La antena
The Aerial
Anténa
Režie:
Esteban SapirScénář:
Esteban SapirKamera:
Christian CottetHudba:
Leo SujatovichHrají:
Valeria Bertuccelli, Alejandro Urdapilleta, Julieta Cardinali, Rafael Ferro, Florencia Raggi, Ricardo Merkin, Sol Moreno, Leticia MazurVOD (1)
Obsahy(1)
Rok xxx. V zasněžené metropoli nemilosrdně vládne pan Televize. Celé město je bez hlasu a on jediný má monopol na slovo a obraz. Všichni lidé sledují obrazovku a jedí televizní jídla, která také vyrábí on. Pan Televize připravuje nekalý plán, jak prostřednictvím nebezpečného hypnotického stroje, který účinkuje přes televizi, navždy ovládnout všechen život. Aby toho dosáhl, unese jedinou bytost, jež má dosud hlas – nádhernou zpěvačku... Působivý příklad vitality a formálního potenciálu němého filmu. Anténa, inspirovaná snímky Murnaua, Langa, Ejzenštejna a Vertova, je přesto velice moderní film. Pohádková alegorie diváky neustále překvapuje úžasnou výpravou, promyšleným použitím titulků a v neposlední řadě také působivým herectvím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (110)
Narocne :_)) ()
Scénář: Esteban Sapir .. Očekával jsem výživnější alegorii. Anténa se totiž povětšinou táhne až občas nudí. Ze začátku totiž nemá děj co nabídnout a ani spousta vtipných a originálních výrazových momentů nezachrání nevýrazný výsledek. Radši si pustím klasiky mistrů němé éry než znovu Anténu. Pocta na půli cesty. 50%. ()
Rozhodně zajímavá pocta starým mistrům, s jejichž filmy bohužel nejsem příliš obeznámen. ()
Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román ()
Výrazně stylizovaná a nápaditá vizuální stránka na pozadí jednoduchého příběhu s množstvím společenských metafor. Vskutku nevšední a více než důstojná moderní pocta němému filmu se spoustou odkazů, ve kterých i nepříliš zkušený divák pozná minimálně Langův slavný Metropolis či Mélièsovu Cestu na Měsíc. Originál každým coulem. ()
Takhle ty staré filmy nikdy nevypadaly. ()
omlouvám se, že komentář bude spíš heslovitý, ale nějak se mi nechce své poznámky komplikovaně upravovat jen pro lepší stylistiku. smysl, doufám, dávají i tak: politické konotace (trefné vystižení některých rysů nacismu, nezkrotné expanzivní tužby sovětů, židovská víra v příchod Mesiáše a mnoho dalších). odkazy na množství konkrétních filmů i směrů celkově, krom toho, že jde samozřejmě o moderní poctu němému filmu vůbec, jakých se nevidí mnoho. silný vliv měl očividně Hollywood a zejména žánry gangsterského filmu a filmu noir. z evropského filmu němé éry je to například Méliès (jeho Měsíc ze slavné Cesty na Měsíc má tady namísto rakety jako dalekohledu v oku, doutník v ústech) a především německý expresionismus. celý film je vůbec velkou poctou zejména Metropolisu. krom naprosto zřejmé inspirace ve scéně oživení ženy-robota můžeme najít nesčíslné množství dalších spojitostí, se kterými se mi vůbec nechce vypisovat. no a jistě i mnohé další, které jsem ani nezachytil. další podobnost s milníkem světového filmu je v množství stěží snesitelného a chtěloby dojemného patosu, na který je i Metropolis bohatým filmem. na rozdíl od Metropolisu ovšem Anténa nestojí na bázi vědecko-fantastického žánru, ale pohybuje se čistě v prostředí fantastična. přispívá do početné oblasti filmů, které svůj děj ukotvují do jediného soběstačného města, které jakoby bylo zároveň celým světem. to má Anténa společné mimo jiné například se Sin City a odtud je, předpokládám, i nápad použít v některých sekvencích bílé siluety na černém pozadí, což jsem přecijen krom Sin City jinde neviděl. film tedy není nijak revoluční ve svém příběhu a v podstatě ani v jeho podání, ale je to právě to druhé, co je na něm pozoruhodné. je to víceméně němý film, ve kterém jen dvě postavy nesou dar hlasu. jde o přiznaný nedostatek, který tím pádem funguje i v rovině příběhu o obyvatelích jednoho města, jimž byl odňat hlas. z některých míst filmu Anténa jsem nabyl dojmu, že krom poct Metropolisu se svému vzoru snaží i vyrovnat množstvím narážek, souvislostí, významů skrytých na každé vteřině pásu, které snad umožní, aby dílo vešlo do historie filmu jako právě tak neurčité a revoluční, jako tomu bylo pro nekonečnost možných interpretací u Metropolisu. já jsem skeptický, ale to bych byl nejspíš i vidět Metropolis ve své době. ukáže čas. ()
