaměřuje pozornost na buržoazní prostředí, ve kterém se pohybuje hlavní hrdinka filmu Paola, přičemž si kriticky všímá i sociálních kontrastů zvýrazněných následky nedávných hrůz druhé světové války (scéna dražby ve prospěch dětí válečných invalidů). (Febiofest)

(více)

Recenze (18)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Zklamání. Nekonečně banální dialogy (Oh, celý život chci být jen s tebou, teď už to vím! Oh, ale co pro to musíme udělat?! Oh!) a nekonečně ohraný příběh. Postrádá to větší energii i náboj, prostě to jen plyne a plyne, zcela standardně. Ještě že jde o debut. Ze začátku mě to vážně nalákalo. Pohazování fotek, nohy míjející se za oknem - čekal jsem alespoň formální hravost. Ta ale v průběhu kamsi mizí. Maličko to zachraňuje až konec, který snad naznačuje, že něco z toho, co mi vadí, mělo získat ironickou pointu. Pro mě je to ale "příliš málo, příliš pozdě". ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Antonioni sa v režijnej prvotine zamýšľa nad tým, či existencia tretej osoby ľúbostného trojuholníka, nie je často jediným hnacím motorom vášnivej adrenalínovej hry s citmi, končiacej v momente, kedy je „nadbytočný“ tretí z kola von. Jeho elimináciou totiž končí napätie z možného odhalenia úchytkových objatí a neznesiteľná rozkoš tajných mileneckých seáns v lacných hoteloch. Zaujímavé je tiež upriamenie pozornosti na skutočnosť, že v mene búrlivého citu je možné obetovať kohokoľvek, ale zďaleka nie čokoľvek. Akokoľvek intenzívny cit totiž málokedy vytlačí chladnú racionalitu, ktorá si je veľmi dobre vedomá existenčných výhod, plynúcich z materiálovej základne oficiálneho partnerstva. Víťazí istota zabezpečenia nad romantickým únikom milencov v ústrety neistému novému začiatku. Sústredenie na psychológiu konania postáv umocňuje skutočnosť, že kľúčové momenty sú tajomne neurčité (sústredenie diváka sa tak od faktov samotných presúva na motívy konania) Celkové ladenie filmu dotvára kamera, zaznamenávajúca podivne pusté predmestské časti a prezdobené interiéry veľkoburžoázie, ako symboly vzájomne si odcudzených prostredí a zároveň ako symboly odcudzených si aj ľuďom, ktorí sa v nich pohybujú. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Skvělí herci, perfektní hudba, krásná kamera a kvalitní scénář, toť ve zkratce hlavní přednosti tohoto výtečného filmu. Doba vzniku je z něj sice hodně znát a z počátku mi to přišlo poněkud nezáživné, ale ke konci už mě to hodně bavilo a závěr mě vyloženě nadchnul. Lucia Bosé je zde (mj. zásluhou úchvatných kostýmů) velmi oslňující, a dodává filmu podobný punc elegance a správného filmového retra, jako kupříkladu Delphine Seyrig v mém oblíbeném snímku LONI V MARIENBADU. Ne nutně tak chladný film, jak by se mohlo zdát, jehož zhlédnutí pro mě bylo určitě obohacující. Zbytek velmi dobrých postřehů je již vyjádřen v komentářích přede mnou. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Chladnější varianta Viscontiho Posedlosti, která by fungovala ještě lépe jako němý film, s najazzle provokativní Fuskovou hudbou. