Cesta do lesa

Poetika z filmu Cesta z města se jaksi v lese ztrácí. Občas se objeví trapnost, ale možná to byla od tvůrců snaha po surrealistické alegorii? Herecky se mi líbily Marie Štípková, Anna Linhartová, Barbora Nimcová-Schlesinger a Eva Holubová, dobře je doplňovali i Tomáš Hanák, Jiří Schmitzer a Bolek Polívka. Překvapil mě Tomáš Vorel ml. Příměry s lesem a obrazy v lese celkem nápadité, i když místy byla nadsázka zbytečně zveličená (svatba základoškolačky???). (13.04.2014)

Velmi příjemné překvapení. " Cesta z města " se mi líbila, ale od této dvojky jsem moc nečekal. Nevím, čím to přesně je, ale tenhle film má prostě své kouzlo. Mám rád filmy, které se odehrávají v lese a tady je les prostě skvěle natočen. Tak dobrou kameru jsem v CZ filmu dlouho neviděl, naposledy snad ve " Venkovském učiteli ". Skvěle jsou natočeny např. dřevorubecké záběry a hon na divočáky. Herci mi, zde prostě sedí a na to " Vorlovské přehrávání " jsem již zvyklý, takže mi nevadí. Sice zde není, tak nabitý soundtrack jako v prvním díle, ale i to málo stojí za to. Není to sice film pro každého, ale kdo má " Vorloviny " rád, tak určitě nebude zklamán ( jako to bylo např. u filmu " Ulovit miliardáře " ). (18.07.2013)

Zvláštní poetika, za kterou Vorlovi klidně zatleskám, a hodně trapných momentů, které si měl strčit, pardon vetknout, za klobouk. Když mezi hereckou sestavou sympatiím vládne Vorel mladší, který už mimochodem pěkně vyrostl z gymplácké žumpy, tak je něco divného. O Aničce ještě uslyšíme, a to je dobře, naopak Bolek, Holubová a větší část Sklepa už má to nejlepší dávno za sebou. Jiří Schmitzer jako největší ze všech zúčastněných herců je sražen do kolen věčnou potřebou režisérů dávat mu neustále stejné typy rolí. Zmínku si zaslouží i kamera a post efekty, v prvním případě občas vynalézavá a občas kýčovitá, ve druhém případě vždy nechutné; a hudba, která se snaží a chvílemi jí to docela jde. Ať tak či onak, Cesta do lesa je jedním z nejlepších českých filmů loňského roku a já jsem tím překvapen. (05.07.2013)

Pro mě nečekané, příjemné překvapení, v porovnání s prvním dílem padlo jablko daleko od stromu. Hlavně díky tomu, že se Vorlovi podařilo výrazně zredukovat počet silně nesympatických postav. Zatímco v "městě" byly naprosto všechny na ránu pěstí, tady se povětšinou zklidnily, asi tou lesní atmosférou. Takže nesnesitelnou zůstala pouze Hanákova manželka a ta jejich malá uječená zrzavá kopie. Která ale aspoň byla příjemného zevnějšku, takže se na ni hezky koukalo. Až se sám sobě divím za to vysoké hodnocení, zezačátku mi to přišlo tak na dvě hvězdy, a měl jsem připravenejch spoustu velice ftipných poznámek (třeba že bych Vorla velice rád viděl na "cestě do háje"), ale s postupujícím časem se film vylepšil natolik, že mu dávám čtyři. Jinak bych se ještě zastavil u Uhlíře (ale na vzdálenost větší, než je arm-length, aby mi jednu neubalil), je neuvěřitelné, kam se tenhle jedinec posunul od dob Pražské pětky, co se týče hereckého výkonu. Bohužel nemám na mysli posun výš, ale posun taak hluboko dolů... (05.02.2017)

Na týhle cestě jsem se cítil o něco líp, než na agresivním proticivilizačním tripu z města. I přesto, že je ten film přesně o ničem a všechny náznaky příběhu jsou dost děravý / zbrklý. Každopádně jako sonda do života lesní komunity, v níž je každá postavička tak trochu hardcore, funguje film dobře. Neglorifikuje, nezesměšňuje, nepoměřuje. Vztahy a názory všech jsou přesně tak vřelý / amorální / umělý / milosrdný / naivní, jak to zrovna jejich aktéři vnímají a potřebujou, na základě čehož se rovněž mění a kolidujou. Je to až s podivem, jelikož u Vorla jsem byl zvyklej na třeskutý (byť výstižný) karikatury charakterů. Tady jim podobnej přístup pomáhá k sympatický přesvědčivosti. A lesy máme rádi! (28.12.2019)