Rozhovory s mým zahradníkem

Na první pohled nevyrovnaná dvojice. Profesor, umělec ošlehaný Pařížským vzduchem, hýčkaný slečnami s mnohými životními zkušenostmi, který je však tak trochu unaven životem. Na druhé straně prostý človíček od dráhy, bez vzdělání, ale se zdravým selským rozumem . Žijící celý čas ve vísce, kde se narodil, stereotypně, bez vzrušení a nevšedních zážitků, přesto má ze života radost. Hned od jejich prvního setkání cítíte jejich rezonanci. Dialogy, které se mezi nimi odvíjejí je navzájem obohacují . Postupně vzniká pevné chlapské přátelství mezi pány Barvičkou a Zahradou. Poetický, čistý, krásný Francouzský film, který má co říct. (18.06.2014)

Pro starší generaci, milovníky francouzského venkova a ty, co mají rádi rozmarná vyprávění. (11.04.2019)

V jednoduchosti najvacsia krasa...a prave toto na filme lubim zo vsetkeho najviac. Jednoducha cista linia...vyrozpravana prostým, ale o to krajsim pribehom dvoch ludi...davajuca zamyslenie nad prioritami dnesneho moderneho zivota, mi neda dat nic ine, ako plne hodnotenie. Krasa a maximalna spokojnost...nazdar:) (10.09.2008)

příjemný a poklidný lidský film o každodenních záležitostech i starostech malíře, který se přestěhuje na venkov a jeho zahradníka. Je natočený citlivě, ale bez zbytečné melancholie a přehnaného sentimentu. Moje 4 hvězdičky si určitě zaslouží a spíš si ho užije starší generace. Profesní filmové ztvárnění nijak zvlášť nevybočuje z průměru, ale ani neruší a díky tomu se dá lépe vcítit do jednotlivých postav. Doporučuji i kvůli tomu, že mu nechybí humor a nadhled. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.12.2013)

Reziser Jean Becker /Sympaticky dareba/ natocil sympaticku spolocensku konzervacku, v ktorej vladne Daniel Auteuil /Jean od Floretty, Manon od Pramene, Valka Policajtu/ a Jean-Pierre Darroussin /Prilis dlouhe Zasnuby, Umira se jen dvakrat/. Je to jeden z tych filmov, kde chyba dejova linia, ale dialogy su namakane, vidiecke realie centralneho Francuzska su fascinujuce a napriek minutazi 110 minut film dobre a rychlo uplynie. Prosim viac takychto oddychoviek : 88 % (27.02.2016)

Zdánlivě obyčejná konverzace o zdánlivě obyčejných věcech ... ze kterých si můžete poskládat zdánlivě obyčejný život. Je empatická - jak jinak, když ji zahřívá prosté a nezkažené venkovské slunce ... ale na druhou stranu je taky maličko nezáživná - jakoby se jí stýskalo po opojných světlech velkoměsta ... takže je třeba ji v závěru náležitě zdramatizovat, aby mírně znuděný divák čirou náhodou neusnul. Jenomže ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- pomalu, ale jistě začínám být trochu alergická na ty nenápadné, navenek poklidné snímky, kde zčista jasna - a se zřejmým úmyslem - vstupuje do děje TA nemoc, která je noční můrou každého ... nebo alespoň převážné většiny z nás. Vím, že je to čistě můj problém, ale nemůžu si pomoct - jeho důsledkem jsou jen 3 *. Výstižný komentář: Subjektiv (14.04.2014)

Pro mě úžasný film, potvrzující jednak že v jednoduchosti je krása a druhak že Francouzi umí pořád ještě točit nejlepší filmy o přátelství....A ten dům! A ta zahrada! A ty obrazy! Nádhera! Podobný dojem, neumím ho popsat, snad to že ty nejprostší věci jsou nejlepší a že lidi nejsou tak špatní, ve mě zanechal Příběh Alvina Straighta. (22.04.2014)

tomu hovorím filmov poézia ... jednoduchá kamera ... príjemné farby vidieka presvetlené slnkom a dialógy. pozerá sa to ako by ste čítali román... žiadny dabing ale milá prítulná francúzština ... Auteuil ako vždy výborný fajnovo doplňovaný Darroussinom. (19.06.2014)

Velmi příjemný film o spolužácích ze základky, kteří se po letech setkají v rodné vesnici. Hlavní hrdina se po letech vrátí z Paříže hledat své kořeny a asi i smysl života. Hovory s kámošem, který mu dělá zahradníka mu pomůžou najít ztracenou cestu, cena je ale vysoká. Pomalu plynoucí, vcelku obyčejný film, ale silný. Daniel Auteil je jako vždy skvělou volbou...80% (01.10.2011)

Možná tenhle film ocením, až mi bude 50... (03.08.2009)

