のだめカンタービレ
Kamera:
Jošio ÓkóčiHudba:
Suguru MatsutaniHrají:
Ajako Kawasumi, Tomokazu Seki, Mijuki Sawaširo, Kazuja Nakai, Mamiko Noto, Džun'iči Suwabe, Džúróta Kosugi, Fumiko Orikasa, Kotono Micuiši, Nobuhiko Okamoto (více)Série(3) / Epizody(45)
Obsahy(1)
Lehkomyslné anime o vážné hudbě. Čiaki Šinči studuje hru na klavír, je jedním z nejlepších klavíristů, které škola má, ale to mu radost nečiní, neboť jeho jediným přáním je stát dirigentem. S jeho excelentním sluchem a láskou k hudbě, nedokáže pomíjet chyby ostatních. Ale potom tu ještě máme Nodu Megumi, sama sobě říkající Nodame, která je Čiakiho opak. K hudbě nepřistupuje s vážností, ale jako k něčemu zábavnému, k něčemu, co není potřeba hrát podle not. Přesto nebo spíše proto je perfektní klavíristkou, jenomže kvůli takovému přístupu její talent nikdo neodhalil. A tyto dva protipóly bydlí hned vedle sebe. Nodamin chaos zasáhne Čiakiho klid a pořádek. (Zíza)
(více)Recenze (15)
Jedno z mých nejoblíbenějších anime vůbec. Během jednoho roku jsem ho viděl hned třikrát dokola a vždy mi velmi úspěšně zlepšilo náladu. Všechen ten humor a nádherná hudba jsou opravdu nejlepší relaxací, kterou člověk může mít. Navíc ta troška romantiky, která tam je, funguje opravdu úžasně. Myslím, že to můžu doporučit komukoli, obzvláště těm, kteří už jsou unavení ze všech těch krváků, které se na nás hrnou ze všech stran. ()
V tomto seriálu jsem zaznamenal jedinou opravdu výrazně nadprůměrnou složku, hudbu. Ta však bohužel nepochází z pera jeho autorů a člověk si ji kolikrát ani nemůže vychutnat kvůli voiceoveru. Ten zbytek je skrz naskrz průměrná rabukome, jejíž vtipné momenty málokdy člověka rozesmějí. Rovněž vztahy postav nejsou ztvárněny k mému potěšení - všechny slečny milují Chiakiho a dávají mu to najevo tím nejhorším možným způsobem. Děj je do značné míry nezajímavý - neustále se v něm střídá příprava na koncert s koncertem, jediné co se sune jakýmsi způsobem dopředu jsou vztahy postav. Na vykreslení vztahů pro všechno to koncertování však zůstává pramálo prostoru. Prosté ***. ()
Ze začátku jsem chtěla dát 3*, ale tak nějak se k tomu teď nemůžu donutit. Kdo nemá rád vážnou hudbu, ať to nedělá, kdo ji má rád nebo mu nevadí, ať to udělá a koukne se. Neviděla jsem dorama, nečetla mangu, takže to nemůžu srovnávat, ale anime se mi opravdu líbilo. Možná, že až z toho něco uvidím, půjdu dolů s hodnocením, ale zatím jsem v tomto batole... Hudba je tím nejkrásnějším, na co v tomto anime narazíte a nevadí to. Tím nechci říct, že by příběh či charaktery stály za prd, ale ta hudba mi ukradla uši, oči. Sice nevím proč, ale u konce jsem byla dojatá, z čeho; těžko říct. Asi i díky tomu zvláštnímu pocitu dávám ty 4*. A jedu omrknout Paříž. ()
Šiniči Čiaki je výjimečně nadaným studentem konzervatoře v Tokiu, kde studuje hru na klavír. Taktéž je velmi dobrý houslista, ovšem jeho snem je dirigování. Krom hudebních schopností je rovněž velmi pohledný a i přes občasnou aroganci přitažlivý pro většinu dívek (a nejen dívek). Megumi Noda, kterou snad nikdo ze známých neoslovuje jinak než Nodame, navštěvuje tutéž konzervatoř, bezpochyby je rovněž velmi talentovaná, ovšem hraje spíše intuitivně, na partituru příliš nedbá, stejně jako na svůj zevnějšek - koupe se jednou za uherský rok a převléká se zhruba