Režie:
Vladimír MorávekObsahy(1)
Slavná Shakespearova tragédie Richard III. měla premiéru v Divadle Globe na pražském výstavišti v roce 2001, a to v novém překladu Martina Hilského a s alternujícími Pavlem Zedníčkem a Miroslavem Donutilem v titulní roli. Divadlo bylo postaveno a otevřeno roku 1999 jako replika slavného londýnského divadla alžbětinských časů, v němž byly Shakespearovy hry uváděny. Praha je po Londýně a německém Neussu třetím evropským městem, které vybudovalo kopii jedinečného divadelního prostoru. Také inscenace režiséra Vladimíra Morávka je inspirována tím, jak se asi hry velkého dramatika hrály. A nejde jen o kostýmy či z divadelního prostoru vycházející aranžmá, ale i o to, že ve shodě s alžbětinskou praxí hrají ženské role muži. Návštěva pražského Globu je tedy tak trochu výletem do Shakespearových časů, ale především zde můžete navštívit historií sice inspirované, ale přesto současné, strhující představení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
"I ta dravá šelma ví co je soucit... Já soucit nemám, tudíž nejsem šelma." Adaptace Shakespearovy klasiky se Morávkovi zrovna dvakrát moc nepovedla. Nedá se o ní říci, že by byla přímo špatná, ovšem výrazně jí sráží, že nefunguje jako jednotný celek. Některé dílčí momenty svou silou sice přebíjí poněkud rozpačitý výsledek, ale paradoxně jde hlavně o scény, ve kterých se nevyskytuje Pavel Zedníček. Ten je hlavním kamenem úrazu této divadelní hry. Snaží se seč může, ale Richarda III. mu prostě divák neuvěří ani na vteřinu. Což u představení, které stojí především na titulní postavě je špatně. Hodně moc špatně. Richard III. je tak bohužel další z povážlivě narůstající řady nedobře zadaptovaného Shakespeara na tuzemských prknech, která znamenají svět. ()
Pěknej hrb. Musim se přiznat, že jsem hru četla jako komix-mangu a zážitek jsem měla 100x lepší. Čím to? ()
pavel zedníček není zrozen pro roli richarda třetího ... ()
Mne Pavel Zedníček přesvědčil. Myslím, že je třeba si předem dobře uvědomit, že se bude jednat o sharespearovskou tragedii, a ne o estrádu, jak jsem od hlavního představitele zvyklí. ()
Pavel Zedníček byl sice dobrý, ale moc si toho nepamatuju. Strašně jsem se nudil. Asi jsem na to byl ještě malý... ()
Je to divadelní hra, která by mohla být hodnocena od odpadu až po pět hvězdiček. Rozhodně to je hodně, ale hodně zvláštně zpracované... Co by na to asi řekl Shakespeare? ()
Docela mne překvapuje zdejší nízké hodnocení - no ale to bude asi tím, že já tam - v Globu na Výstavišti - při natáčení seděla a mokla spolu s účinkujícími a každá repríza mi ten zážitek znovu obnoví. Vladimír Marek jako královna byl úžasný !!! ()
Myslím si, že Morávkově režijnímu záměru vyhovoval nejvíce právě Pavel Zedníček. Odpudivost kripla a žlučovitá paranoia mísící se v osobnosti Richarda III musí vyvolat téměř pobavený úsměv. Nemá se jednat, jak si myslím, o klasické zpracování Shakespearovského dramatu, na to byli a jsou jiní, ale o netradiční tak trochu komediální pojetí. Jakési jarmareční vystoupení zrůdy budící smích udiveného publika. ()
Než jsem to viděl, nedokázal jsem si představit Zedníčka v čistě tragické (nebo spíš v tak brutálně tragické roli). Dobré poučení o mnohostrannosti hereckého talentu. Jinak je to zajímavá inscenace, ale mimo úžasné herecké výkony nijak nevybočuje z průměru. ()
Co k tomu říct? divadelní hry prostě na filmovém plátně nezazáří... kdo je chce mermomocí vidět, jde si koupit lístek do divadla nebo na balet,ostatní se na to můžou vyprdnout... ()
Hmm, tak jsem se na to těšil a nakonec jsou z toho převážně rozpaky. Na představení jsem osobně přítomen nebyl, hodnotím pouze kamerový záznam (mimochodem až na pár "zásekových" momentů byl zpracován velmi dobře) a to jistě ubírá mé kritice na váze, jelikož co lze postihnout hůře, než záznam divadelního představení. Přesto se o to pokusím. Dost třeskutě mne překvapila dramaturgická koncepce celé inscenace. Možná to je způsobeno tím, že jsem Richarda III. četl před pěti dny a viděl ho na divadle již dvakrát (úžasný Jan Potměšil a ani o píď za ním nezaostávající Richard Krajčo), ale některé nelogičnosti, které byly v Morávkově inscenaci vytvořeny mne bolely téměř až fyzicky (např. smrt Riverse, Greye a Vaughana obchází inscenátoři tím, že zmíněné královniny příbuzné a Vaughna "pouze" uvězní v Pomfretu a dále se s nimi již nekalkuluje. Jejich smrt je explicitně sdělena při setkání Richarda s Alžbětou a vévodkyní z Yorku