Nodame cantabile

[1. série] Z nějakého důvodu jsem si Nodame cantabile neustále odkládal. Bál jsem se srovnání s Shigatso wa kimi no uso které se mi dost líbilo? Nejspíš, ale asi to byla výmluva mé náladovosti, abych se nekoukl na něco vážného. Možná jsem se bál zklamání, protože považuju klasiku za vrcholné dílo člověka v rámci hudební tvorby. Nodame se přenesení nejslavnějších sonát a koncertů největších klasických velikánů zhostilo nad míru obstojně. Zase jsem si jednou musel po dokončení seriálu pustit Bacha, Mozarta, Ravela, Vivaldiho, mával jsem si imaginárníma dirigentskýma hůlkama a nepozorovaně si vždy zesiloval pasáže seriálu, když hrála vážná hudba. Já bych to nazval perfektní reklamou. Jak člověk vůbec může být nespokojený, že to není z per autorů (poukazuju na jistého recenzenta)? Hudebně je Nodame cantabile fantastickým dílem a děkuju, moc děkuju za důkladnou reprezentaci té nejdokonalejší hudby. Bohužel, zde to dopadlo formou "něco za něco" a struhadlo zde dostala vztahová linka (asi té hudby tam bylo až moc). Těšil jsem se na propojenou romanci právě skrz lásku k hudbě, ale ta byla upozaděna dospělostí postav, které následovaly spíš svou kariéru než hledání svého životního protějška. Postava Čiakiho byla čistým zosobněním ambic s lidskou tváří, kterou jsem měl někdy sto chutí uhodit..ale nakonec jsem vždy jen nechal ruku v nápřahu a pochopil jsem. Přišlo mi, že jeho brzká hláška "I hate losers" byla motor k ignoraci toho rozpustilého trdýlka se jménem Nodame, kvůli které mi jeho probrání se z citové izolace nepřišlo uvěřitelné kvůli jeho překotnosti. Nodame stejně jako Kaori z Shigatsu si dělala své, ale zatímco Kaori měla sebevědomí na rozdávání, Nodamin příběh je o jeho získávání. Za stávajících okolností bych byl vztahem Čiakiho a Nodame rozladěný, ale konec, ach ten závěr. Byl jsem uražený. Hodně uražený. Pak přišel telefonát a mě vyvstala otázka: Jak je možné, že ti Japonci ty telefonní scénky umí tak skvěle? Nebylo to poprvé a věřím, že ani naposledy. Co je tedy lepší? Shigatsu nebo Nodame? Nedokážu říci. U prvního jsem se cítil násilně tahán za city a v tomto ohledu mě to i víc pohltilo, ale na druhou stranu jsem byl rád právě za onu vyzrálost a dospělost Nodame, která mi přišla v rámci života o malinko reálnější. Ono nakonec záleží, jaký konec máte raději, protože /drobný spoiler/ rozdílnější než u těchto dvou asi nemůžou být /konec spoileru/. Za mě hezké, moc. I animace, která nebyla nikterak extraordinární (a zvlášť značně uskromněné sekvence koncertů), ušla a po delší době mě potěšil ending (ten první). Mířím do Paříže. Gyabo! (11.01.2017)

V tomto seriálu jsem zaznamenal jedinou opravdu výrazně nadprůměrnou složku, hudbu. Ta však bohužel nepochází z pera jeho autorů a člověk si ji kolikrát ani nemůže vychutnat kvůli voiceoveru. Ten zbytek je skrz naskrz průměrná rabukome, jejíž vtipné momenty málokdy člověka rozesmějí. Rovněž vztahy postav nejsou ztvárněny k mému potěšení - všechny slečny milují Chiakiho a dávají mu to najevo tím nejhorším možným způsobem. Děj je do značné míry nezajímavý - neustále se v něm střídá příprava na koncert s koncertem, jediné co se sune jakýmsi způsobem dopředu jsou vztahy postav. Na vykreslení vztahů pro všechno to koncertování však zůstává pramálo prostoru. Prosté ***. (04.02.2008)

Ze začátku jsem chtěla dát 3*, ale tak nějak se k tomu teď nemůžu donutit. Kdo nemá rád vážnou hudbu, ať to nedělá, kdo ji má rád nebo mu nevadí, ať to udělá a koukne se. Neviděla jsem dorama, nečetla mangu, takže to nemůžu srovnávat, ale anime se mi opravdu líbilo. Možná, že až z toho něco uvidím, půjdu dolů s hodnocením, ale zatím jsem v tomto batole... Hudba je tím nejkrásnějším, na co v tomto anime narazíte a nevadí to. Tím nechci říct, že by příběh či charaktery stály za prd, ale ta hudba mi ukradla uši, oči. Sice nevím proč, ale u konce jsem byla dojatá, z čeho; těžko říct. Asi i díky tomu zvláštnímu pocitu dávám ty 4*. A jedu omrknout Paříž. (06.09.2009)

Jedno z mých nejoblíbenějších anime vůbec. Během jednoho roku jsem ho viděl hned třikrát dokola a vždy mi velmi úspěšně zlepšilo náladu. Všechen ten humor a nádherná hudba jsou opravdu nejlepší relaxací, kterou člověk může mít. Navíc ta troška romantiky, která tam je, funguje opravdu úžasně. Myslím, že to můžu doporučit komukoli, obzvláště těm, kteří už jsou unavení ze všech těch krváků, které se na nás hrnou ze všech stran. (02.04.2013)

Nodame Cantabile je komediální seriál o studentech hudební akademie. Jeho devizou jsou dobře zvolené charaktery a hudba. V průběhu seriálu se divák nenásilně seznámí s díly významných hudebních skladatelů (Beethoven, Brahms, Debussy, Gershwin, Chopin, Mozart, Schubert, Schuman, Stravinsky, Rachmaninov ...). Hudebních anime je poskrovnu (zatím jsem narazil jen na Princess Tutu), a tak i když je to spíš na 4* dávám všech pět za hudebně vzdělávací rozměr. (13.01.2008)