Šťastné míle

Subžánr road-movie u protinožců má svou dlouholetou tradici a bylo mu věnováno mnoho teoreticko-kritických statí, jež se zabývaly jeho proměnou (hlavní znaky australských road-movies je duo anebo trio, které má problémy se sociálním začleněmím a vzájemným porozuměním, podstatná je práce s hloubkou ostrosti, rámováním a rozmístěním jednotlivých věcí a herců v mizanscéně kvůli symboličnosti a taktéž poušť jakožto necivilizované, nedomácké a nepředvídatelné místo má ryze metaforický význam, kdy se projevuje sociální a politická angažovanost tvůrců, hlavně tedy ta politická). Klokaní cestovní filmy se po 11/9/2001 výrazně změnily, jednalo se o diskurz mezi západní a východní rétorikou tak, jak ji podávají média (západní pohled vidí poušť jako blízkovýchodní zemi, kterou je nutné civilizovat, musí být prolita krev, aby zem získala svou integritu a imunitu), ale Šťastné míle na tohle všechno do jisté míry rezignovalo a představují nám mírně zdlouhavý - i když záměrně - humanistický apel o utečenectví a segregaci, kdy se vychází hlavně z amerických děl (Jarmusch a Coeni jsou jasní) a sází na vhodně obsazené herce a humor jako prostředek k přiblížení problematiky divákovi. ani se není čemu divit, že Šťastné míle sklízejí různá ocenění na "západních" festivalech (Zvláštní cena poroty na MFFKV) a domácí kritika, když pomineme slušné divácké přijetí na sydneyském festivalu s dlouhatánským potleskem po skončení a hurónským smíchem při projekci, film ohodnotila jako průměrný. A mají rech, vačnatci, jedná se max. o mírný nadprůměr. (26.11.2007)

Keď dávam tomuto filmu tri hviezdičky, pripadám si ako veľký dobrák. Námet je zaujímavý, veď ho písal život. Ale je to námet na jeden článok v populárnom časopise doplnený niekoľkými fotografiami. Minimálne jeden taký som už čítal. Nakrútiť o tom film je problém a tvorcovia mali mať vopred jasno, čo z toho chcú mať. To sa nestalo. Ako už Enšpígl napísal na drámu to bolo málo dramatické a na komédiu tam bolo málo humoru. Takže tie tri hviezdičky sa oprávnene trasú pred mojou prípadnou ďalšou návštevou profilu tohto filmu. (04.02.2011)

Poprvé jsem se setkal s Filmovým klubem v Mladé Boleslavi a okamžitě nemůžu jinak hodnotit, než za pět hvězdiček. Fakt, že jsem na židlích umíral a styděl se, opřít si nohu o stůl s kytičkou nezměnil na tom, že tahle komedie je neuvěřitelně zábavná, i když se to na první pohled vůbec nezdá. Autoři z minima dokázali vykřesat maximum a tak, když rybáři vyloží 12 emigrantů na černo na pobřeží Australie, je každopádně na co se těšit. Rozhodně je. Všecko vychází tak nějak ze života, tak nějak z normálních životních scén, ale je to tak zábavné, že na to jen tak nezapomenu. Není se taky co divit. Postavy jsou zajímavé, děj je různorodý. Osudové cesty jednotlivých postav rozděluje a opět mezi sebou spojuje, takže film má i dobrý spád a stále se něco děje. Tento film si podle mě zaslouží plný počet a tipuju, že se na něj opět s radostí podívám, protože na takovéto filmy se jen tak nezapomíná. (11.04.2008)

Mě se to moc líbilo. Mám moc rád velmi dlouhé filmy. Mám tak možnost sledovat každého hrdinu zvlášť. Nic není vynechané nebo oříznuté. Mohu si dokonce vybrat svého hrdinu a sledovat jeho příběh do konce. U některý byl sice konec dost rychlý, ale co zábava to byla. Jak rád bych se potuloval krajinou a byl pronásledován. Jak rád bych měl jen jeden cíl a né sto padesát, ale nejde to. Věčná škoda. (PS: film výrazně doporučuji) (02.06.2013)

Ať o tom přemýšlím jak chci, převládá u mě pocit nevyužitosti. Hlavně po emotivní stránce je to věčná škoda, protože námět byl parádní. Přišlo mě to jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout zda to bude víc "ha ha ha" a nebo "tak to je drsný". Film se jmenuje Šťastná míle, jenže právě pocity štěstí jsem z toho necítil. Přišlo mě to jako film, kde herci v poušti moc dobře vědí, že po klapce naklušou na catering dají si ledovou tříšť a pak budou pokračovat v natáčení. Na drama málo dramatické a nulově emotivní, na komedii málo vtipný. Jako oslava skupinového chození na sluníčku výborný, jako film průměrný. (09.02.2019)