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Rodák z talianskej Ferrary, Michelangelo Antonioni, naprosto sebavedomým spôsobom D E B U T O V A L na poli hraného, celovečerného filmu, práve touto Kronikou lásky; odohrávajúcou sa nielen vo Ferrare, ale zároveň i v Miláne, a k tomu i veselo kráčajúcou v stopách Filmu-Noir, alebo poprípade ešte i v rámci melodrámy, sa stále jednalo o jednu a tú istú vec, ktorú by som vskutku asi rozdelil zrovna na tieto dva zásadné faktory, pričom sa celkovo prikláňam najmä k tomu prvému faktoru, s ktorým tento konkrétny titul mal i niekoľko spoločných vlastností, medzi ktorými asi úplne najviac vyčnievala: »Femme Fatale« → protagonistka: Paola Molon Fontanová v podaní Lucii Bosèovej; pripomínajúcou mi Ingrid Bergmanovú... • Mimoriadne žiarlivý, bohatý, textilný priemyselník: Enrico Fontana, mal obzvlášť vysoké podozrenie z medzitým už vyššie spomínanej ["snobskej"] manželky ohľadom celkovej nevery z jej strany, a preto na ňu nasadil i «súkromné očko», aby teda zistilo, ako sa veci v skutočnosti majú, k čomu sa následne akosi automaticky prikmotril i protagonista-milenec v jednom: Guido Garroni v podaní Massima Girottiho, ktorý bol zapletený nielen do tejto aktuálnej aférky, ale súčasne mal na rováši aj niečo úplne iné[ho], čo priamo súviselo so Giovannou Carliniovou, a rovnako i s Paolou Fontanovou, ktorá by o tom mohla povedať i oveľa viac. • Skrátka; vznikol ďalší, »milostný trojuholník«, akých sme v kinematografii minulého storočia, mimochodom určite videli už asi nespočetnekrát, čiže inými slovami povedané: „Ani zase tento ničím extra nevybočoval zo zavedeného štandardu, no na druhej strane bol tak zaujímavo spracovaný[m], samotným; začínajúcim, čochvíľa i majstrovským režisérom, že proste som nemohol vôbec inak, než iba akurátne takto priaznivo; nakoľko zainteresovaní aktéri boli spoľahlivými sprievodcami naprieč spletitým dianím v tesne povojnovom období.” • A domáca úloha na samý koniec: SCHVÁLNE; pokúste sa si všimnúť talianskeho herca Franca Fabriziho, ktorý sa v titule sotva mihol, no znalci talianskej kinematografie, by s touto ["ťažkou"] úlohou nemali mať žiadny problém? ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý námet hovorí o stretnutí dávnej lásky, ktorí nemajú čisté svedomie z minulosti. Psychologický aspekt je dobrý a síce je záver očakávaný už od polovice filmu, bol som spokojný. Celovečerný debut Michelangela Antonioniho však nemá v sebe toľko motívov, aby bol naťahovaný a strácal údernosť, čo je veľká škoda. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Antonioniův celovečerní debut mne překvapil dokonalou kompozicí, věrohodnou psychologickou povahokresbou postav a předně: mistrně gradovaným napětím. Dějová linie se – počínajíc setkáním dávných milenců – ubírá pozvolna k závěru, aniž by si uzavírala možné cesty rozuzlení, stále zůstává řada možností a nic není předem dáno, byť pár nevtíravých náznaků a anticipací, které tvar díla spínají jakoby osudovým řádem, nechybí. Poslední slovo: k hudbě: je skvělá a k neuvěření vkusně přiléhá k mistrně snímaným scénám. ()

