poster

Nodame cantabile (TV seriál)

  • Japonsko

    のだめカンタービレ

  • Japonsko

    Nodame kantábire

Animovaný / Drama / Hudební / Komedie / Romantický

Japonsko, 2007–2010, 18 h 45 min (Minutáž: 25 min)

Předloha:

Tomoko Ninomija (komiks)

Hrají:

Ajako Kawasumi, Tomokazu Seki, Mijuki Sawaširo, Kazuja Nakai, Mamiko Noto, Džun'iči Suwabe, Džúróta Kosugi, Fumiko Orikasa, Kotono Micuiši, Nobuhiko Okamoto, Rie Kugimija, Júiči Nakamura, Rjóka Juzuki, Čijako Šibahara, Cubasa Jonaga, Kumiko Higa, Jóko Honda, Hiroki Jasumoto, Rjóko Ono, Šóko Cuda, Noriko Uemura, Hirojuki Jošino, Sanae Kobajaši, Šindži Kawada, Kóki Mijata, Fujuka Ono, Satomi Arai, Takajuki Kondó, Čó, Masaši Ebara, Tomoko Kawakami, Hóčú Ócuka, Kana Asumi, Kijotaka Furušima, Jošinori Fudžita, Hiroki Tóči, Takako Honda, Takaši Óhara, Susumu Akagi, Masaja Macukaze, Šin Aomori, Cuguo Mogami, Júko Gibu, Akiko Hiramacu, Džun Ósuka, Mijuki Ičidžó, Micuru Ogata, Tóru Ókawa, Saeko Čiba, Motomu Kijokawa, Ao Takahaši, Makoto Išii, Haruka Kudó, Kumi Sakuma, Naomi Šindó, Akihiko Išizumi, Sajuri Jahagi, Daisuke Macubara, Haruka Tomacu, Saori Seto, Kazujuki Okicu, Nobuaki Kanemicu, Šintaró Asanuma, Sajaka Óhara, Jukihiro Misono, Mai Tódó, Makoto Jasumura, Binbin Takaoka, Satoši Hino, Saori Gotó, Cutomu Densaka, Hiroaki Miura, Aki Tojosaki, Jasuhiro Mamija, Kjóko Jamaguči, Joriko Nagata, Satomi Sató, Ken'jú Horiuči, Jui Makino, Šunzó Mijasaka, Umeka Šódži, Uko Tačibana, Yukina Takase
  • yenn
    ***

    Šiniči Čiaki je výjimečně nadaným studentem konzervatoře v Tokiu, kde studuje hru na klavír. Taktéž je velmi dobrý houslista, ovšem jeho snem je dirigování. Krom hudebních schopností je rovněž velmi pohledný a i přes občasnou aroganci přitažlivý pro většinu dívek (a nejen dívek). Megumi Noda, kterou snad nikdo ze známých neoslovuje jinak než Nodame, navštěvuje tutéž konzervatoř, bezpochyby je rovněž velmi talentovaná, ovšem hraje spíše intuitivně, na partituru příliš nedbá, stejně jako na svůj zevnějšek - koupe se jednou za uherský rok a převléká se zhruba stejně často, podobně „pečuje“ o svůj byt a vykazuje jisté znaky Aspergerova syndromu. Tato nesourodá dvojice se pochopitelně brzy setká. Nodame cantabile, jež je adaptací stejnojmenné mangy, je nyní jedním z nejlépe hodnocených anime na AniDB, takže má očekávání nebyla malá. Namísto skvělého seriálu jsem se však dočkal jednoho z největších filmových zklamání. Očekával jsem realistické vztahové drama s netradičním ústřední párem a v atraktivním a neokoukaném prostředí studentů konzervatoře, což v určitých pasážích platí, většinou se však na obrazovce odehrává standardní jednoduchá a lehce nadprůměrná komedie, v níž platí nepřímá úměra „méně pokusů o vtip = lepší epizoda“. Humor zde často není vtipný, většinou nepůsobí přirozeně (ať už obsahem nebo formou) a leckdy je do vážnějších částí dosazen násilně (autoři by se měli podívat na Kanon). Zpočátku jsem měl na tvůrce především vztek, ovšem nakonec je mi z Nodame cantabile spíše smutno, jelikož obzvláště od 10. epizody dále se objevuje několik působivých scén a nemálo momentů, jež by mohly být působivé či jinak zajímavé nebýt použité komediální stylizace, a obé plně odhaluje, jaký potenciál v sobě látka skrývala. Neohromí ani zpracování. Kresba je dobrá (ačkoli by občas mohla šetřit s pastelovými barvami na pozadí), s animací je to však horší - v tom pochopitelně není Nodame cantabile osamoceno, ale jak nad tím jinde mávnu rukou, zde mi to docela vadí. Takřka všechny zkoušky a vystoupení (a že jich není málo) jsou podány v podobě statické animace (s občasným vydařeným pohybujícím se detailem na ruce), tudíž zde chybí ona část zážitku z poslechu živé hudby, kterou je pohyb interpretů. Jistě, máloco může být pro animátory náročnější než hrající orchestr, ale obtížnost není omluvou. Co se týče hudby, většinou zní klasika a ani původní melodie nejsou špatné, skvělá je hlavně úvodní znělka. Na závěr znovu uroním slzu nad promarněným potenciálem, ukroutím si hlavu nad vysokým hodnocením na AniDB a zadoufám, že předchozí režisérovo anime Hačimicu to Clover dopadlo lépe. 5/10(15.8.2007)

