Femme Fatale
Femme Fatale
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Brian De PalmaKamera:
Thierry ArbogastHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Rebecca Romijn, Antonio Banderas, Peter Coyote, Eriq Ebouaney, Édouard Montoute, Thierry Frémont, Gregg Henry, Jo Prestia, David Belle, Françoise Michaud (více)Obsahy(1)
Laura (Rebecca Romijn) je mrcha. Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001, kde smrtelně krásná, ale také všeho schopná "femme fatale" odvážně uloupí drahocenný šperk a vypálí rybník svým komplicům. Poté odjíždí do Ameriky a v letadle se seznámí s úspěšným podnikatelem Wattsem (Peter Coyote) a s ním si užívá anonymity v cizině. Po sedmi letech je podnikatel pověřen prací ambasadora ve Francii, takže jeho žena Laura se po odvážné loupeži vrací zpět do Francie s novou identitou. Bývalý paparazzi Nicholas (Antonio Banderas) Lauru neustále pronásleduje a pokouší se odhalit ji takovou, jaká je. Vyfotí ji pro jeden z velkých týdenních skandálních časopisů, a její bývalí komplicové po čase stráveném ve vězení po ní jdou. Laura je ohrožena na životě, ale jako ztělesněný ďábel se umí bránit všemi prostředky.
Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Film Femme Fatale má jedinečnou pařížskou vůni, to proto, že režisér žil několik měsíců v Paříži a město si oblíbil. Antonio Banderas nezklamal v roli Nicholase, který je odrazem Lauřina ducha a obav. Jejíma očima ho vidíme jako nebezpečného jedince oblečeného do černého. Vpravdě ďábelskou podívanou předvedla Rebecca Romijn-Stamos (X Men) jako Laura, která používá svou krásu a sexualitu jako zbraň k získání toho, co chce. A daří se. V malé, zato výživné roli ambasadora Wattse se ukázal Peter Coyote. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (212)
Femme Fatale je majstrovská filmová hračka Briana De Palmy, ktorej sa zaslúženého uznania dostane u vymedzenej skupiny divákov. Zvonku nedostupná a zvláštna, zvnútra detsky jednoduchá a krásna. Fajnšmekerský dezert. ()
FEMME FATALE je jeden z promyšleně podvratných filmů Briana De Palmy, přičemž si celý hraje s několikavrstvým vyprávěním, ženskou perspektivou a komplexním stylem. Předpokládá přitom právě ochotu přistoupit na zlomyslnou vypravěčskou hru, a tak nenaplňuje požadavek být filmem pohlcen, což by ostatně mohl být i hlavní důvod, proč jej tolik diváků odmítá. Zatímco dřív De Palma tyto svoje filmy zpravidla rouboval na schéma tří "Hitchcocků" (OKNO DO DVORA, VERTIGO, PSYCHO) či na ZVĚTŠENINU (VÝBUCH), díky čemuž to bylo čitelnější, a KAINOVA VÝCHOVA byla úplně vymknutá z kloubů a nemohl ji brát vážně vůbec nikdo, FEMME FATALE je zlomyslnější v tom, že podobně jednoduchá vodítka nedává a tváří se mnohem seriózněji než všechny zmíněné, ačkoli blbne s perspektivami, spolehlivostí a přepisováním úplně stejně. ___ Vzpomínám si, že jsem film kdysi analyzoval nejen z naratologické, nýbrž i z feministicko-psychoanalytické perspektivy... s níž si vědomě pohrává. (Následuje SPOILER.) Hned úvodní scény filmu totiž divákovi zprostředkovávají pouze ženské hledisko, zatímco žena jako objekt pohledu je mu dlouho odpírána. A když se tak stane... je to opět jen proto, aby mohla zneužít svého těla k tomu, aby obelhala mužskou postavu. FEMME FATALE přitom celý příběh pomyslného zneužívání sebe sama jako prostředku zneužívání a manipulování mužských hrdinů potměšile zarámuje do snění hlavní hrdinky, čímž vše ukazované odhalí jako bytostně introspektivní, vše narativně podléhající právě ženskému hledisku. ___ V kontextu (z mužské pozice nazíranou) sexualitou nasycené tvorby Briana De Palmy je to pozoruhodný posun v práci s perspektivou, který je o to překvapivější, oč více jeho snímků jste viděli, stejně jako celý tento výjimečný film. Film mnohem chytřejší, než se jeví. ()
