Lady Chatterley

Marina Hands, představitelka Lady Chatterlay, zahrála svou roli opravdu skvěle. Proměna od stydlivé lady, která se vyděsí pouhého pohledu na myslivce bez košile, k nevázané, vášnivé a rozpustilé mladé dívce je pozoruhodná. Téměř o ničem jiném však tento tříhodinový snímek nepojednává a jde vždy o věci nezbytně nutné k pochopení důvodů chování Lady Chatterley. Musím říct, že já osobně jsem se u filmu dost nudila. (25.07.2007)

D. H. Lawrence se zcela jistě obrací v hrobě, o tom jsem skálopevně přesvědčena. Při sledování filmu jsem měla od začátku do konce pocit, že jak tvůrci, tak herci naprosto všech rolí knižní předlohu snad nikdy nečetli. Děj se v základní dějové linii sice neodchyluje příliš od knihy, přesto ale vyznívá úplně jinak, než by podle mého měl a v průběhu filmu jsem se nemohla zbavit dojmu, že jde o jakýsi studený, strohý dokument, který je rozsekaný do spousty malých částí, v kterých hlavní představitelé pouze chladně plní rozkazy řežisérky. Měla jsem to štěstí a nebo možná, vzhledem k tomuto filmu, smůlu, že jsem dříve viděla britskou verzi z roku 1993 a nemohu neporovnávat. Starší verze je naplněna city a vášněmi, což se o této nedá říci ani v nejmenším. Hajný Mellors (tady Parkin) je vznětlivý, vášnivý, energický a to Jean-Louis Coullo'ch rozhodně není, alespoň tady tedy ne. A Connie má být zpočátku nejistá mladá dáma svázaná konvencemi, nešťastná ve svém postavení, která ale s Mellorsem najde samu sebe a odhodí veškerý stud a pochyby a vrhne se do vášnivého vztahu se svým podřízeným. A u Mariny Hands jsem nic tomu podobné nezaznamenala. Neustále mi připadala jak malá školačka, která jen kulí oči a přihlouple se usmívá a nesměle cupitá kolem hajného. O siru Cliffordovi ani nemluvím, z rozmazleného, ukňouraného, věčně nespokojeného a sobeckého manžela tady nebylo v podstatě nic a jeho ošetřovatelka paní Boltonová zde neměla téměř žádný prostor, což je škoda. O Francouzích se říká, že jsou mistry v umění milovat. Po tomto "filmovém zážitku" o tom ale vážně začínám pochybovat. Zde je Angličané naprosto trumfli. (12.09.2007)

Film, který zcela jasně vychází z Lawrencova (nejen v tomto románu, ale třeba i novele Lišák) vitalistického pojetí života (a neromantizující sexuality, v žádném případě vášnivé - to bylo Lawrencovi zcela cizí) jako součásti přírody s jejími zákony přežití (ale vyjádřenými jemně a decentně) plus zkušeností dělnického chlapce se sobeckou vrstvou podnikatelů (ovšem na rozdíl od Russellovy verze z britských podnikatelů nedělá téměř fašisty), Navíc filmařsky nápaditě zpracováno (hospodyně píšící dopis lady, scény s koupáním v moři pojaté jako domácí amatérské filmové záběry), s inspirací hlavně v Rivettových dlouhatánských záběrech. (11.01.2011)

Zatím jsem se bezmezně obdivovala jen verzi se Zdenou Studenkovou a oceňovala jsem variantu s Joely Richardson, nyní musím zatleskat i této. Upřimnost a naléhavost pocitů ztvárněných Marinou Hands a Jean-Louisem Coullo'chem, to je něco nevýslovného. Tak samozřejmého, spontánního a trvalého. Jsem nadšena, spokojena a vzrušena na nejvyšší možnou míru. (01.10.2012)

Adaptovat román, jehož význam pro mnohé tkvěl v tom, že šokoval tématem a zpracováním, publiku, které snad již ani šokovat nelze, protože je přesyceno explicitními a zcela popisnými scénami je opravdu úkol těžko řešitelný. U této knihy asi stojí za to, vrátit se prostě ke čtení. A zjistím si zda je dostupná tato verze románu. Děj románu je dnes běžný - nespokojenost, nuda a z ní plynoucí nevěra - za kterou se "hrdinka/hrdina" ve své době "nově" nestydí - jen "svůj upřímný cit tají". Dnes běžné až to děsí. Mě celkem vyhovoval trochu netypický "hajný", který je úplně obyčejný, nejistý mužský a právě touto adaptací jsem se s postavou Parkina trochu smířila. Zatím jsem vždy viděla jeho postavu pojatou mnohem sebejistěji a agresivněji - ne nutně horoucněji. Lady Chatterley není právě hrdinka, s kterou bych dýchala. Podobně jako Bovaryová nebo Karenina(Karenina je ovšem literární klasa) mě její vzlety a pády mohou dojmout, ale soucit s její citovou/sexuální výchovou má své meze. Její tak trochu z dnešního pohledu tuctovost (myšleno pozitivně - citlivá, holčičí Connie) mi taky nepřišla marná. Přesto román opravdu stojí za přečtení. Nicméně děj a pocit knihy (i její politické pozadí a společenské klima té doby tato adaptace plně nevystihuje a je spíš formálně příjemným poklidným pokoukáním, formou, kterou jistě úspěšně prominu a celou žáležitost ochotně zapomenu. (22.08.2008)