:: ! ! ! F A M O S O ! ! ! :: - - - - - (Poprvé viděno 10.9.2011 na >antenním prostoru< , hodnocení 653., němý výkřik zde místo komentáře jako šestasedmdesátý - 11.9.2011) ()
Pseudo retro, které se ale s každou digitální postprodukcí, která marně supluje poetiku němého filmu, rozpadá tvůrcům pod rukama. Příběh banální, jen smutně parafrázující Langovo Metropolis, s pár slušnými nápady a výbornou prací s psaným slovem. Nejmutnější ale je, že film oslavující poetiku němého filmu stejně nejvíc funguje v momentech, kde se mluví... Ten konec nebyl zlej... ()
Moji oblíbení uživatelé ve frenetickém nadšení sázejí 5* jen to lupe, ale já jsem naštěstí natolik přízemní, abych odolal tomuhle útoku na ješitnost artového diváka. Anténa je zvláštní film, který pracuje s motivem autoritářské a manipulované společnosti, která staví na monopolu informací kontrolovaném panem "Televizí", tedy magnátem, který ovládá monopolní televizní společnost. Je to vize totalitního státu jako z 20. nebo 30. let, naplnění snu o státní propagandě, která má monopol na pravdu. Ostatně v jedné scéně se zřetelně objeví nacistický hákový kříž. Řada dalších prvků, jako jsou uniformy nebo obecně vojenské prvky, odpovídá realitě diktatur Argentiny nebo Brazílie v době Hitlerovy éry, kdy místní pohlaváři napodobovali svůj totalitní evropský vzor. To je pochopitelně zajímavý námět, jenže režisér si zároveň chtěl hrát na velké umění a zpracoval Anténu jako němý expresionistický film ve stylu Metropolis. Má to, ať už jde o kostýmy, kulisy nebo práci kamery, výraznou stylizaci, ve které se ale námět a příběh ztrácí. Samozřejmě, kdo na tuhle hru přistoupí a považuje ji za podmanivou samu o sobě, může být navýsost spokojený, jenže já v tom vidím jenom samoúčelnou záležitost. Kinematografie se od 20. let zatraceně posunula kupředu a když chci němý film s naivními kulisami, sáhnu po osvědčené klasice. Ty 2* jsou právě za onu atmosféru dávno zašlé slávy němého filmu, ale jinak mě po emoční stránce film nijak nezasáhl. Celkový dojem: 40 %. ()
Argentinský černobílý, němý sci-fi film. Zpracováním zcela věrohodný němým filmům tehdejší éry. Viděli jste někdy něco podobného?:) Já dosud nikoliv a tímto úchvatným dílem jsem byla značně okouzlena. Působivě vytvořené vložené titulky. Spousta sekvencí, atmosféra a vůbec celý příběh odkazující především na dvě fenomenální a zlomová díla z dob počátku vývoje kinematografie. Na Langův Metropolis a Mélièsovu Cestu na Měsíc. Vizuálně "dokonalé" natolik, že byste jen stěží poznali, že se jedná o snímek z roku 2007. ()
Vynikající výtvarná stránka, hodně dlouho jsem nic podobného neviděl. V příběhu jsem se trochu ztrácel, protože jsem trochu pospával. Ale to, co jsem stihl vidět, jsem si opravdu užil. ()
Očarenie starými filmami a pocta kinematografii stačili na vytvorenie výtvarne štylizovanej a formálne zaujímavej hračky s názvom Anténa. Prečačkaná forma ale podcenila jej hlavnú úlohu - silný signál, umožňujúci plnohodnotné napojenie dneška na citované diela nemej éry. Zaseknutie kdesi na polceste bolo spôsobené zámerne zjednodušeným dejom a atmosférou, len zľahka sa približujúcou uhrančivému pôsobeniu napr. takého Metropolisu, o ktorý sa film obtiera asi najviac. ()
Fritz Lang by měl radost. ()
Jen dvěma filmům jsem schopen zcela odpustit, že se soustředí na geniální audiovizuální stránku před obsahem. Prvním je Barbar Conan, druhou La Antena. Na La Anteně je však zajímavé to, že ten obsah je geniální také. Kouzelný film, jehož němota není jen vyumělkovanou novodobou pózou, ale logicky zapadá do samotného příběhu. Odkazy na němé snímky místy potěší, místy trochu rozmrzí. Každopádně tenhle film byl jedinečný zážitek. Jo a ještě něco...Danny Elfman, Phillip Glass, Robert Prince, Bernard Herrmann a dejmetomu...Rachmaninov začali spolupracovat spolu pod pseudonymem Leo Sujatovich? Pak to gratuluju, stvořili svoje nejlepší dílo. ()
