Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Televizní film vznikl v brněnském studiu v roce 1972. Scénář napsal režisér Rudolf Růžička na motivy nedopsané hry Maxima Gorkého "Jakov Bogomolov". Příběh je situován do prostředí ruské šlechty na počátku 20. století. Postavy aristokratů se ve svých bezstarostných životech nudí a hledají rozptýlení. Neuvážená snaha o vytržení ze stereotypu ale jen zkomplikuje mezilidské vztahy. Krásná Olga (N. Divíšková) hledá východisko, jak zachránit své manželství, aniž by ublížila svému manželovi (J. Dušek) nebo milenci (J. Bartoška). (Česká televize)

(více)

Recenze (10)

rivah 

všechny recenze uživatele

Rozevlátá inscenace (snad) vystihující nekonečnost ruských prostor a ztracenost lidí v nich. Vyniká centrální postava Niny Divíškové mezi málo známými nebo začínajícími brněnskými herci. Naplno se tu mohl projevit její vášnivý výraz tlumený ironickou sebereflexí a inteligencí kontrastující s potlačovanou hysterií a přezíravostí. Patrně nejambicióznější práce režiséra, na brněnské poměry kvalitní výsledek. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Do jemna setřená freska, mihotavá skica o touze po vnitřní soudržnosti a rozumění mezi lidmi, kteří propadají strachům ze samoty a z nedostatku peněz a přehlušují je tancem, lpěním, zábavou, závislostí na druhých, zoufalou náklonností, zapomínáním. Lze zůstat sám sebou a přitom s nimi držet krok, aby nás v tom divém maškarním reji neztratili ze zřetele? Aby bylo s kým se pokoušet dorozumět? A pokud se člověk už jednou ztratil sám sobě, možná ještě jako dítě, podlehl tlaku, strachu, může si znovu někdy začít být jistý svými pohnutkami, příběhem, může se sdělit? A nebo se musí spokojit s tím, že i přes vzájemné neporozumění si lze být nakloněni a že i tak nám něco vzniká, že i v nerozumění může člověk s druhým dávat zrod, broskvovému sadu, dítěti? Podařená filmová črta, jiné prostředí, vzdálený půvab, a dnešní palčivost. ()

Reklama

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Český televizní film jakoby reagoval na filmové zpracování Sovětského svazu pod názvem Jakov Bogomolov  dle stejné románové předlohy literárního autora Maxima Gorkého a svým způsobem doplňoval jednu kapitolu nesourodých charakterů dvou mužů, mezi kterými je manželka jednoho z nich a milenka druhého. Ne vytvoření nějaké zajímavosti je to pro obyčejného diváka dosti chudé, ale literárnímu znalci klasické světové literatury to však možná řekne víc. Atmosférou se snímek ničím nevymaňuje od poetické tvorby šedesátých let. Snímek v podstatě již zapomenutý a tak dlouhá léta diváky moc neznalý. Je to sice krapet otřepané, ale na jednoduchou televizní inscenace nic neobvyklého. Televizní obrazovky v rámci televizních černobílých klasik si své nějaké místo ještě pořád může najít. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Optika televizního zpracování nedokončeného dramatu Maxima Gorkého Jakov Bogomolov se přesouvá z titulní postavy ambiciózního inženýra usilujícího o zúrodnění stepi na jeho manželku. Sama je vypravěčkou a její strádání v domě nekončících večírků je představeno jen z jejího pohledu, silně žensky, afektovaně, nejednou až nesnesitelně – a tedy i poněkud nevyváženě. Přesto je „ennui de la fin de siècle“ (obzvláště toho ruského) podáno značně přesvědčivě. PS: Velmi mne zde potěšilo epizodní křísící „klaunství bez červeného nosu“ Bolka Polívky. ()

Pitryx odpad!

všechny recenze uživatele

Hlavní hrdinka se chová jako dítě, a to ještě takové, co to nemá v kotrbě zcela uspořádáno. Monology nesnáším. Několik moudrých myšlenek zde však padlo, ovšem to jsem si mohl poslechnout v rádiu. Jakobova postava je odsunuta do pozadí, a skoro vše se děje z pohledu jeho manželky. Místy mi to připadlo jako telenovela: „Byla jsem ti nevěrná.“ Nevím, vůbec ničím mne toto dílo nenadchlo. Bolek Polívka, kvůli kterému jsem se na to vůbec díval, se zde jako fotograf jen mihne. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama