Saturno contro

Karlovarské utrpení numero uno a zároveň jedna z nejmarkantnějších ukázek evropské parodie na umění. Nekonečné zálibné záběry na fotogenické pozadí hlavního hrdiny, který za drásavé antihudby každý druhý záběr stoupá kamsi po schodech, mě sice rozesmály k slzám, ale jinak je to k pláči nudné a nabubřele hloupé. Telenovelám se vyhýbám jako španělské chřipce, pak přijedu do Varů, vystojím frontu na film z hlavní soutěže a takhle to dopadne-chytím italský průjem...Chtěla jsem utéct, žel nebylo kudy... 30% (01.10.2007)

Nečekala jsem nic a dostala mnoho. Italská všehochuť (tu trochu melodrama, tu to hodit spíše do komedie...), která mi rozhodně sedla. Příběh přátel, kteří se baví, podvádějí, hádají,... ale přesto k sobě patří. A i když ve skrytu duše toužíme po "dramatickém momentu", tak někdy by bylo lepší to "happily ever after". Jenže život si do detailů naplánovat nelze... Netvrdím, že je to nějaký dokonalý film, na který bych se musela dívat pořád dokola. Na to tu je také spousta chyb (ta nejhorší je pak nedostatečná chemie mezi Lorenzem a Davidem). Jenže celkové ladení snímku, hudba i ta samotná italština... Celé mi to přišlo správné. Ne geniální - jen prostě správné. Dobré. Tak nějak na půli cesty mezi 3 a 4 hvězdičkami. Nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení, a to kvůli jedné nenápadné větě, která padla hned na začátku z úst Paola. Protože tam zazněla pravda. A romantická osoba schovaná uvnitř mě zajásala. (30.11.2007)

2,5* Tak předně k tomu, co tenhle film není. Rozhodně to není italská sága, či telenovela a už vůbec ne pseudointoušské rádobyumění, jak tu někteří uživatelé píší. Na telenovelu je to málo dryáčnické, pomalé a příliš dobře zahrané. Na film, který si hraje na umění je zase ten příběh příliš všední, neokázalý a málo experimentální. Co tedy vlastně Ozpetek, kterého si jinak velmi vážím, servíruje divákům v Saturno Contro? Bohužel posmutnělou variaci na na svůj zřejmě již nedostižný film Le Fate Ignoranti. Film, který je v mé top ten, ne-li top five. Jenže na rozdíl od výše zmíněného filmu, Saturn postrádá hloubku, nakažlivé emoce napříč celým spektrem, které by diváka pohltily a především přesah, kvůli kterému jsem si některé Ferzanovy filmy zamiloval. Takže nakonec nakonec tu máme jen zručně připravený výluh z již jednou extrahovaného čaje, jehož konec je trochu natrpklý, protože doba extrakce byla zatraceně dlouhá (hlavně poslední třetina). Jistě, je to průměrné...ale na rovinu, pseudointoušské "l'art pour l'art"? Nebo snad telenovela? Kdeže... To jen strýček Ozpetek měl zrovna špatný den. (09.08.2018)

a to jsem opravdu mírnej! vždycky jsem si myslel, že je nejhorší, když si někdo hraje na komedii a nevyjde to, Satruno Contro mi ukázal, že nejhorší je, když si někdo hraje na "filmové umění" a a) není umělec, b) trapně hraje na pseudointošskou notu tím, že dá do filmu gaye, kteří jsou smutní (= asi umění?!) a c) křečovitě se snaží o nějaký přesah, který však nenastává... Saturno contro je anti-umění (takže pseudointoši budou ve své stupiditě spokojení) a ostatní ani nenapadne na to jít.. udělají nejlíp! (25.09.2007)

Ozpetek (a potažmo (až na naprosté výjimky) celá italská kinematografie) nebude nikdy můj šálek čaje. Nesmyslně různorodá parta přátel a jejich problémy na pozadí náhlého úmrtí jednoho z nich. To by neznělo špatně, jen kdyby to nebylo v tom teatrálním italském hávu a kdyby z toho člověk alespoň něco cítil, v podstatě mi bylo celou dobu jedno, že Lorenzo umřel a smutek jeho přátel mě nijak nebral. A co je ze všeho nejhorší, to je ta neskutečně votřesná italská hudba. (29.04.2017)