stejně často, podobně „pečuje“ o svůj byt a vykazuje jisté znaky Aspergerova syndromu. Tato nesourodá dvojice se pochopitelně brzy setká. Nodame cantabile, jež je adaptací stejnojmenné mangy, je nyní jedním z nejlépe hodnocených anime na AniDB, takže má očekávání nebyla malá. Namísto skvělého seriálu jsem se však dočkal jednoho z největších filmových zklamání. Očekával jsem realistické vztahové drama s netradičním ústřední párem a v atraktivním a neokoukaném prostředí studentů konzervatoře, což v určitých pasážích platí, většinou se však na obrazovce odehrává standardní jednoduchá a lehce nadprůměrná komedie, v níž platí nepřímá úměra „méně pokusů o vtip = lepší epizoda“. Humor zde často není vtipný, většinou nepůsobí přirozeně (ať už obsahem nebo formou) a leckdy je do vážnějších částí dosazen násilně (autoři by se měli podívat na Kanon). Zpočátku jsem měl na tvůrce především vztek, ovšem nakonec je mi z Nodame cantabile spíše smutno, jelikož obzvláště od 10. epizody dále se objevuje několik působivých scén a nemálo momentů, jež by mohly být působivé či jinak zajímavé nebýt použité komediální stylizace, a obé plně odhaluje, jaký potenciál v sobě látka skrývala. Neohromí ani zpracování. Kresba je dobrá (ačkoli by občas mohla šetřit s pastelovými barvami na pozadí), s animací je to však horší - v tom pochopitelně není Nodame cantabile osamoceno, ale jak nad tím jinde mávnu rukou, zde mi to docela vadí. Takřka všechny zkoušky a vystoupení (a že jich není málo) jsou podány v podobě statické animace (s občasným vydařeným pohybujícím se detailem na ruce), tudíž zde chybí ona část zážitku z poslechu živé hudby, kterou je pohyb interpretů. Jistě, máloco může být pro animátory náročnější než hrající orchestr, ale obtížnost není omluvou. Co se týče hudby, většinou zní klasika a ani původní melodie nejsou špatné, skvělá je hlavně úvodní znělka. Na závěr znovu uroním slzu nad promarněným potenciálem, ukroutím si hlavu nad vysokým hodnocením na AniDB a zadoufám, že předchozí režisérovo anime Hačimicu to Clover dopadlo lépe. 5/10 ()
Takřka hudební Popelka v lehké, velice zábavné limonádě s vážnou hudbou. 80 % Gyabo! ()
[1. série] Z nějakého důvodu jsem si Nodame cantabile neustále odkládal. Bál jsem se srovnání s Shigatso wa kimi no uso které se mi dost líbilo? Nejspíš, ale asi to byla výmluva mé náladovosti, abych se nekoukl na něco vážného. Možná jsem se bál zklamání, protože považuju klasiku za vrcholné dílo člověka v rámci hudební tvorby. Nodame se přenesení nejslavnějších sonát a koncertů největších klasických velikánů zhostilo nad míru obstojně. Zase jsem si jednou musel po dokončení seriálu pustit Bacha, Mozarta, Ravela, Vivaldiho, mával jsem si imaginárníma dirigentskýma hůlkama a nepozorovaně si vždy zesiloval pasáže seriálu, když hrála vážná hudba. Já bych to nazval perfektní reklamou. Jak člověk vůbec může být nespokojený, že to není z per autorů (poukazuju na jistého recenzenta)? Hudebně je Nodame cantabile fantastickým dílem a děkuju, moc děkuju za důkladnou reprezentaci té nejdokonalejší hudby. Bohužel, zde to dopadlo formou "něco za něco" a struhadlo zde dostala vztahová linka (asi té hudby tam bylo až moc). Těšil jsem se na propojenou romanci právě skrz lásku k hudbě, ale ta byla upozaděna dospělostí postav, které