Fakt nevím, co si mám o tom myslet. De Palma je pořád režisér-hračička, ale tentokrát se pokusil i o scenář a připadá mi, že když ho psal, musel být permanenetně zkouřenej. Zápletka je hodně ujetá, ale celý film není nic proti závěrečným deseti minutám, kdy se to celý zvrtne a zároveň propojí v bizarní dějový veletoč. Mám pocit, že si De Palma udělal z diváků prdel. Nad výsledkem lze jenom kroutit hlavou a uznat, že takový úlet rozhodně stojí za vidění. A pokud byste nesdíleli můj názor, ještě je tu Rebecca, která má nohy dlouhý jak tejden před výplatou a režisér rozhodně jejími vnady nešetřil. ()
Celkem zajímavý, ale nikterak převratný počin. Atmosférou se DePalma snažil přiblížit žánru film-noir, ale ne zcela se mu to povedlo. Nejvýraznějším prvkem filmu je bezesporu Rebecca Romijn-Stamos a její úúúúžasnééé tělo. Na to se dá koukat vskutku celé hodiny. :) Jinak mě trošku zklamal Sakamoto se svou hudbou a la Bolero, čekal jsem něco nápaditějšího. Navíc si myslím, že podobný hudební motiv by se daleko lépe vyjímal v nějakém historickém celkofilmu, nejlépe ze starého Říma. ()
║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $6,630,252 ║Tržby Celosvetovo $16,838,910║ De Palma a jeho psycho depka, ktorá nemá až taký ráz ako by si zaslúžila /40%/ ()
Opravdu ubíjející film, který mě zklamal v každém ohledu a nudil jak to jen šlo. Kdyby tam nehrála Rebecca asi by se tam nedalo na nic dívat. Tentokrát se Brian De Palma do mého srdce netrefil, ale spíše se snažil o mou smrt. Uf naštěstí se mu to nepovedlo :-). Čím starší De Palma je tím horší, či spíše tím podivnějši, filmy tvoří. Ne, že by si dědula nemohl ke konci své tvorby trochu extravagantně zaexperimentovat, ale všeho moc škodí a jméno režiséra, jednoho herce a jedné modelky film neudělá. A kdo vidí v tomto filmu 5* geniální mistrovské dílo ... Ten už asi taky má problémy s věkem :-) ()
Film mě přišel příliš překombinovaný a zmatený, a tak jediné co bych ocenil je Rebecca Romijn - Stamos. Snad jen kvůli ní stojí za to tento film vidět. ()
Scénář: Brian De Palma .. Déja vue. Náročnější porce v podobě pikantní lahůdky zahalené snově-noir závojem. Je trochu paradoxní, že u Lynche podobné postupy nemusím, ale tady jsem si liboval. Může za to skvělá režie De Palmy, kdy je třeba neustále sledovat každý z řady dlouhých záběrů. Přesto i nejbystřejšímu uniknou spojitosti a náznaky, které objevíte až při dalším zhlédnutí. Pravda scénář, který si De Palma napsal sám, jako celek nedrží příliš pevně, ale silných momentů a promyšlených pasáží má spoustu. Z formální stránky stojí ještě za vyzdvihnutí excelentní práce kamery - je skutečně mistrná. Kapitola sama o sobě jsou herci, resp. herečky: Rebecca Romijn je překrásný kus ženy a ve snímku je toho využito na stodeset procent. Jejím sex-appealem je doslova nasáknuté každičké políčko, kde se objeví. Za povšimnutí stojí taktéž modelka Rie Rasmussen, která podobnou šanci předvést se dostala o několik let později v Bessonově Angel-A. Osobně jsem si pošmáknul, i když bych Femme Fatale stěží jen tak někomu doporučil. DÉJA VUE ()
Smutné.Hlavně proto, že Brian DePalma má navíc než na lesbičky na toaletě v Cannes a na stryptýz jedné modelky která spíš než tancuje si uvědomuje čemu že se to zapůčila a na příšernou pointu.To už tam mohli rovnou použít pointu od Donalda Kaufmana.//Vrah, oběť a policista je jedna a tatáž osoba.// ()