těsně před bitvou, a poté až v samotném závěru, kdy Rivers vystupuje jako duch, tudíž je logické, že je mrtev a lze rovněž předpokládat i smrt obou dalších pánů; dějový oblouk okolo lorda Buckinghama, který je již od začátku prezentován jako Napoleonský skrček a záporná postava - rozuměj, tato stylizace se mi líbí, ale ocenil bych ji až v pozdější fázi, aby se ukázala celá tragičnost tohoto charakteru tak, jak je napsána - a jehož smrt v závěru absolutně chybí, vyskytuje se pak pouze jako duch; poněkud ukvapený pád lorda Hastingse), a rovněž absence postavy jakou je bývalá královna Markéta spíše nepotěší. Odfláknutí hořce tragikomického osudu Clarencova je pouze jedním příkladem drastického škrtu v původním textu za mnohé. Ostatně k tomu se váže i má další výtka - celé představení je hnáno kupředu přímo raketovým tempem. Nejsem si zcela jist, jestli byla hercům kosa z toho deště, či jestli to byl záměr, jak zpřístupnit Shakespeara masám, ale mne osobně některá vynechání v textu vadila. Hodně. Uznávám sice osoby inscenátorů jako určující vizionáře a "autory" díla, kteří neprezentují Shakespeara, nýbrž svou vizi Richarda III., ale mně tato vize přišla spíše jako medvědí služba. To představení je totiž ohromně lákavé. I kdyby se zde okamžitě propadlo na 0% hodnocení, stejně bych se na něj podíval (záměrně přeháním, abych ukázal, jak moc pro mne byla už jen pouhá myšlenka na toto představení svůdná). A skutečně - vše mi zpočátku nahrávalo do kapsy. Strhující prolog (sice s cizineckou deformací řeči, ale proč ne), monumentální a démonická hudba (a když píši monumentální, tak tím mám na mysli to, že kdybych byl přítomen při samotném představení, asi bych díky dojmu z hudebního doprovodu zůstal zaražen v sedačce ještě dobrou půlhodinu po skončení), kulhající Pavel Zedníček recitující burácivé verše za zvuku deště... Jakmile skončila promluva s Clarencem, cítil jsem se mírně nesvůj, něco tam chybělo, ale tento pocit jsem zapudil. Poté vešel Hastings - takto démonickou postavu už jsem dlouho na divadle (i když to byl pouze záznam) neviděl, temný zjev, kde dojem dotváří především dlouhé vlasy (v porovnání s Hastingsem Jiřího Štěpničky, který hrál stejně dobře, byl tento zjev skutečným překvapením). Pak ale přišla na řadu lady Ann v podání Václava Chalupy a mně začalo být ještě divněji, než u Clarence. Zobrazit tuto tragickou a emocionálně vypjatou postavu v některých momentech až na samé hranici pitoresknosti (a občas i za ní), to bylo na můj vkus trochu moc. Možná jsem až příliš vázán pouty ke klasice, ale tyto drobnosti, jako občasné přehrávání (hlavně lady Ann a královna Alžběta), při němž se křičení zaměňovalo za procítěné utrpení, vynechávky některých pasáží, zkratkovitost a z ní vycházející tempo připomínající světelnou rychlost mi subjektivně vadily. Co mne naopak příjemně potěšilo, byly neuvěřitelné vizuální orgie, hudba, zcela nová poloha Richarda v podání Pavla Zedníčka (zajímavé by bylo porovnávat s Miroslavem Donutilem), výrazné vedlejší postavy Prologa/Edwarda mladšího, Buckinghama (obzvláště silná je scéna, ve které se má rozhodnout mezi životem svým a životy dvou královských synů, kdy už i jemu zamrzne úsměv na rtech) a Hastingse a zobrazení charakterů u dvora nejen jako Richardových loutek, nýbrž jako navzájem nenávistných lidí. Některým hereckým výkonům (stále ta lady Ann) by v určitých pasážích slušelo méně přehrávání, samotnému dramatickému textu by naopak neškodilo méně škrtů. Nevím, jestli to byla výsada pouze tohoto představení, jehož záznam byl v závěrečných titulcích inzerován jako přímý přenos. Možná proto bylo odehráno dříve, než se vůbec začalo (tak drastické to zase nebylo, vše podstatné se tam objevilo, ale zkracovalo se vydatně). Jelikož jsem viděl v titulcích figurovat jméno Jiřího Pechy u postavy Edwarda IV. a bývalé královny Markéty, možná že jiná představení byla absolutně odlišná. Já však viděl toto a také ho hodnotím. Pokud byla inscenace principielně stejná pokaždé, tak bych se v případě zaplacení vstupného cítil trochu ošizen tou omáčkou okolo, skládající se z argumentace téměř autentickým prostředím, kostýmním zpracováním, mužskými v ženských rolích (co ale měla znamenat ta výrazná ňadra vévodkyně z Yorku a královny Alžběty ?!?), jelikož odehrát Richarda III. za hodinu čtyřicet by mělo být trestné. Silná stylizace a intenzivní snaha o staronového Shakespeara zůstaly podle mého názoru kdesi na půli cesty. () (méně) (více)