Zoufalství

Zlatá Palma - výběr (21.12.2005)

Přestože nenajdeme Fassbindera v titulkách pod standardním "Buch und Regie", film patří k jedněm z jeho lepších, na čemž má zásluhu i skvělá kamera jeho častého spolupracovníka M. Ballhause. Ale ani námět se scénářem nesmí být opomenut, protože děj vyžadující koncentraci (i díky 2 hodinám stopáže) skýtá mnoho překvapení. Příběh sleduje narušeného průmyslníka Hermanna, jehož identita se vinou úzkostí osobního života (cizost vůči zemi kde žije, prázdnota blízkých lidí, jež ho obklopují), neúspěchů v jeho profesním životě (úpadek továrny a konec čokoládově sladkého buržoazního života) i nastupující (čokoládově) hnědé hrozbě začíná rozpadat. Nevědomé rozdvojení osobnosti mu podvědomě slouží k úniku z jeho prázdného vykořeněného já, o kterém si bláhově myslí, že se jej může zbavit na úkor přisvojení si identity (právní i psychologické) někoho jiného. Film ve filmu je pak nápovědou k samotnému motivu filmu. (10.04.2014)

Film je čiastočnou autobiografiou ruského spisovateľa Vladimíra Nabokova, ktorého rodina utiekla z Ruského impéria v roku 1919 do Nemecka. Román Zúfalstvo (Отчаяние) Nabokov začal písať od júla 1932 a toto obdobie bolo pre Nemecko turbulentné. Príbeh sa odohráva najmä v období po rezignácii posledného sociálnodemokratického kancelára (Reichskanzlers) Hermana Müllera, rezignácie, ktorá predstavovala zlom v prevzatí moci národnými socialistami. Prezident Paul von Hindenburg vypísal nové voľby , ktoré viedli k násiliu medzi nacistami a komunistami. Nacistická strana sa dostala do popredia a v roku 1933 prezident vymenoval za ríšskeho kancelára Adolfa Hitlera. Vzostup nacizmu ukončil aj pokojný život židovského obyvateľstva. Aj Nabakov ma manželku židovku a ich ďalší život v Nemecku sa stal neznesiteľný a tak uteká do Paríža a na začiatku 2. svetovej vojny do USA. Pre mňa je tento film veľmi znepokojujúci. Zdá sa, že hlavná postava je trochu bláznivá. A politická klíma krajiny nie je o nič lepšia. Vieme, že vojna prichádza a bude desivá. Zdá sa, že ľudia v tomto filme majú divný strach o všetkých týchto hrozných možnostiach hneď za rohom. Pravdepodobne majú pocit, že neexistuje nádej na zastavenie procesu. Zvláštne na filme je, že čo bolo v knihe vtipné tak to sa vo filme úplne vytratilo. A tak vôbec nie je prekvapením, že film je venovaný trom umelcom - Antoninovi Artaudovi (francúzsky básnik zaradený medzi prekliatych básnikov bol duševne chorý, spáchal samovraždu vo veku 52 rokov),Vincentovi Van Goghovi (holandský maliar trpel psychickou chorobou a bol známy tým, že si urezal kus ucha, spáchal samovraždu vo veku 37 rokov) a Unike Zürnovej (nemeckej maliarke, psychický chorá žena, ktorá spáchala samovraždu vo veku 54 rokov). Nakoniec film režíroval Rainer Wernwe Fassbinder, ktorý zomrel na predávkovanie kokainom vo veku 37 rokov. (27.03.2019)

O Nabokovi se říká, jak je chladný a jeho postavy jen figurky na šachovnici. Tarkovskému kazil poslední filmy přeintelektualizovaný scénárista Antonioniho. Fassbinderovi to tu kazí Stoppard a evropská herecká špička s angličtinou. Výsledek je chvílemi výbušný, ale rozpačitý. (14.07.2019)

V mnoha rovinách znepokojivý a znepokující film i v naší době. Jednou z nich, která mě nejspíš nejvíce zaujala je vztah Hermana a Lydie. Je toho ovšem mnohem víc; záleží na tom, kam až to chce kdo rozkrývat a jakým směrem. Fassbinder má na čsfd mnoho příznivců, je to pratrné ze zasvěcených komentářů. V poslední době mě stále více zajímá soubor jeho sociálních a politických názorů, které jsou v jeho filmech  vždy hojně zastoupený. (28.11.2022)

ocenenia : MFF Cannes 1978 - Nominácia na 1. cenu (24.01.2013)