následovaly spíš svou kariéru než hledání svého životního protějška. Postava Čiakiho byla čistým zosobněním ambic s lidskou tváří, kterou jsem měl někdy sto chutí uhodit..ale nakonec jsem vždy jen nechal ruku v nápřahu a pochopil jsem. Přišlo mi, že jeho brzká hláška "I hate losers" byla motor k ignoraci toho rozpustilého trdýlka se jménem Nodame, kvůli které mi jeho probrání se z citové izolace nepřišlo uvěřitelné kvůli jeho překotnosti. Nodame stejně jako Kaori z Shigatsu si dělala své, ale zatímco Kaori měla sebevědomí na rozdávání, Nodamin příběh je o jeho získávání. Za stávajících okolností bych byl vztahem Čiakiho a Nodame rozladěný, ale konec, ach ten závěr. Byl jsem uražený. Hodně uražený. Pak přišel telefonát a mě vyvstala otázka: Jak je možné, že ti Japonci ty telefonní scénky umí tak skvěle? Nebylo to poprvé a věřím, že ani naposledy. Co je tedy lepší? Shigatsu nebo Nodame? Nedokážu říci. U prvního jsem se cítil násilně tahán za city a v tomto ohledu mě to i víc pohltilo, ale na druhou stranu jsem byl rád právě za onu vyzrálost a dospělost Nodame, která mi přišla v rámci života o malinko reálnější. Ono nakonec záleží, jaký konec máte raději, protože /drobný spoiler/ rozdílnější než u těchto dvou asi nemůžou být /konec spoileru/. Za mě hezké, moc. I animace, která nebyla nikterak extraordinární (a zvlášť značně uskromněné sekvence koncertů), ušla a po delší době mě potěšil ending (ten první). Mířím do Paříže. Gyabo! ()
Příjemné anime, kvůli absenci živé muziky mě ale nebavilo zdaleka tak jako dorama. Atmosféra koncertů je neporovnatelná. A navíc Juri Ueno je Juri Ueno.. ^_^ Výborná je i manga, doporučuju. ()
Tomuto anime o vážnej hudbe som sa vážne vyhýbala. Nemám ju rada, nikdy ma nezaujmala a myslela som si, že ma ani nebude zaujímať. Nehovorím, že sa to nejak extra zmenilo. Ale Nodame contabile ma ani nemuselo nútiť. Šlo to všetko samo a hudba v ňom mi vôbec nevadila (Aj keď jediné čo mi bolo ako - tak povedomé bol Mozart a Beethoven). Kresba nemá veľa čo ponúknuť, ale neurazí, hlavne zábery na prsty lietajúce po bielych klávesách, čo bolo podľa mňa naozaj krásne prevedené. Postavy sú pekne prepracované. Striedajúce nálady Nodame a odhaľovanie prečo, je jedno z najvěčších plus tohoto anime. Neviem, čo sa dá povedať k Chiakimu - to je proste Chiaki, ktorý ma najviac očaril na konci. Posledná 23 epizóda bolo naozaj dielo. Krásne, precítené a donútilo ma to usmievať sa 2 minúty vkuse. S očakávaním sa púšťam do Paris-Hen ()
Toto anime jsem shlédl na jedno posezení do 5 rána :D a z toho vyplývá, že pro mne je to naprosto skvělé anime a to i přesto, že není v mém oblíbeném žánru. Moc se mi líbilo vykreslení atmosféry při koncertech a moc sem přál hlavním postavám, aby měly úspěch. Humor v tomto anime není nijak originální, ale není ho tam zas tak moc a působí přirozeně, takže jsem se perfektně bavil celou dobu seriálu. Klasická hudba mě celkem baví, ale musím přiznat, že jsem nepoznal, kdy nodame hrála "špatně" nebo dobře, protože pro mě hrála skoro pokaždé brilatně. Jediné co mi na tomhle anime vadilo bylo statické scény při vystoupení orchestru. Krásná klasická žibá hudba opravdu IMHO nejde vykreslit statickými obrázky, kde místo aby houslisti krásně šmidlali na housličky, tak tam jsou zachyceni jakoby na fotce. Jinak nemám k anime žádné výhrady a dlouho sem neviděl (a zase neuvidím :D) tak kvalitní kus.....100% ()
