poster

V Sylviině městě (festivalový název)

  • Španělsko

    En la ciudad de Sylvia

  • Španělsko

    A la ciutat de Sylvia

  • Francie

    Dans la ville de Sylvia

  • Kanada

    In the City of Sylvia

  • USA

    In the City of Sylvia

  • Irsko

    In the City of Sylvia

  • Velká Británie

    In the City of Sylvia

  • Austrálie

    In the City of Sylvia

Drama

Španělsko / Francie, 2007, 84 min

Scénář:

José Luis Guerín

Kamera:

Natasha Braier

Producenti:

Luis Miñarro

Střih:

Núria Esquerra
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Rosomak
    **

    Má to i své dobré části... ale většina filmu je naprosto mizerná. Nevadí ani to, že pracuje s hodně rozvolněnou narací, ale hlavně to, jak se prezentuje a jak ukazuje postavy, prostředí a předměty. Snaží se tu vyvolat v divákovi pocit poetiky (dost vykalkulované) a prvoplánovitě kýčovitými scénami působit na diváka. That´s sucks...(13.3.2009)

  • Deverant
    **

    Není pravda, že "En la ciudad de Sylvia" nemá záplatku. Jen ji ti kteří jsou (jako Bordwell) příliš zaměstnáni formální stránkou snímku přehlížejí. Zápletka tu je a je prostá: mladík je na prázdninách/výletě v cizím městě a chce si to s někým rozdat. To že tu kdysi byl a s někým se tu setkal nehraje větší roli, protože stejně nezáleží příliš na tom, které ze zaměnitelných ženských těl se stane jeho objektem (Sylviino město působí jako by záměrně chtělo být ilustrací k slavnému eseji Laury Mulvey o mužském pohledu (ve) filmu). Po ulicích se potácejí spousty lunatických anorektiček zrcadlících reklamy na zastávkách - a kontrast se znetvořenou ženou je hloupý až to bolí (jako by nexistovaly jiné ženy než modelky z plakátu nebo ty znetvořené) - jenže mladík má trochu problém dostat se za fázi registráže (to slovo neužívám náhodou, film je velmi kunderovský ve své objektivaci ženského těla/popírání ženské subjektivity). Sám ostatně vypadá jako mužská, nebo spíš androgynní varianta modelkovské záplavy v ulicích. "V Sylvině měste" je nakonec spíš než film o možnosti filmového pohledu filmem o kastraci (hrdinova efémérnost a unikající pohlavní diferenciace spolu s pasivitou) a voyeurismu. Až na to...Až na to že to není tak docela pravda. Film není "o tom", je TÍM.________________________________________Připadá-li vám komentář zmatený, je to opravdu tak. Stejně jako se film tváří jako skicování, jako precizní práce s viděním, (a je třeba mu přiznat částečný úspěch, scéna v kavárně je opravdu působivě rytmizovaná a strhuje i přes absenci děje, resp. převládnutí jednoho z mnoha paralelních dění, což ale nevymaže a bohužel ani nevyváží "výtky" proti jeho ideologii vidění/hledění), ale je ve skutečnosti až příliš důkladně zkomponován (jinými slovy, je příliš manýristický), komentář k němu jsem tedy považoval za vhodné ponechat v podobě fragmentu, fowlesovské larvy. A tak -(14.9.2010)

  • Sarkastic
    ****

    Znáte to, pánové, ne? Máte spoustu času, nemusíte nic dělat (třeba jste na dovolené), celou dobu jen tak posedáváte v kavárně, něco popíjíte, pozorujete u toho lidi (ženy) a některé z nich si kreslíte do notýsku. Jenže pak najednou spatříte ženskou, která vás donutí vstát a pronásledovat ji ulicemi města…Ono se v tom filmu skoro nemluví, nic moc se vlastně neděje, ale divák je přesto velmi zvědavý, co vyplyne ze vzájemné konfrontace voyeura a jeho „oběti“ (pakliže k ní vůbec dojde), zajímá ho, co jsou ti 2 zač a jaké jsou jejich cíle. A nutno poznamenat, že si jde snímek svojí cestou a na publikum (a jeho očekávání) se zrovna moc neohlíží, spíš naopak. Nechává ho v napětí a jakoby mimochodem mu nabízí různé záběry, které zaujmou všemožnými úhly, prostorovým uspořádáním, přezáběrováváním nebo čistě něčím líbivým pro potěchu oka, zkrátka kamerových hrátek si rozhodně užije dost. Každopádně, idea toho, že ve velkém městě potkáváme cizí lidi, na některé z nich narazíme znovu, jiné už (bohužel) nikdy nespatříme a život jde prostě dál, sice není nic originálního, ale způsob, jakým to vyjevil tento film, se mi líbil a krom úplného začátku bavil po celou dobu (fakt, že se mi nedostalo toho, co jsem si přál, mě nakonec ani tak moc nemrzí). Celkový pocit ze snímku je tak nejblíže k „povědomé pomíjivosti“, nemyšleno však ani náhodou v negativním slova smyslu (což bych nerad nějak rozváděl, abych nespoileroval víc, než je nutné). Zvláštní počin, ve kterém si zřejmě každý najde něco jiného (někdo se bude nechat unášet stylovými prostředky, jiný bude řešit hovno, že…nebo určití diváci neobjeví třeba vůbec nic), protazím hodnotím slabšími 4*, ale časem bych se k němu rád vrátil.(19.7.2014)

