El camino de San Diego
Púť k Svätému Diegovi
Road to San Diego, The
Obsahy(1)
Když v zimě roku 1952 Eva Perónová zápasila v Buenos Aires se smrtí, rozpoutala se vlna nesčetných demonstrací. Davy obyčejných Argentinců se snažily přispět k její záchraně a dostat se do její blízkosti. Stala se pro ně právě takovým nedosažitelným symbolem jako o půl století později legendární fotbalista Diego Armando Maradona. Poté, co byl 17. dubna 2004 hospitalizován v Buenos Aires kvůli srdeční příhodě, zopakoval se stejný fenomén až nábožné adorace. Protagonista Sorinova příběhu, mladý lesní dělník „Tati“ Benítez, věří, že když se mu podaří dostat do blízkosti Maradony a poznat modlu osobně, i jeho život se změní k lepšímu. A tak naivní poutník podniká cestu ze zapadlého městečka na severu Argentiny napříč pampou, aby svému idolu osobně předal kuriózní dar... (MFF Karlovy Vary 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Námětem poněkud ulítlá záležitost o nezaměstnaném a naivním chlapíkovi, který se z lesů vydá napříč Argentinou předat nemocnému Diegu Maradonovi kořen, který ho v jistém úhlu možná vzdáleně připomíná... A možná také ne. Začíná to jako pseudodokument a postupně se to mění v příjemnou road-movie s nadhledem o hledání a poskytování naděje. ()
Kdo se dívá pozorně, zaregistruje, že ačkoliv se v této road movie pořád mluví o Maradonovi, divák si neodnáší z filmu obraz Maradony, ale obraz Argentiny. Zajímavé a příjemné, jak nenápadně do člověka leze. Ovšem ta častá vlastnost roadmovies - útržkovitost, již jednotí pouze téma - nemám ji rád, když příliš zřetelně vykukuje. ()
V Európe síce vieme, čo znamená Maradona v Argentíne, ale skutočne to chápať asi nebudeme nikdy. Priblížiť nám tento pocit však môžu filmy typu Cesta za svätým Diegom. A to aj napriek amatérskym hereckým výkonom, inscenačnosti masových scén a zrejme bojovým podmienkam na pľaci. Ono to bude zrejme najmä o tom, že ak v živote toho materiálneho veľa nemáte, tak sa ľahšie upnete na niečo, no, povedzme že božské...hovoríme predsa len o Diegovi :). Ale to šťastie z obyčajného života v očiach chudobných ľudí a úprimný psí pohľad hlavného hrdinu, to na uliciach v BA veru nevidím nikdy. Slávna desiatka môže byť hospitalizovaná aj stokrát a na pokraji smrti, ale veď videli sme Armanda v júni v Rusku a blbnúť bude určiťe aj o štyri aj osem rokov na iných štadiónoch MS. ()
42nd KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2007 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled + 36. LFŠ UH 2010 - SPEKTRUM - Fotbalová horečka (El camino de San Diego / THE ROAD TO SAN DIEGO / Cesta za svatým Diegem) - 75% ()
Pohodová a dobře natočená oddychovka o muži, který žil jen a jen pro božského Diega. Film se příliš nezabývá reálností (hlavnímu hrdinovi ihned každý vyhoví a to ve všem), ale pěkně ukazuje nehynoucí nadšení Argentinců, pro které bude Maradona už navždy bohem. [LFŠ 2010] ()
Příjemná a oddychová road-movie komedie z Argentiny. Ukazuje fascinaci tamějších lidí nad Diegem Maraddonou, jejich fotbalovou modlou a to co pro něj jsou schopni udělat. Hlavní postava Tati Benítez je orpavdový fanoušek a vydává se na cestou za svým idolem, která pobaví a pohladí na duši, i když vás fotbal zravna nebere. Lidské. ()
Povedený film, který má na víc než na průměrné hodnocení. Mám ale potřebu reflektovat osobní odpor k fotbalové adoraci, který v kombinaci s únavou nevytvořil moc dobrý divácký zážitek. ()
