Kainova výchova

Raising Cain ukazuje, že jednou z De Palmových osobností je pořád ten uchylák, jakého milujeme (nebo nenávidíme) ve filmech jako Body Double či Dressed To Kill. Nemůžete tedy čekat solidní (a logický) thriller, ale šílenost s dlouhými kamerovými jízdami, bizarními zvraty a povrchním kopírováním Hitche (který fajnšmekrovské záběry používal pro lepší vyprávění příběhu, zatímco zde opravdu potěší jen oko - třeba šílená finální zpomalená scéna). Opravdu nic pro "obyčejného" diváka. (18.07.2007)

V Kainově výchově je všechno vystupňované ad absurdum: John Lithgow zároveň v roli padoucha i dobráka nebo vyprávění schizofreničtější než osobnost hlavního hrdiny - skákání do různých realit a z toho vyplývající nemožnost určit pravdivé informace. Ale u filmů od De Palmy je nutné přijmout obrovskou míru nadsázky, protože tenhle tvůrce se zkrátka nebere vážně a rád baví a zároveň znejisťuje diváky. Ať už pomocí dlouhých kamerových jízd nebo norského přízvuku jednoho z hrdinů. (17.03.2011)

Biran De Palma a jeho (další?) vykradení Hitchcocka. Možná jsem tohle neměl brát nijak vážně, ale bral a bavil jsem se velmi dobře, protože jako celek mi přišla Kainova výchova jako technicky skvěle zvládnutý a i dobře vymyšlený snímek, v kterém exceluje John Lithgow . Technicky opravdu vybroušené, možná chvílemi přehnané, ale přesto skvělé. Už jen ta dlouhá scéna s doktorkou, která vypráví detektivovi své zkušenosti s doktorem Nixem starším a Kainem, kterého nikdy neviděla (a přitom si asi dvakrát splete jen tak mimochodem směr, ale kamera vše snímá na jeden dlouhý zátah, přestože postavy projdou minimálně tři patra a několik chodeb). Velmi působivé, ale určitě prohlédnutelné a nikterak utajované v celé své délce. (18.07.2009)

Brian De Palma ve svých filmových dítkách sice vykrádá Hitchcocka, ale pravdou je, že tyhle thrillery, často o poruchách osobnosti, mu svědčí jako málo komu. De Palma je hračička a velký detailista, což je naprosto odzbrojující kombinace, díky které si můžeme vychutnat mnohdy fascinující obrazy a kamerové hrátky, něco jako střihem nepřerušený čtyřminutový záběr několika postav, které společně procházejí několika patrovou budovou. Je sice pravda, že samotné závěry nemá nijak šokující a plné překvapivých zvratů, což byl problém i u staršího snímku Oblečen na zabíjení, ale jenom kvůli tomu na jeho filmy nekoukám. Výbornou volbou bylo obsazení Johna Lihtgowa do hlavní role Cartera Nixe, jehož rozštěpění na několik rozdílných osob jsem mu sežral i s navijákem. Jeho precizní práce s prudkými změnami ve tváři, zabarvení hlasu nebo řečí těla si u mě vyžádalo ocenění nejvyšší. A když navíc vzpomenu hudebního mistra Pina Donaggia, není o čem diskutovat. (14.05.2011)

Ve své oficiální verzi "Kainova výchova" nabízí sice ne dokonale vystavěnou, ale zato dokonale zrežírovanou parafrázi na "Psycho". Mnohé neduhy kino verze pak napravuje fanouškovský "director's cut", který vznikl podle původního scénáře a nadšeně jej posvětil sám režisér. V obou verzích nicméně vynikne nejen úchvatně vyšinutý výkon Johna Lithgowa, ale také až fetišistická režie. De Palma se vyloženě vyžívá v inscenování okázale umělých, ale důmyslně vrstvených scén, které působí jak obživlá tabla, v nichž se snoubí kýčovitá nadreálnost s vyhrocenou dramatičností. (27.12.2022)