Režie:
Alois MüllerScénář:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Jaromír ZaoralHudba:
Ladislav MatějkaHrají:
Luděk Munzar, Soňa Dvořáková, Vladimír Brabec, Stanislav Tříska, Jan Miller, Vladimír Čapka, Karel Vochoč, Stanislav Šárský, Jan Fišar, Ivo Kubečka, Jana Janěková, Josef Haukvic st., Emil Wolf (více)Obsahy(1)
29. září 1938 byla dojednána Mnichovská dohoda, a právě příběh z temného období okupace nás zavede do divadla, kde se střídají dva herecké soubory, český a německý. Český soubor se má ovšem za měsíc stěhovat do Lidového domu. Šéf českého souboru, populární herec Jiří Kylar (L. Munzar), zjistí, že inspicient František Jurda distribuuje v divadle protinacistické letáky, a rozčíleně mu vyčiní, že ohrožuje divadlo. Netuší, že letáky se už ocitly v rukou gestapa, které podezírá někoho z českého souboru ze spojení s moskevským parašutistou… Přesvědčení gestapa o tom, že parašutista se ukrývá v divadle, roste, a proto se rozhodne budovu obklíčit. V tento moment se „na scéně“ objevuje herec Kylar, na nějž pravděpodobně čeká nejtěžší role v životě… (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Zajímavá věc, jako na tělo napsaná Luďkovi Munzarovi. Nicméně tohle byl jeho typický projev a aniž bych mu chtěl upřít jeho herectví, bylo to zde od něj takové až trochu tuctové podání. Škoda, že zde nešlo o pomyslný souboj mezi jím a Vladimírem Brabcem v roli kolaboranta. Ty jejich mnohdy dvojsmyslné rozhovory o divadle a přitom ve skutečnostio nich samotných mne moc bavily. Brabec hrál mnohem civilněji a uvolněně což dodalo jeho figuře na uvěřitelnosti. U role pana Munzara jsem si nejdříve říkal, že se zbytečně hroutí a že je svým způsobem zbabělec (i když ono se to dnes od kompu dobře odsuzuje, když na nárožích nevisí seznamy zastřelených a protektorátní vyhlášky s orlicí). Naštěstí možná právě díky síle divadla najde sílu i v sobě a svém konání. Film je pochopitelně poplatný své době. Tiskovina roznášená odbojem se jmenuje Palcát a výsadkář nebyl z Londýna, ale z Moskvy o čemž si v inscenaci povídá samo gestapo. Pořád to ještě bylo točeno holt v roce 1988... Dácám za 3 letáky. * * * ()
Mám rozporuplné pocity, velmi dobrý z inscenace samotné a smutný z toho, že ji ČT uvádí v neděli ve čtyři ráno. Během dne zkrátka musí zbýt prostor na opakování jiných starých filmů. Nemá cenu vzlykat nad totální impotencí ČT, ta je všeobecně známá a obávám se, že neměnná. A stejně tak konstantní je i kvalita výkonu Luďka Munzara. Pár let před Hercem (zbabělým, ale přesto antinacistou) sehrál svého úžasného nácka ve Sňatcích z rozumu. A oba jsem mu hodně věřila. ()
,,Milovat znamená dávat se tělem i duší. Znamená to procházet se na slunci ve větru. (...) Trpěti je slabost, jež se můžeme vyhnout a dělat něco lepšího." Miluju pana Luďka Munzara a tak rád pokaždé "trpím" u těchto dramatických filmů s méně čí více špatným koncem. Munzar mě umí coby diváka dostat do transu. Jeho herectví v těchto postavách plné psychologie bývá složité, pro někoho možná těžko ztrávitelné, ale v těchto televizních snímcích s podobně silnými náměty obyčejně podtrhuje nutnost přemýšlet. Zde máme ponurou depresivní náladu a napětí plné strachu v Protektorátu, všechno sesilněno atmosférou divadla a odříkáváním silných myšlenek vrámci replik na jevišti. Zajímavý filmový zážitek s příběhem na pomezi kruté reality a jevištní fantazie. 90% Velmi zajímavý komentář: Volodimir2 ()
Zpracování mi připomnělo Noc rozhodnutí - rukopis Jiřího Svetozára Kupky je rozpoznatelný. Škoda průměrné výpravy – diváci v hledišti by spíš zapadli do 70. let než do doby Protektorátu. Zbytečná poplatnost se socialistickými myšlenkami v ilegální tiskovině Palcát a s letci z východu (o tom Kupka napsal scénář k filmu Piloti). Ale převažují výborné herecké výkony, skvělý je nápad se zasazením děje do divadla, využití replik z divadelních her. ()