Fasssbinder si to rozehrál opravdu skvěle. Od začátku mě zaujal svým zvláštním způsobem zachycení děje a prostředí. Bogarde je navíc velmi charismatický a všechny ostatní postavy jsou sice v krátkosti, zato velmi trefně vystiženy. Tato kombinace spolu s politickým podtextem a spoustou drobných detailů nastupujícího nacismu by, dotažená do konce, zanechala maximální dojem. S postupem času se bohužel vytrácí, dále pak sledujeme pouze netradiční kriminální příběh. (14.08.2010)

Film Zoufalství je stylizovaně estetickou poezií niterného zániku. Vladimir Vladimirovič Nabokov parodoval Dostojevského na vlastní německé zkušenosti, a Rainer Werner Fassbinder si nedokázal nechat uniknout ironické poznámky k německé minulosti třetí říše. Estetická choreografie si ochočila pohyby pro potřeby uspořádání prostoru, počínající schizofrenie mysli proměňuje realitu v odlišné dimenze bytí a umožňuje tím vícenásobné emoční prožitky. Pečlivě sestavené v poetické bloky, jemně dráždí dvojznačností dualismu a subjektivním postupem času. Hlavním prostředkem sarkastické hříčky je Hermann Hermann (příjemný Dirk Bogarde), ruský emigrant židovského původu a majitel čokoládové továrny uprostřed hysterického záchvatu celosvětové hospodářské krize. Smrt se má stát vykoupením z osobních a finančních úzkostí a dokonalá vražda je ta, kterou spáchá sama oběť. Přání uniknout deformuje optiku a otevírá netušené možnosti. Hlavní ženskou postavou je Lydia Hermann (zajímavá Andréa Ferréol), Hermannova manželka ruského původu v neustálém rozechvění základních pudů života. Éros je v jejím případě silnější Thanata a život má stálou frivolní vlhkost bezstarostné smyslnosti. Významnou postavou je Ardalion (příjemný Volker Spengler), Lydiin bratranec, souznějící s její sexuální náruživostí. Přehlíživost malíře nedokáže sice reflektovat přítomnost doby, přesto se dočká svého úspěchu. Důležitou postavou je Felix Weber (příjemný Klaus Löwitsch), "dvojník" Hermanna. Nezaměstnanost je v každé době hospodářské krize noční můrou a štědrá finanční nabídka je lákavá. Z dalších rolí: agent životního pojištění Orlovius (známý německý režisér Bernhard Wicki), Hermannův vedoucí pracovník čokoládové továrny, sympatizující s novou německou silou, Müller (Peter Kern), Hermannova spolehlivá sekretářka Schmidt (Lilo Pempeit), či vraždu osobní nouze stíhající policejní inspektoři Schelling (Adrian Hoven) a Braun (Roger Fritz). Zoufalství je ironickou rošťárnou, která nectí ani klasiky, ani důstojnost hráze společenské ctihodnosti. Hrátky kolem dokonalé vraždy jsou řízeny poetickou estetikou a tančí svou zatvrzelost únikem z vlastní niterné mizérie do jiného života. Zajímavé to hledání básníkova krásna. (11.01.2020)

Skvělý film a mimořádný zážitek. Charakteristická je promyšlenost každého detailu, podle Dostojevského zásady "pokud se objeví v první kapitole skoba, na konci románu se na ní někdo musí oběsit". Poměrně obehraný motiv dvojníka je použit inteligentně a pomáhá přesně vygradovat příběh. Vedle Bogardova Hermanna Hermanna je pozoruhodně výstižná postava jeho ruské bělogvardějské manželky Lydie a jejího bratrance Ardaliona. Stejně jako u jiných Fassbinderových filmů se mi chtělo na konci zatleskat. Režisér nejen ví, co chce říci (a jeho vášnivá angažovanost je nesporná), ale ví i jak na to. Výborně! (24.04.2011)