  • Scalpelexis
    ****

    Z nějakého důvodu jsem si Nodame cantabile neustále odkládal. Bál jsem se srovnání s Shigatso wa kimi no uso které se mi dost líbilo? Nejspíš, ale asi to byla výmluva mé náladovosti, abych se nekoukl na něco vážného. Možná jsem se bál zklamání, protože považuju klasiku za vrcholné dílo člověka v rámci hudební tvorby. Nodame se přenesení nejslavnějších sonát a koncertů největších klasických velikánů zhostilo nad míru obstojně. Zase jsem si jednou musel po dokončení seriálu pustit Bacha, Mozarta, Ravela, Vivaldiho, mával jsem si imaginárníma dirigentskýma hůlkama a nepozorovaně si vždy zesiloval pasáže seriálu, když hrála vážná hudba. Já bych to nazval perfektní reklamou. Jak člověk vůbec může být nespokojený, že to není z per autorů (poukazuju na jistého recenzenta)? Hudebně je Nodame cantabile fantastickým dílem a děkuju, moc děkuju za důkladnou reprezentaci té nejdokonalejší hudby. Bohužel, zde to dopadlo formou "něco za něco" a struhadlo zde dostala vztahová linka (asi té hudby tam bylo až moc). Těšil jsem se na propojenou romanci právě skrz lásku k hudbě, ale ta byla upozaděna dospělostí postav, které následovaly spíš svou kariéru než hledání svého životního protějška. Postava Čiakiho byla čistým zosobněním ambic s lidskou tváří, kterou jsem měl někdy sto chutí uhodit..ale nakonec jsem vždy jen nechal ruku v nápřahu a pochopil jsem. Přišlo mi, že jeho brzká hláška "I hate losers" byla motor k ignoraci toho rozpustilého trdýlka se jménem Nodame, kvůli které mi jeho probrání se z citové izolace nepřišlo uvěřitelné kvůli jeho překotnosti. Nodame stejně jako Kaori z Shigatsu si dělala své, ale zatímco Kaori měla sebevědomí na rozdávání, Nodamin příběh je o jeho získávání. Za stávajících okolností bych byl vztahem Čiakiho a Nodame rozladěný, ale konec, ach ten závěr. Byl jsem uražený. Hodně uražený. Pak přišel telefonát a mě vyvstala otázka: Jak je možné, že ti Japonci ty telefonní scénky umí tak skvěle? Nebylo to poprvé a věřím, že ani naposledy. Co je tedy lepší? Shigatsu nebo Nodame? Nedokážu říci. U prvního jsem se cítil násilně tahán za city a v tomto ohledu mě to i víc pohltilo, ale na druhou stranu jsem byl rád právě za onu vyzrálost a dospělost Nodame, která mi přišla v rámci života o malinko reálnější. Ono nakonec záleží, jaký konec máte raději, protože /drobný spoiler/ rozdílnější než u těchto dvou asi nemůžou být /konec spoileru/. Za mě hezké, moc. I animace, která nebyla nikterak extraordinární (a zvlášť značně uskromněné sekvence koncertů), ušla a po delší době mě potěšil ending (ten první). Mířím do Paříže. Gyabo!(11.1.2017)

  • Five By Five
    ****

    Nodame bola vážne zaujímavá a asi od tretej časti som myslel na to, že si musím pozrieť aj hranú verziu - chcem totiž vidieť ako sa toto niekto pokúša zahrať (možno tam ale budú tie najzábavnejšie scény proste vynechané)... Ak však rovnako ako ja trpíte "absolútnym hudobným hluchom" a medzi väčšinou klasickej hudby nevidíte žiadny rozdiel, tak si samozrejme polovicu tohoto seriálu veľmi neužijete, i keď musím priznať že ma pár skladieb celkom zaujalo... Toto je však ten typ anime, ktorý sa vám dostáva pod kožu pomaly, v malých dávkach, no časom ste už závislí a jednoducho si musíte pozrieť ďalšiu časť lebo chcete vedieť ako to bude pokračovať... I keď je to možno celé spôsobené iba tým, že (hlavne ku koncu) je celá epizóda preplnená nejakým koncertom a teda sa tam toho veľa udiať nestihne... Navyše je koniec dosť otvorený (a takpovediac to končí skoro v tom najlepšom)... ... Slabšie 4*... Nedá mi to neprirovnať (hlavne tou návykovou pozerateľnosťou) ku seriálu NANA, ktorý je však o hudbe ktorej rozumiem trochu viac, no a vlastne o niečom úplne inom...(29.5.2011)

  • Mantis
    *****

    Nodame Cantabile je komediální seriál o studentech hudební akademie. Jeho devizou jsou dobře zvolené charaktery a hudba. V průběhu seriálu se divák nenásilně seznámí s díly významných hudebních skladatelů (Beethoven, Brahms, Debussy, Gershwin, Chopin, Mozart, Schubert, Schuman, Stravinsky, Rachmaninov ...). Hudebních anime je poskrovnu (zatím jsem narazil jen na Princess Tutu), a tak i když je to spíš na 4* dávám všech pět za hudebně vzdělávací rozměr.(13.1.2008)

  • Subjektiv
    ***

    V tomto seriálu jsem zaznamenal jedinou opravdu výrazně nadprůměrnou složku, hudbu. Ta však bohužel nepochází z pera jeho autorů a člověk si ji kolikrát ani nemůže vychutnat kvůli voiceoveru. Ten zbytek je skrz naskrz průměrná rabukome, jejíž vtipné momenty málokdy člověka rozesmějí. Rovněž vztahy postav nejsou ztvárněny k mému potěšení - všechny slečny milují Chiakiho a dávají mu to najevo tím nejhorším možným způsobem. Děj je do značné míry nezajímavý - neustále se v něm střídá příprava na koncert s koncertem, jediné co se sune jakýmsi způsobem dopředu jsou vztahy postav. Na vykreslení vztahů pro všechno to koncertování však zůstává pramálo prostoru. Prosté ***.(4.2.2008)