Revitalizácia nemej krajiny vynálezov, prosperity a sociálneho útlaku sa neuskutočňuje v plnom rozsahu ako som predpokladal. Esteban Sapir pracuje s estetickou zložkou kuriózne, ale predovšetkým nápadito. Zdupkáva mu však pôsobnosť rozprávkovej alegórie, ktorá naberá grády až po pár úvodných dejových "hľadaniach sa". Metafora strieda metaforu a vysielanie mesta bez hlasu prijímam spolu s nepravidelným rušením. "Zobrali nám hlas, ale zostali nám slová". ()
K tomuto filmu argentinského režiséra se dá přistupovat několika způsoby. Lze ho brát jako silně stylizovanou pohádku o boji dobra a zla, působivou alegorii na totalitarismus a vliv médií, nebo prostě jen jako vtipný hold filmovým vzorům minulosti a němé éry zvláště. Anebo všecko dohromady? Každému dle jeho chuti... . Dějová linka je pohříchu jednoduchá - Pan TV ovládá němou metropoli prostřednictvím obrazovek s hypnotickým spirálovým logem (proč jen mi tolik připomínalo původní logo tv nova? :-) ). Obyvatelé města, kteří konzumují jeho televizi, jeho jídlo atd., přišli o hlas, avšak netuší, že se na ně chystá ještě větší bouda... Zabránit nejhoršímu může pouze malý slepý chlapec, kterému zůstal dar hlasu a kterého jeho matka-zpěvačka úzkostlivě chránila, než sama uvízla v sítích všemocného pana TV... Já osobně shledal jsem velmi šťavňatým toto "filmové asado", které se zalíbením zapíjel jsem lahodným "hudebním maté" pana Sujatoviche. Vždyť ne často se vidí film překypující tolika nápady, vizuálními vychytávkami a drobnůstkami, pohlcující atmosférou, myšlenkovým přesahem orwelovského střihu a uzemňujícím hudebním doprovodem. A hlavně to vizuálno, to vizuálno..... Tolik nápadů by vydalo na několik filmů! ()
Mimořádně originální a umělecky působivý film, který v ničem nepřipomíná nic, co jsem kdy viděl. Jsem zcela unesen jeho jímavou krásou a dojemným vyzněním. ()
Po stránce formální a stylistické je Anténa vytříbeným kouskem, který příjemně překvapuje vizuální nápaditostí. Hudební doprovod je rovnocenným partnerem vizuálna, jsou okamžiky, kdy dokonce hraje první housle. Je jasné, že Anténa je v první řadě hračička - která se inspiruje v mnoha významných filmových –nejen němých- érách a má být nejspíš i poctou. Po stránce dějové a logické mám však výhrady – použití občasných ruchů je matoucí (byť obvykle zdůrazňují nějakou důležitou akci, je tím narušena logika komunikace), no a vizuální střet hákového kříže a Davidovy hvězdy mě nesmírně pokazil celkový alegorický dojem (vždyť to bylo jasné i bez toho, počínaje třeba už jen občasným klezmer doprovodem). 65% ()
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Převládající pocit, který jsem zažíval na projekci filmu Anténa byl, že tak velké množství dobrých nápadů přišlo vniveč. Tvůrci by si s nimi vystačili nejméně na deset filmů, ale rozhodli se je všechny naplácat do jednoho, takže film diváka svojí koncepcí nejprve zaujme, potom zrozpačití a nakonec frustruje přehršlí artistních eskapád. Tato přeplácanost ale není nejslabší stránkou filmu – naopak lze říct, že je jeho největší devízou. Hlavní problém filmu je ten, že narativní i formální prvky jsou řazeny bez promyšlenější myšlenkové nebo estetické koncepce. Bez ladu a skladu za sebe skládané obrazy nevyvolávají žádnou hlubší emocionální odezvu, protože jsou jenom prázdným obalem bez obsahu. Stručně řečeno: Anténa je normální – i když hezky natočený – artistní kýč. _________ Kýčem mám na mysli takové dílo, jehož estetická stránka nepoukazuje na nic „za ní“. Tím myslím, že je bezobsažné, nenaplňuje žádnou hlubší estetickou rovinu ani intelektuální význam. Svou prvoplánovostí dává divákovi najevo pouze to, že je jaksi „roztomilé“. Tato obsedantně předváděná „roztomilost“ Antény je po delší době značně deprimující – asi jako kdyby vám někdo půl druhé hodiny ukazoval nádhernou