Poměrně zdařilý televizní film z doby okupace, který se tématicky podobá staršímu (a lepšímu) filmu Kat nepočká. Luděk Munzar odvedl standardně dobrý výkon v příběhu o tom, jak je těžké v nelehké době skloubit touhu po práci a zachování osobní cti. Stejně tak bylo příjemné vidět Stanislava Třísku v jiné roli než notoricky známého Škopka. Zaujme i Vladimír Brabec, který ze své kolaborantské pozice moci předvádí bravurní hru kočky s myší. Laciná a době vzniku poplatná byla zmínka o tom, že hledaný parašutista byl z Moskvy, když dobře víme, že parašutisti k nám přicházeli spíš z druhé strany. Přesto tomu celému něco chybělo a já se obávám, že časem zapomenu, že jsem tenhle film někdy viděl. ()
Film sa snaží vysvetliť problematiku fungovania a produkcie divadiel v protektorátu v širších súvislostiach 2. svetovej vojny. Ide o príbeh herca, ktorý chcel byť osožný v prospech českého divadla a českého diváka. Divadelná scéna v Protektorátu Čiech a Moravy sa dňom obsadenia Čiech značne zmenila. V Prahe bola ihneď vrátené nemeckým Pražanom Stavovské divadlo, Osvobozené divadlo bolo ihneď úradne uzatvorené, Burianove divadlo D34 uzavreli v roku 1941 a všetky ostatné divadla ukončili činnosť dňom 1.9.1944 (Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo, Nemecké divadlo Prahy, Lidové divadlo Uranie a Pražské dětské divadlo). Divadla v období rokov 1938 až 1944 sa snažili udržať určitý štandard, snažili sa taktiež prežiť a príliš sa kariérne nespreneveriť svojmu poslaniu. Niektorých okupanti prinútili prisluhovať, ako to bolo v Národnom divadle dňa 24.6.1942 pri svojom Sľube Ríši.Po vojne disciplinárna komisia preverila stovky hercov, na jednej strane boli oprávnené tresty pre ľudí ktorí sa skutočne previnili ale v tejto sieti nenávisti uviazlo aj množstvo nevinných ľudí. ()
Velmi malý, úsporný podnik. Jen dva herci - Munzar a Brabec. Na Hlaváčovou už nebyly peníze? Asi, a tak Munzarovu manželku hraje amatérka. ()
Slušné zpracování televizní inscenace, které herecky jednoznačně vévodí pan Brabec. Bohužel zde ostatním aktérům ukazuje záda (hlavně pokulhávají představitelky). Jinak pěkné a zajímavé téma z doby pro Čechy těžké a nehezké. ()
Těžkopádné a polopaticky ukecané. ()
Ale tohle se ostravské televizi náramně povedlo. Protektorátní drama, kde atmosféra houstne a houstne až do vrcholného finále. Obrovská role pro Luďka Munzara jako úspěšného herce Kylara a také Vladimíra Brabce, herce, který je v Kylarově stínu a jako kolaborant mu jde po krku. Hodně silné drama a jak říkám, dusnota, co snímkem prostupuje, vhání divákovi pocit, že by se v něm při vyhrocených situacích krve nedořezal. ()
Ospalá dramaturgie... Munzar mi přijde špatný, Brabec zaujal.... ()
Luděk Munzar, sólo jako na dívadle. Ještě že hraje alespoň tedy toho divadelního herce a ne doktora v nemocnici, jelikož by to určitě zahrál stejně. Výkon dobrý, ovšem nikoli civilní. Škoda, že nakonec nekolaboroval, bylo by to mnohem kvalitnější. 70% ()
Po filmech Adieu mládí a Generál Eliáš se Vladimír Brabec opět stylizuje jako dozadu ulízaný nacistický pohlavár, a takto laděné negativní postavy mu sednou snad ještě více, než dobráci. Naopak hlavní role jinak skvělého Luďka Munzara tentokrát ještě více, než kdy jindy projevuje jeho jedinou, byť zřejmou slabinu, a sice slabost pro patos, zde umocněný přemrštěnou oslavou herectví jako takového. Mimochodem zapomenutý Stanislav Šárský je herecky a hlasově velice zajímavý typ. Potěšila též dcera Vladimíra Brabce Helena, jejíž role rozhodně nebyla nevýznamná a měla by tedy figurovat mezi herci tohoto snímku. 60% ()
Poctivý pokus o příběh o odvaze a zbabělosti. Luděk Munzar je přesvědčivý, pokud jste však viděli více inscenací ze 70. a 80. let, v nichž účinkoval, máte pocit, že lehce šaržíruje. Přesto obstojná záležitost, kterou lze vidět i dvakrát. ()
"Ty víš, že vím..." ()
Film přináší zajímavou zápletku z období okupace, která na téma odboje nahlíží zase trochu jinak, ale bohužel doplácí na průměrné scénáristické, režijní i technické zpracování. Zejména v závěru je cítit, že vše mohlo být dramatičtější, napínavější a snad i akčnější. Režisér až příliš spoléhá na dramatický potenciál hereckého výkonu Luďka Munzara v hlavní roli (který ale rozhodně nezklame). Jinak důraznou poznámku, že parašutistu neposlal Londýn ale Moskva, si tvůrci mohli odpustit... ()
Bylo nás 40 divizí... ()