Ehm...podivné. Sice jsem to nakonec asi pochopil, ale De Palmu mám radši, když se drží poctivých gangsterských filmů. S "Femme Fatale" si vyhrál opravdu do sytosti a třeba ta úvodní loupež, nebo sexy taneček jsou fakt výborný scény. Oproti tomu mi přišlo zbytečný rozdělovat obraz do dvou půlek. No a nakonec Rebecca je dokonalá BOHYNĚ. ()
V žádném případě nestačí vidět jednou --- Rajcovní, dráždivý, tajemný, voyeurský, propracovaný, napínavý. Jeden velký podvod. Potěšení ze hry s divákem. 15:33, přetékající akvárium, deja vu, mozaika, fotoaparáty, monitory, Hitchcock, steadicam, zpomalené záběry. De Palma .... ()
ti co ji znají, ji jinak než ,,TA MALÁ HNUSNÁ DĚVKA" neřeknou. Laura je pěkná mrcha. využívá veškerých svých předností k dosažení cílů a nakonec i k tomu, aby smazala svoji minulost. čeho je schopná, poznává i A.Banderas. jediná fotka stačí k tomu, aby vše co ,,vybudovala" bylo ztraceno. nebo je to jinak? v tomto erotickém(?) thrilleru (nebo spíš krimi?) se zápletka podivně proplétá nejen dokuď má kdo umírat. stáváme se svědky zajímavé hříčky B.D.Palmy s perfektní R.R-Stamos v hlavní roli. velmi, velmi zajímavé! ()
Zapomeňte na záporáky ze Zjizvené tváře, Carlitovy cesty nebo Neúplatných, kteří byli gangstery, zloději a pašeráky s grácií, zavilostí nebo jen s pouhou prohnaností. Tady nám De Palma veškeré zloduchy představuje jako nadávající figurky, které ve vězení spoustu let čekají, aby se dočkali potupně chudého (ne)finále. A jestli jste kdysi fandívali Carlitovi nebo Eliotu Nessovi, tak i s tím je konec. Hlavní hrdinové se nám scvrkli na úlisnou, rádoby rafinovanou krásku a fotografa, který pobíhá odnikud nikam a bez větších potíží se sebou nechává manipulovat. Takže sbohem, klasický noire nebo kriminálko, přichází hluboce nudná hra na diváka, která ukáže, že všechna vodítka, která jste se snažili sledovat, vlastně k žádné zajímavé pointě nevedla, to jenom scénář se odhodlal v samém svém závěru zoufale vyměknout. ()
Ďalší nenormálny De Palma. Neuveriteľný úvod na dámskych záchodoch v Cannes, dych berúca Rebecca Romijn-Stamosová, sexuálne dusno a nečakaný záver. Dobrú chuť. ()
Film noir v barvě. Režijně vymazlená žánrová hříčka, která si taky na nic víc nehraje. Osvěžujícím způsobem přehlíží zažitá pravidla, bohužel taky pravděpodobnost a logiku. Ale jednou za čas... proč ne? 60 % ()
Tak tohle se mi hodně líbilo. Ono to ze začátku nevypadalo na žádný zázrak, ale pak to nabralo úžasné obrátky a já zjistila, že to bude přesně ten typ filmu, co si můžu pouštět stále dokola a užívat si každý záběr a objevovat souvislosti a obdivovat kameru a to už vůbec nemluvím o Rebecce Romijn ( pánové si ten film musí zatraceně užívat). Ten konec byl samozřejmě překvapivý, ale tak nějak mě vnitřně uklidnil. De Palmův styl mi očividně sedí ()
Precizní mozaika formálního rázu. Neuvěřitelně dráždivý, snový. Rebecca Romijn - ženská, pro kterou bych vraždil. ()
Nikdy jsem z žádné ženy nestrhal šaty za 10 milionů dolarů a asi to ani dělat nebudu. A určitě nebudu dělat fotky tajemné potvory, která by si mě za to mohla slupnout k večeři. Taková poučení mi přinesl tento snímek, v němž Laura neustále mění délku i barvu vlasů a potácí se v místě i čase. Až do konce jsem nemohl uvěřit tomu, že to celé může dávat nějaký smysl. Nakonec dávalo, ale místo zábavy to byla fuška pro hlavu, jejíž činnost měla pauzu pouze ve chvílích, kdy Laura svým hambatým vlněním úspěšně zaměstnávala orgán nacházející se asi o 80 cm níže. ()
Film pro noirové a hitchcockovské labužníky. Ostatním vstup zakázán. ()