sbírku černobíle nafocených pohlednic hrajících si koťátek, přičemž jejich obrazová kompozice by se odkazovala ke klasickým filmům němé éry a filmům noir a ještě by se ve vás řazením pohlednic snažil vzbudit dojem jakéhosi vyprávění. _________ Napadá mě srovnání s filmem Tuvalu (Veit Helmer), kde byl také vytvořen fantastický hermetický fikční svět s vlastními fantastickými pravidly a (přinejmenším částečně) analogickou estetikou. Helmerova poetika na rozdíl od poetiky Sapirovy vnitřně funguje, jeho alegorie jsou obsahově bohatší a významově zajímavější. Dá se říct, že Esteban Sapir ve své koncepci naprosto ztratil míru, neboť Anténě chybí střízlivost. Za všechno bych připomenul alespoň několik obrazových příšerností: několikrát opakovaná slza na tváři postav (tak prvoplánový význam mluví sám za sebe); hlouběji neopodstatněná jizva na ruce dcery, otce, dědečka, která má symbolizovat vyšší spřízněnost (proč jizva? a proč ta kompozice roztomile mávajících rukou?); kopající nožičky po pádu zabořené holčičky; smutně se tvářící postava syna pana TV (proč tam vůbec byl? co tam dělal, kromě toho, že doručil jeden balík? - jestli měl zdůraznit despotického otce, tak to bylo naprosto přehnané); otcovo gesto dát dohromady roztrženou rodinnou fotografii (několikrát opakovaným naznačeným pohybem spojení roztržených kousků musí být i nejzabedněnějšímu divákovi v sále jasné, že postava touží po tom, aby byla rodina opět pohromadě... kde normálně stačí náznak, aby byl pochopen význam, tam je zde polopatistická infantilní symbolika, působící jako rána kladivem Jerryho na hlavu Toma) atd. – úplný výčet by byl stejně úmorný jako film. _________ Celý děj působil nesoudržně a vynuceně. Pointa filmu, který má navíc zřejmě působit jako jakási archetypální historická alegorie a morální memento, je stejně prvoplánová a násilná jako jeho obraznost. Zlý pan TV zneužil La Voz (paní Hlas) k manipulativním účelům za pomoci zlého doktora Y: Domnívám se, že celá tato zápletka byla vymyšlena jenom proto, aby tvůrci mohli parafrázovat Langův Metropolis. Celá ta symbolika svastiky a davidovy hvězdy (které se ve filmu objeví), konfliktu utlačované většiny proti despotickému manipulátorovi, působila zbytečně, protože takové téma tady bylo zpracováno už několikrát a určitě mnohem lépe. Patetické zvolání slepého chlapce „Mami, jsi to ty? Mami?“, které jako symbol očistné nevinnosti odvrátí tragédii a vykoupí svět z jeho zla, má zřejmě evokovat křesťanskou mystiku – význam spasitelství skrze čistotu duše, ale působí jako kýč par excellence. Bylo by lépe, kdyby se film držel svého hravého obrazového významu jako „pocty filmu“ a nepokoušel se o beznadějné prohlubování dějové linie. _________ Na závěr mě napadá, pro koho je film vlastně určen: jestliže jde o cinefilskou záležitost, kdy si mají přijít na své především „filmový znalci“, pak nechápu, proč je celý film vystavěn na zhůvěřilé estetice, hodné primitivismu „rozkošných“ komedií typu „Co je malý, to je hezký“. Pokud mělo jít o postmoderní variaci na filmový produkt vhodný „pro všechny“, uspokojující jak cinefily tak prosté diváky, pak je všechno špatně úplně (srovnej např. s výborným Speed Racerem – Larry a Andy Wachowski). Zařazení do poněkud eklektické letošní přehlídky Projektu 100 je vzhledem k její roztržité filozofii svým způsobem logické – momentálně nebylo nic lepšího k mání a tyto „cinefilské orgie“ by stejně skončili v programu filmových klubů, takže proč po tom neskočit a neudělat z toho „kultovní film“ do počtu, aby jich bylo letos alespoň osm, když už nevyšlo těch plánovaných dvanáct nebo tradičních deset. _________ Nedá mi to, abych na závěr neocitoval Ester Nagyovou z jejího komentáře k Anténě v katalogu letošního Projektu 100, která o podivné úrovni letošní přehlídky výmluvně vypovídá: „Obrazy prostupují jeden druhým, kdykoli jsou dvě různé dějové linky nebo postavy zobrazeny v jednom záběru, neváhají spolupracovat a ovlivňovat se navzájem.“ – nevídaný postřeh. () (méně) (více)