Čekal jsem nějaký depresivní art o obrovském fanouškovi Maradony, který se za ním vydá až do Buenos Aires s cílem mu předat skutečně unikátní dar a nakonec tvrdě narazí, ale místo toho jsem dostal pohodovou road movie plnou zajímavých a příjemných setkání, kde toho hlavního hrdinu pochopíte ať už vás fotbal zajímá či naopak odpuzuje. Zpočátku mě sice vyděsilo to pseudo-dokumentární ladění, ale to naštěstí rychle skončilo (jen nechápu, na co tam bylo) a pak mě ten film dost dlouho bavil a zajímal, dokonce jsem mu ani neměl problém uvěřit (přeci jenom, Argentina je něco úplně jiného než Česko, ta mentalita obyvatel je prostě někde jinde), jen teda v poslední čtvrtině filmu už mi to začínalo připadat krapet nudné, ale částečně mi to zase vynahradil závěr, který se dá interpretovat dvěma způsoby ohledně osudu Tatiho daru, ale sdělení zůstává stejné a líbilo se mi. Za mě tedy spokojenost a maličko (ono to je ale dost extrémní přirovnání, když ten film člověk viděl), fakt maličko mi to připomnělo Svobodu od Lisandra Alonsa, hlavně tedy na začátku v té vesnici. Jen to teda rozhodně není tak strašně artové, ale poselství je kupodivu stejné... 4* ()
Verdikt: Výborná road-movie o sympatickém (kdo z nás není alespoň trochu naivní?) poutníkovi hledajícím naději a pochopení, jehož zážitek, ze všech shlédnutých filmů na MFF KV 2007 (nebylo jich moc), ve mně přetrval nejdéle. ()
Neholdujem hraným pseudo-dokumentom a vlastne ani futbalu, takže som očakával sklamanie. To sa nedostavilo, ale dostavilo sa niekoľko zábavných momentov, najlepší ten, keď Diego vo forme sochy Ježiša zachránil 150000 životov mladých kureniec. –––– Svätý Maradona! To mi fakt chýbalo! ()
Jako Road Movie to bylo dost slabé. Ale na druhou stranu film trochu ukázal mentalitu prostých vesnických Argentinců, kteří nemají pro svoji chudobu velké možnosti pro naplnění svých životů, který jim plyne všedním způsobem, až odplyne... Ale zato všichni jsou zblázněni do fotbalu a Diego Maradona je pro ně pánbůh. Něco jako dneska pro nás Jágr... Prostý mladý muž, otec tří dětí, ale duchem stále malý chlapec jako ten nejposlednější stařík z vesnice. Je v myšlenkách stále u argentinského idolu, zná všechny jeho sportovní úspěchy i životní prohry. Když pak je Maradona stižen mrtvicí, vydá se jej hledat s kořenem stromu z pralesa, v němž vidí Maradonovu tvář, trochu ji upravil a vydá se na cestu za ním.Tak touží ho spatřit osobně, ale nakonec se ukáže, že tihle polobozi žijí v úplně jiném světě, který je normálním smrtelníikům nepřístupný. Tak to vždycky bylo, jest a bude... A ten samorost? Asi skončil někde pořezán a rozštípán, důležité však je, že Benítez věří, že zdobí Maradonovu domácnost... A to ho asi nadosmrti udělalo v jeho prostotě šťastným... ()
El camino de San Diego je v kontexte dvoch predchádzajúcich celovečerných filmov Carlosa Sorina očakávateľný film. Stále ten istý kúzelný súzvuk kamery a hudobnej zložky ako v Histirias minimas či v El perro. Jeho postavy sú ako vždy magicky naivné, čo v prípade Sorina, na rozdiel od filmov iných režisérov (Mungiu, Dardenovci), vôbec neprekáža. Ba práve naopak. Nejaká zvláštna nevysvetliteľná sila ma pripúta k obrazovke. Možno to znie ako klišé, ale Sorin naozaj vie, že v jednoduchosti je krása, a preto ňou svoje filmy naplní až po okraj. Na druhej strane treba poznamenať, že u málokoho vidieť jednoduchosť tak prepracovanú. ()
Mladý dřevorubec se vydá stopem z hor do Buenos Aires předat Maradonovi zázračný lék. Průměrná roadmovie.(max.50%). ()
V celku prijemny film so sympatickym hrdinom a postavami ktore stretava na ceste za božskym Diegom.Možno boli protagonisti tohto filmu mierne idealizovani ale to ani tak velmi nevadi. ()
Keby bol tento film aspoň z polovice taký božský ako Diego, bolo by všetko v poriadku. Je to však len akýsi nepodarený pokus o road movie točiaci sa podľa schémy: cestujem do Bueons Aires, vezmete ma? - co tam ideš? - za Maradonom - a čo to tam máš? - jeho sochu - ukážeš? - jasné - wow! Tých ani nie 100 min. mi prišlo najmenej ako dve a pol hodiny, navyše bez nápadu. (Artfilm Fest 2010) ()