5150 

všechny recenze uživatele

První celovečerní hraný film Michelangela Antonioniho. Na atraktivním pozadí postupného rozkrývání tajemství dávné tragické události režisér rozehrává drama milenecké dvojice, jež se znovu setkává po několika letech odloučení. // Febiofest 2006 ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Kompozičně je to výborné a antonioniovské. Film je postavený na půdorysu vraždy, která se stala nehodou a nehody, která se měla stát vraždou. Režisér mezitím vypráví vcelku banální a vatový příběh o dvou milencích a prokládá ho ukázkami poválečné sociální nerovnosti ála neorealismus. Antonioni nicméně už v tomhle raném díle nezapře smysl pro metaforu a tak točí exteriéry takřka výhradně na vylidněných perifériích ve velkých celcích, po nichž se jako malé myši pohybují hlavní protagonisté, ztracení ve svých životech a za ta léta vyprázdněných vztazích. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Italský film o tom, jak to může dopadnout, když nevěříte vlastní ženě a pošlete na ni detektiva. Celé je to podáno tak nějak bez výrazného nápadu, je to vyhrocené v podstatě jen dialogy, kterých je tu strašně moc a které jsou italsky přehnané a teatrální. Herecky mi to nepřišlo nějak moc uhrančivé, spíše průměrné. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v červnu 2018. Kronika jedné lásky je povedený hraný filmový debut Michelangela Antonioniho. Hlavním bodem je lidské svědomí a pocit vlastního provinění. Nespatřuji zde tělesnou posedlost a chtíč, ale strach a hledání bezpečného útočiště před sebou samým, pochybujícím svědomím, vnitřní úzkostí a osamělostí. Nejsilnější je atmosféra ve stísněnosti, jež pomalu rozežírá intimní světy a zanechává zvětšující se pocit prázdnoty. Sociální a třídní těžkosti nehrají zásadní roli, jsou jen uvozující kulisou doby příběhu. Styl vyprávění je postaven na napětí a postupném odkrývání tajemství minulosti, pozoruje se dvojice a jejich psychologický vývoj niterních pocitů, jež zasahují i do světa vnějšího. Hlavní postavou balady pocitu provinění je Paola Molon Fontana (pohledná Lucia Bosé), manželka bohatého továrníka. Blahobyt bez existenčních starostí, stereotypní únava, možnosti a probuzená drásavá minulost jsou rozhodující pro startovní výstřel běhu ódy života. Na jeden pocit vlastní viny se přidávají další a další, motivací je strach z odhalení hříchu a bolesti. V zoufalství a přesvědčení vlastního pochybení je počátkem spřádání plánu, ale osud má odlišné představy. Hlavní mužskou postavou je Guido Garroni (zajímavý Massimo Girotti), Paolin velmi blízký přítel ze studentských dob. I jeho vnitřní svět je zasažen pocitem viny, i on touží po záchraně a bezpečí. Minulost se vrací s celou parádou nezvratného rozkladu. Vyřešení spadne z nebe, přání se stalo otcem myšlenky, uvolnění a záchrana ovšem nenastává. Z dalších rolí: Paolin zvědavý manžel a milánský průmyslník Enrico Fontana (Ferdinando Sarmi), svědomitý soukromý detektiv Carloni (Gino Rossi), či Guidova a Paolina společná známá z doby mládí Matilde Galvani (Vittoria Mondello). Kronika jedné lásky je prostoupena noirovou těžkostí duše, psychologické tápání sebou táhne i tělesnou stránku. Kronika jedné lásky je o pocitu vlastní viny a hledání bezpečného úkrytu vlastní duši. Je o osamělosti a životním rozčarování, nehledě na třídní postavení. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Dávní milenci a jejich děsivé tajemství - tak tento příběh byl snad vyprávěn v literatuře, v opeře, v divadle i na plátně všemi možnými způsoby. Antonioni se ho snažil natočit "jako ze života" - z ulic doléhá hluk, aby vyvolal dojem, že všechno to vypjaté drama se v těch místnostech děje, když vy procházíte kolem po chodníku. Jenže ani Antonioniho chladná kamera, ani civilně zahrané dialogy, ani popis života v luxusu (dražba šatů na modelce, modní salon), ani "obyčejný" název filmu - nic z toho nezastře, že jde o schématickou tuctovou melodramatickou historku s předvídatelnými situacemi i závěrem. Občas tu sice probleskne hlavní Antonioniho téma - žena s mrtvou duší, jež se stala dekorativním doplnkem luxusu - ale film je spíše exhibicí krásy Lucii Bose (na její kostýmy jen tak nezapomenete). ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Až si na tenhle kousek příště vzpomenu, jako první se mi vybaví náladotvorné do hloubky komponované industriální záběry a soundtrack s legendou klasického saxofonu Marcelem Mulem (a hned potom mi naskočí, jak jsem se u disku z Levných knih vztekal nad přebuzeným zvukem, který je navrch poničený neumětelským odšuměním). K Antonionimu se rádo mechanicky přiřazuje přívlastek „chladný“, Kronika jedné lásky je ale na jeho poměry ještě dost vřelá, bez obvyklého odstupu, zpočátku tajemné postavy se postupně beze zbytku odhalí, i když příběh si část tajemství ponechá, a to mě vždycky baví, stejně jako osud tropící si šprťouchlata z lidských záměrů a tužeb (LEHKÉ SPOILERY: snaha ujistit se o ženině věrnosti spouští řetězec událostí vedoucí k její nevěře, aneb kterak měření ovlivňuje měřený objekt; nezaviněné nehody a neuskutečněné záměry leží na duši tak silně (a tíha vzájemného poznání je tak drtivá), že po odstranění překážek najednou vztah nemá kam pokračovat…:KONEC LEHKÝCH SPOILERŮ). Má to táákhle blizoučko k banálnímu melodramatu, ale přitom to čímsi prchavým a neuchopitelným banalitu přesahuje – tohle Antonioni uměl už na začátku kariéry. ()

Endyis 

všechny recenze uživatele

Tento film od Antonioniho má určitě své kvality, proto ho cenním vysoko, ovšem mě osobně nějak extra neoslovil... ()

nouvelle vague 

všechny recenze uživatele

Skvěle natočený příběh v duchu noir s vynikající, tak trochu distingovanou kamerou a s krásnou představitelkou hlavní role. Velice příjemný zážitek! ()

Reklama

Reklama