"Dám ti jednu radu. Měj u sebe vždy nůž a kus provázku. Pomůže ti vždycky z každý šlamastiky" Na všechny životní trable (jak je i z filmu vidět) nůž a provázek jistě nestačí...Přesto všechno to, co zazní z úst onoho obyčejného nevzdělaného vesnického člověka, který nepozná v rádiu Mozarta, v dialogu s úspěšným malířem z Paříže, je velmi pravdivé. Film o vznikajícím přátelství dvou postarších mužích, jež jsou na první pohled značné protiklady, z nichž ten jistě intelektuálně zdatnější a na první pohled úspěšnější, žije ve finále povrchnější a v podstatě méně naplněný život, má určitě silnou výpověď. Akorát si člověk musí ze začátku trošku zvyknout na ten poněkud specifický filmařský styl s dlouhými dialogy obou hlavních hrdinů, kteří téměř "neslezou z plátna". Herecky to je ale určitě na špičkové úrovni. A závěr je pak opravdu hodně dojemný, byť minimálně v druhé polovině filmu dost předvídatelný. (13.12.2017)

Nádhera. Film, postavený na dialogu bez začátku a svým způsobem i konce, může navenek vypadat jako těžko stravitelný, ve skutečnosti jde ale o malý klenot, jemný a půvabný jako květ. Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussi jsou vynikající dvojka a vztah jejich postav důkazem, že rozdíly mezi lidmi vůbec nemusí být překážkou, pokud je tu ochota k dialogu a dobrá vůle. Obyčejný příběh neobyčejného přátelství. (22.01.2018)

Film plný rozhovorov. A rozhovorov, a ešte rozhovorov. Občas o niečom, ale dosť často pre diváka veľmi prázdnych rozhovorov. Až zazvoní telefón... Ale sila záveru to všetko nevynahradí. –––– A ak ti môžem poradiť, vždycky maj pri sebe nôž a kus špagátu. Nikdy nevieš, kedy sa ti môžu zísť. Daj na mňa. (23.01.2018)

Krásný, dojemný film, který je sice tak nějak o ničem, ale na druhou stranu vám toho řekne víc než si zprvu myslíte. (17.08.2011)

Krásný poklidný film o přátelství. Plný optimismu..:) (09.11.2010)

Další důkaz toho, jak jde s minimem prostředků, po většinu času jen s dvěma herci sedícími u jednoho stolu, natočit poutavý příběh. Závěrečné poučení už trochu čekáte, ale nesouhlasím úplně s tím, že zahradník oplývá nějakými zásadními moudry. Naopak, občas mi přijde, že se dost plete, ale o tom ten příběh je. Setkání úspěšného malíře z Paříže a venkovského "balíka" kteří byli kdysi přáteli a znovu se jimi stanou. (21.06.2015)

film se vám dostane až na dřeň (29.02.2016)

SPOILERY. Bejt starej je fuška... Daniel Auteuil je vynikající herec, ze kterého nemám přes všechny prokázané kvality dobrý pocit. Tvář masky morového lékaře, s očima jako dírami vyčůranými do sněhu a zobákovitým nosem mi brání věřit, že jeho postavy, nemají-li za lubem něco vyloženě zločinného, nemají za lubem alespoň nic. Do Rozhovorů jsem se tedy zapojoval s nechutí člověka, který se na dostaveníčko netěší ani v úloze tichého společníka. Formát filmu ale sliboval konfrontaci, jakou má důvod očekávat někdo, kdo se čas od času rozhovorům se zahradníky oddává. Střet světonázorů, zkušeností, vkusu a jazyka - dialektický třesk. Potíží větší než angažmá Auteuila do role laskavějícího malíře se tedy stalo to, jak ochotně se nechává jeho postava indoktrinovat "prostými" náhledy přítele z dětství, kterého jeho spády a sociální situace udržela v rodném městě a na společenské úrovni jeho rodičů - situace pochopitelná, ale ne zcela věrohodná a dramaticky nevyužitá. Prostě to nikam nevede, což by nemuselo nutně vadit, kdyby jiskření střetu nahradila francouzsky umírněná bromance, jen ne tak lehká, až připomínající moudrost televizních seriálů, kde se jede na první (ne vždy) dobrou. Blahosklonnost a poddajnost Auteuilovy postavy navíc usvědčuje z jisté neupřímnosti i způsob, jak s jeho "dědou Komárkem" zápletka naloží. Nebylo by nakonec zajímavější, kdyby bačkorami zaklepal někdo jiný? (27.09.2020)

Tedy čekala jsem, že to bude koukatelný kýč, ale ne, že to bude tak moc hloupé. Místy mi to připadalo jako parodie sama sebe. Jaké klišé, po seznámení se zemitým prostým (nereálně moc) bývalým spolužákem, začne malíř malovat prosté veci, které jej obklopují, a rázem mu lidi berou z ruky plátna skoro ještě mokrá. Jediná scéna mi nepřišla věrohodná. Ani patetický projev nad rakví, strašně přehnaná scéna s mladým intelektuálem na vernisáži, obraz nože a provázku...A už vůbec nechápu, proč chtěl městský člověk, který žije sám, založit zeleninovou zahradu a z čeho platil ten krásný venkovský dům s tou úžasnou zahradou, když maloval takové matlaniny. (14.01.2013)

Naivní, ale neuvěřitelně milé poetické pokoukáníčko, jak to jen Francouzi umí. Srdíčko hřeje. (09.07.2014)