Anténa

Pohodlí neinformovaného diváka je při návštěvě projekce v ohrožení a věřím tomu, že nemnohý "náhodný turista" by odešel. Naštěstí na projekce artových klubů moc nezasvěcených lidí nechodí. Ono natočit doslovnou poctu němým klasikám, jako jsou CESTA NA MĚSÍC nebo METROPOLIS, které jsou navíc i otevřeně citované, je zajímavý nápad. Silně stylizované dílo tak při dnešních možnostech hýří vizuálními vtípky, které i jen při mírné snaze působí jako vystřižené ze samotných počátků kinematografie, čemuž umě napomáhá hudební doprovod výrazných kompozic Leo Sujatoviche (po jehož další práci se budu muset poohlédnout). A bude záležet jen na vás, jestli se necháte okouzlit vzpomínkou na doby dávno překonané a nebo si jen poklepete na čelo nad tím, jak jsou podobné pokusy zbytečné nebo snad vykalkulované až k festivalovým vavřínům. 70% (30.01.2009)

Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád. (09.02.2009)

Scénář: Esteban Sapir .. Očekával jsem výživnější alegorii. Anténa se totiž povětšinou táhne až občas nudí. Ze začátku totiž nemá děj co nabídnout a ani spousta vtipných a originálních výrazových momentů nezachrání nevýrazný výsledek. Radši si pustím klasiky mistrů němé éry než znovu Anténu. Pocta na půli cesty. 50%. (20.01.2009)

Mysteriózní podobenství s řadou velice chytře použitých odkazů na němou klasiku. Tématam Antény je vysílač - může to být člověk vyplňující prostor hlasem, slovem nebo pouze emocemi - proti němu stojí přijímač, negativní a bizardní TELEVIZÁK... Film plný jemných paradoxů, výtvarně úchyvatný, nabobtnalý intertextualitou po okraj... Jemné detaily na polické a společenské souvislosti celého světa. Dotázání se po tichu i hluku a bytostné potřebě úlevnému výkřiku... (13.02.2009)

Jen dvěma filmům jsem schopen zcela odpustit, že se soustředí na geniální audiovizuální stránku před obsahem. Prvním je Barbar Conan, druhou La Antena. Na La Anteně je však zajímavé to, že ten obsah je geniální také. Kouzelný film, jehož němota není jen vyumělkovanou novodobou pózou, ale logicky zapadá do samotného příběhu. Odkazy na němé snímky místy potěší, místy trochu rozmrzí. Každopádně tenhle film byl jedinečný zážitek. Jo a ještě něco...Danny Elfman, Phillip Glass, Robert Prince, Bernard Herrmann a dejmetomu...Rachmaninov začali spolupracovat spolu pod pseudonymem Leo Sujatovich? Pak to gratuluju, stvořili svoje nejlepší dílo. (06.07.2007)