  • Pacco
    **

    Pro krásu vše. Ale v čem tkví krása tohoto filmu? V ničem a ve všem, v dokonalosti zobrazeného a prázdnosti pojmu nic. Jak se vypořádat s filmem, který je dokonalý ve svém pohyblivém obrazu, ale zcela nepravděpodobný jak patetická póza klasických obrazů. Stává se snětí očekávání, parametrů s prázdnou narací, kde styl ovládl dílo a snažil vydobýt si svým vizuálním elitářstvím místo na voyerském uměleckém slunci? Ano. Důkaz - malíři nasere pták do notesu, ale pak několikrát (!) za sebou vidíme znovu stránky notesu, kdy posraná dvojstrana chybí a notes nevypadá, že by se v něm trhaly listy. Pro estetickou krásu filmu (k níž se počítá i bezdomovec na ulici, pokud se hodí pro styl) už nebyl(o hovno) důležité, a tak byl(o) nenápadně "odstraněn(o)" z filmu. Přičemž samotná scéna s exkrementem je prázdná a umělecky náhodně nedůležitá. Tento film si je dobře vědom svého operování s detaily, zvukem a divákem. Pomocí primitivních parametrů vtahuje do děje, zvětšuje očekávání a minimalizuje touhu nalézt rozřešení (nebo ji naopak zvyšuje + zvyšuje divákovu distanci od filmu). Přesto není v té jednoduchosti (která není jednoduchá, nýbrž perfektně promyšlená) vše tak realistické a umělecky promyšlené. Naopak, pokud se snaží autor evokovat krásu reality, voyerismu a představ ve své nahodilosti, tak se mu to nedaří (viz hovno), ale i ta estetická rafinovaná jednoduchost je vytažená ad absurdum. Všechny ženy (kromě jedné, naopak znetvořené) jsou v tomto filmu dokonalé krásné. Všechny. Pokud se objeví ona znetvořená, je to ve chvíli, kdy je oko diváka tak navyklé na krásu, že je to pro něj šok a zapamatuje si tuto scénu. Ale.... šli ste někdy po ulici a viděli na ní samé mlčenlivé, kulervoucně krásné modelky? Vyčítám filmu jeho krásu, s kterou si tak rád hraje, vyčítám mu ten destilovaný alkohol reality, kterou se nás snaží předkládat s tajuplným úsměvem a tvrzením že je to jenom voda, kterou nabral a teď nám chce ukázat, jak chutná. Vyčítám mu tu přehnanou dokonalost s kterou operuje. Pak už zbývá se jen zeptat: "Kde vlastně Sylviino město?" Odpověď je jasná. Nikde. Není totiž žádný malíř, nejsou ty dokonalé ženy, ani veřejná doprava, ani bezdomovec, ani padající ramínko pronásledované ženy, ani nevyřčený sex. Všechno to se nikdy nestalo a nestane, to všechno je jen záměr, který se tím netají. Pokud byl však záměr meditovat, přemýšlet a hledat odpovědi, pak nebyl posvěcen ničím horším než vizuální dokonalostí, ve které jsem záměrně hledala chyby v mizascéně a místo přemýšlení o smyslu, sem přemýšlela z které strany nakopnout hlavní osobu plátna, aby mu konečně jeho věčně dokonalý účes trochu povadl. Vítej kolonko : (pseudo)umělecké. Osobní dojem - krásné jako na(r)cistické malování (bezesrandyvoe). Plán pro příští život - natočit stejný film, otočit genderové role.(13.10.2008)

  • ellty
    *

    Film má prvky protofilmu z první třetiny 20. století. Muž je prezentován jakožto dynamický, uplatňující svě schopnosti a dovednosti. Žena je prezentována jako statický, bezúčelný objekt bez jakékoli identity, vytržený z prostředí a bez návaznosti na místo. Během filmu je řečeno zhruba 10 vět, i tím se podobá filmu němému a místo kabaretní hudby jsou použity zvuky města. Ovšem protofilmy bývaly výrazně kratší, což je pro mě v tomto srovnání jejich plus. Jedinou postavou filmu je zde muž, hledající svou „fantasma femenino“ , tudíž možnost kognitivní identifikace s osobou jinou je nemožná, protože jiný úhel pohledu než právě jeho se divákovi nenabízí. A jeho pohled je zaměřen na ženy. Konstruuje ženskost, kostruuje obraz patriarchálního světa, kde symbolem moci a aktivity je muž a naopak symbolem podřízenosti a pasivity je žena. Divák se skopofilním pudem si zde jistě příjde na své, pro nás obyčejné je to zdlouhavá ztráta času.(6.11.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace