Börn
Children
Obsahy(1)
Karitas, svobodná matka čtyř dětí, zdravotní sestra vytížená prací v nemocnici, se zoufale snaží zvládat výchovu tří dcer a zejména dvanáctiletého Gudmunda, který je ve škole obětí šikany. Jeho jediným kamarádem je schizofrenik Marinó, dospělý muž s dětskou duší, závislý na lécích a na své matce. Jednoho dne však Marinó zjistí, že se matka za jeho zády schází s neznámým mužem... S realitou je tvrdě konfrontován i drsňák Gardar, jenž nečekaně ztrácí zázemí kriminálního podsvětí i vlastní rodiny. V této chvíli se rozhodne vyhledat svého syna Gudmunda, kterého nikdy neviděl... Inspirován Godardem a Cassavetesem přizval režisér ke spolupráci renomovaný a novátorstvím proslulý divadelní soubor Vesturport, který splňoval jeho požadavek „být, ne hrát“. „Když začalo natáčení, scénář neměl dialogy, zato herci měli naprosto jasnou představu o své postavě.“ V hlavních rolích si zahráli rovněž tři z pěti producentů snímku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Děti určitě mají svoje osobité skandinávské kvality plné ponurých momentů a depresivních černobílých záběrů, ale musím se přiznat, že mi vadila právě ta samotná myšlenka filmu. Pro absenci scénáře se tu postavy tak nějak potácí, vedou běžné dialogy a vlastně se dost dlouhou dobu nic moc neděje. Jak mám Island rád, tak tady jsem se docela nudil. ()
Děti stíhá stejná choroba jako mnoho dalších podobně vystavěných filmů – snaha najít ve volně rozvětveném ději silný moment katarze, který vše zvrátí. A k velké škodě Bragasonova snímku jeho snaha směřuje k pozitivnímu završení. Co může na papíře vypadat duchaplně, však ve filmu vyzní nepravděpodobně a až komicky nevěrohodně. Tam, kde by jednoznačně Dětem prospěla otevřenost, stojí upracovaná a stěží uvěřitelná pointa, která zcela zbytečně podkopává pilíř filmu – postavy. Pokud se ty dosud jevily jako příjemně ambivalentní a neschematické, vyvrcholení z nich necitlivě činí pasivní pěšáky ve vykalkulované scenáristické hře. Z dospělých se stanou nesvéprávné děti, a to v nejméně vhodnou chvíli. ()
I pět bych dala, nebýt toho konce. ()
42nd KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2007 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled - 90% ()
60% ()
Islandský film, pochmúrny, plný trápiacch sa ľudí, s ktorých každý ma nejaký životný problém, ktorý mu už už prerastá cez hlavu. Napriek tomu, robí každý, čo vie. Divákovi hrozí, že zaspí, ale ak máte radi "každodenné ľudské drámy" správne seversky drsné, kde sa toho veľa neudeje, ale nevypovedané emócie vrú v srdciach hlavných hrdinov, nech sa páči. ()
Tak mně se naopak konec líbil, ten propletený začátek, kdy se z jednoho děje přeskakovalo na druhý, mi moc neseděl. Jinak tedy nic převratného. Očekávala jsem trochu víc. ()
Projebaná hodina a půl. ()
Jasně, jak již zaznělo nic převratnýho. Osobně mě to nevadí, jelikož herci (kteří neměli hrát, ale jen být na místě dění) ztvárnili emoce velmi uvěřitelně a dialogy byly takřka improvizované. Nevadil ani "happy end" leč hořký konec by seděl přece jen líp... ()
Související novinky
Filmová přehlídka Stopy Islandu
Doufejme, že bez popela... Po úspěšné březnové přehlídce připravil Severský filmový klub na konec května další filmovou akci. 26. – 29. května mají diváci možnost zhlédnout celkem osm snímků. Ve… (více)