Ačkoliv bývá Brian De Palma často přirovnáván k Hitchcockovi, v mistrovském díle Femme Fatale se se svým vzorem dost radikálně rozešel. Jistě, pořád tu máme spousty společných trademarků jako perfekcionismus, napětí, zdvojování, morbidní humor, silná vizuálnost, manipulace s divákem, voyeurismus atd., jenže Femme Fatale je nesmírně chytře zkonstruovaná hlavně po obsahové stránce, takže se poněkud příčí Hitchcockovu krédu hlásajícímu, že „jak“ je důležitější než „co“. Většina Hitchcockových filmů zní podle anotace hrozně hloupě, některé přímo otřesně, což ale není nikterak na závadu, protože Hitchcockovi šlo primárně o zpracování. Dokonce inklinoval ke špatným předlohám a vyjadřoval se nelibě o těch dobrých a složitých. Nenáviděl chytré mysteriózní filmy a scénáře, které klamou (mystifikují) diváky a vyžadují po nich intelektuální činnost, a místo toho kladl důraz na emoce vyplývající z napětí, které vyvolával tím, že poskytoval divákovi všechny informace – odsud vidíme, proč je tajnůstkářský Lynch přesný opak otevřeného Hitchcocka. A stejně tak odsud vidíme, proč je Femme Fatale, která je založená hlavně na intelektuální rekonstrukci značně zamotaného děje, tak anti-hitchcockovská. Důvod může být i ten, že Palma si k filmu sám napsal scénář, na rozdíl od Hitchcocka, který sice se scénáristy dost úzce spolupracoval, ale sám nikdy nepsal, takže nekladl tolik důraz na obsah. Tady je ovšem obsah vzdor prvotřídní formální stránce, která je pro Palmu typická, takřka vším. Tudíž i když většina lepších kritiků odmítá podrobné popisy děje jako zbytečné a příliš snadné, v tomhle filmu je to právě to nejtěžší. ____ Netvrdím, že jsem přesofistikovaný příběh pochopil, pokusím se nicméně o jeho sesumírování, snad to bude někomu vhod: (-spoilery-) Laura (zlodějka) je na začátku po loupeži drahocenných šperků zaměněna jistými lidmi za svou dceru Lily (sebevražedkyně). Záhy Laura usne ve vaně a ve snu prožívá budoucí život Lily ve Francii. Fakticky vzato zažívá podobnou vidinu i na úplném začátku při sledovávání noiru Pojistka smrti, díky němuž se dozví, co se stane se „špatnými holčičkami“, jako je ona. Klíčové je, že Laura je svým způsobem jen snem Lily (byť sní Laura, ovšem život Lily) a Nicolas (paparazzi) je zase snem Laury. Přesvědčuje nás o tom i název dokumentu o filmu: Dream Within a Dream. Podobně jako v Počátku tu tak máme několik hladin, konkrétně tři: Lily-Laura-Nicolas (ve skutečnosti však čtyři, protože si to všechno vymyslel a vysnil Palma, totéž však platí i pro Nolana). Banderas to údajně vůbec nepochopil a pořád nějak svou postavu inovoval, aniž chápal, že je jen snem Laury a reálně existuje pouze v posledních minutách, když ji zve na drink. Určitý paradox spočívá navíc v tom, že vždycky ten aktivnější je ve skutečnosti pasivnější - Nicolas, byt chlap a fotograf, je jen sen Laury a mrcha Laura je jen sen Lily. Druhým paradoxem či komplikací je fakt, že Laura zažívá Lilynu budoucnost, kdežto Nicolas sestavuje z fotek Lauřinu minulost (pro Nicolase je to sice Lily, ale ve skutečnosti je to Laura, která ve snu prožívá budoucnost Lily). Zásadní je samozřejmě vztah Lily a Laury, který není jen snivý, ale probíhá i v reálu v pokoji rodičů Lily. Odsud vidíme i důvod druhého twistu na konci - Lily odlétá do Ameriky, kde se seznámí s ambasadorem (a prožívá tak v reálu velkou část toho, co snila Laura), a Laura vyměňuje diamanty za peníze. Ten důvod, proč je může vyměnit a proč jsou oba černoši zabiti, je ten, že zachránila život Lily, když předešla jejímu zasebevraždění, a tudíž si zasluhuje odměnu – nejen peníze, ale i vykoupení. () (méně) (více)