Yumurta
Vajce
Egg
Režie:
Semih KaplanoğluScénář:
Orçun KöksalKamera:
Özgür EkenHrají:
Nejat Isler, Saadet Aksoy, Ufuk Bayraktar, Gülçin Santırcıoğlu, Emine Sarıkaya, Esra Turan, Erdal Yıldırım, Kadir KaçanObsahy(1)
Yumurta (Vejce) je prvním ze tří filmů trilogie Vejce-Mléko-Med velice ceněného režiséra Semiha Kaplanoglu. Její děj se odehrává opačně - hlavní postava v trilogii nestárne, ale mládne. Hlavní postava, Yusuf, je inspirována biblickým příběhem Jozefa a jeho bratří, na jehož osud ve filmu odkazuje mnoho scén a symbolů. Film nám pomáhá pochopit, jak rychlý je náš život, zatímco v mnoho částech světa je pořád hodně míst, která jsou tak pomalá jako tento film. Kaplanoglu se pokouší kontrastovat svět města a venkova, který se hodně liší nejen v Turecku. Druhý díl trilogie by měl být uveden již v brzké době, pravděpodobně na festivalu v Benátkách. (Cycake)
(více)Recenze (10)
S úžasom, ešte stále badateľným na tvári po screeningoch filmov iného Tureckého režiséra: Nuri Bilge Ceylan(filmy Distant a Tri opice) na Artfilme(AF) som sa s vervou náhlil do kina s veľkým očakávaním. Viem, že pri filmoch je chybou priniesť si so sebou i nejaký batôžtek akejkoľvek príťaže- či už pozitívnej alebo negatívnej. Ale toto pochybné dielo by ma nezaujalo pri akomkoľvek stave mysle. Prekypovalo priemernosťou a monotónnosťou. Či už to bol triviálny príbeh, všedné pseudoartové spracovanie, takmer statickú kameru, nevýrazné herecké výkony, nemotorný lyrizmus, uspávajúcu atmosféru...Jednoducho jeden z filmov na ktorý sa veľmi rýchlo zabúda. ()
MFF KV .. Scénář: Semih Kaplanoglu, Orçun Köksal .. Turecký Kim Ki Duk, jen bez násilí a sexu. Poetické, ale příšerně utahané a zdlouhavé, bez jasně vymezené hranice odkud a kam děj směřuje (jelikož se jedná o první část trilogie, možná nás čeká pointa až příště..). Hlavní postava prostě pluje světem dlouhých záběrů prostoupených symbolikou, kterou nemůže evropan procítit (nebo tam možná není a ty náznaky jsou jen náhodné). PS: největší zábava na filmu bylo se z první řady otočit do sálu a vidět jak dobrá polovina skromného osazenstva spí..:o)) 30%. ()
Med je o dětství a otcovské lásce, Mléko o přeměně chlapce v muže a lásce mateřské, Vejce pojednává o zrání, ztrátě matky a nalezení jiné ženy. Na poetické Kaplanmogluově stylu se nic nemění, stejně jako na herectví jedné z podob básníka Yusufa, který jen minimálně mluví, minimálně gestikuluje a maximálně tvoří jeden z elementů v silně dominantním rámu Ekenovy statické kamery. Medu se film podobná silným citem, který se ale popisuje výhradně nepřímo, Mléku zase svými kulisami Yusufovy rodné Tire. Dlouhá nedějová poezie, která jde na tresť emocí a zobrazuje je v tak jemných nuancích, že běžný divák nepochybně odpadne. Celá trilogie přináší opojení obrazovou básní, která se nedá číst jinak než jako lyrická poezie. Ty filmy lze vnímat nespojitě, ale jejich kouzlo spočívá právě v návaznostech - když stárnoucí Yusuf drží v ruce svou knihu poezie s názvem Bal (Med), lze se při znalosti všech tří filmů vydat na zvláštní vertikální pouť fascinujícím světem Semira Kaplanoglu. ()
Turecký film začínam mať veľmi rád. Kaplanogluová poetická trilógia je preto na zozname sérií, ktoré chcem a musím vidieť. Čo povedať o Vajci? Keďže je mi blízka strata domova a jeho následného hľadania, keďže je mi príjemnejšie sledovať ľudí v hodnotovo čistejšom vidieku, než v umelom a neúprimnom meste a keďže zbožňujem krásne dievčatá, zaujímavé pokrmy, spanie v lese a stret tradícií s modernou je jasné, že Vajce si ma získalo. Nie len hereckým prejavom, ale aj kompozíciou záberov a pohrávaním si s inotajmi a metaforami. Nejedná sa o štýl podobný Ceylanovi, čo oceňujem. Pritom pracuje s rovnakými témami. Vajce sa tak stáva pekným prvým krokom do ďalšej tvorby tohto zaujímavého tvorcu a ja pevne verím, že Yusuf mi prirastie k srdcu. Tu si k tomu strašne dobre nadbehol. ()
Film má nádhernou kameru, nemá hudbu a moc se toho v něm neděje, takže během filmu můžete paralelně přemýšlet o jeho hlavním motivu ("zvovuobjevení" dalekého venkovského domova, který jste dávno opustili). Trochu pozoruhodná je samotná dramatizace - hlavní hrdina (údajně citlivý člověk a básník) normálně konverzuje jen výjimečně, jeho typická interakce je výměna dvou vět a následné mlčení, případně mlčení a odchod beze slova (např. od napůl snědeného jídla). O čem zásadním vlastně přemýšlí se nikdy nedozvíme. Ještě je tam okrajový fun fact - hrdina jezdí ve Škodě Forman. :) ()
Reklama