Nodame Cantabile je komediální seriál o studentech hudební akademie. Jeho devizou jsou dobře zvolené charaktery a hudba. V průběhu seriálu se divák nenásilně seznámí s díly významných hudebních skladatelů (Beethoven, Brahms, Debussy, Gershwin, Chopin, Mozart, Schubert, Schuman, Stravinsky, Rachmaninov ...). Hudebních anime je poskrovnu (zatím jsem narazil jen na Princess Tutu), a tak i když je to spíš na 4* dávám všech pět za hudebně vzdělávací rozměr. ()
Vzhľadom na to, že klasika je môjmu srdcu blízka, som si tento seriál vychutnal. Aj z toho dôvodu, že bol "iný", vďaka svojmu prostrediu, jeho najväčšou devízou je samozrejme hudba. Animácia nie je zlá, plus samotná love story mi silne pripomínala podobný vývoj ako v mojom obľúbenom Planetes. Pokračujem ďalšími sériami, bude to zaujímavé. ()
Nodame bola vážne zaujímavá a asi od tretej časti som myslel na to, že si musím pozrieť aj hranú verziu - chcem totiž vidieť ako sa toto niekto pokúša zahrať (možno tam ale budú tie najzábavnejšie scény proste vynechané)... Ak však rovnako ako ja trpíte "absolútnym hudobným hluchom" a medzi väčšinou klasickej hudby nevidíte žiadny rozdiel, tak si samozrejme polovicu tohoto seriálu veľmi neužijete, i keď musím priznať že ma pár skladieb celkom zaujalo... Toto je však ten typ anime, ktorý sa vám dostáva pod kožu pomaly, v malých dávkach, no časom ste už závislí a jednoducho si musíte pozrieť ďalšiu časť lebo chcete vedieť ako to bude pokračovať... I keď je to možno celé spôsobené iba tým, že (hlavne ku koncu) je celá epizóda preplnená nejakým koncertom a teda sa tam toho veľa udiať nestihne... Navyše je koniec dosť otvorený (a takpovediac to končí skoro v tom najlepšom)... ... Slabšie 4*... Nedá mi to neprirovnať (hlavne tou návykovou pozerateľnosťou) ku seriálu NANA, ktorý je však o hudbe ktorej rozumiem trochu viac, no a vlastne o niečom úplne inom... ()
Dva zcela rozdílné charaktery, rozpustilá nekonfeční Nodame a perfecionalista Chiaky, které spojuje jediné - svět hudby. Hudba, nejpodstatnější a nejsilnější prvek, je skvělá, jak by to taky mohlo být jinak, když se zde prezentují kusy desítek nejvyhlášenějších světových skladatelů klasické hudby. I pokud jste klasickou hudbou netknutí (jako jsem [byl?] i já), tak to nebrání zážitku, naopak možná objevíte její kouzlo a rozšíříte si obzory. Animace je průměrná, ale strašně statická - při hraní orchestru vidíte statické obrázky, nepřítomnost onoho kouzelného šmidlání lesu smyčců a dynamika hodně chybí. Záběry se neustále opakují, ano - při snímání koncertu/hráče toho moc nevymyslíte, ale mohlo to být nějak ozvláštněno. Příběh: šplh po hudebním žebříčku + fail-trénink-ovace + romance. Klasické romantické sbližování nečekejte, na to jsou postavy příliš ponořené do světa hudby - prezentují se svými performacemi. Hudby mohlo být míň a víc prostoru věnováno vývoji postav, takhle se zlomové okamžiky mnohdy odehrávají mimo záběr či přícházejí z ničeho nic. Charaktery jsou sympatické, ale dost ploché. No, chápu, že všichni milují Chiakyho (když ho zrovna nenávidí), ale proč sakra jsou zobrazeny jen ty homosexuální crushe? Viděno na jeden zátah, což naznačuje, že "mi to sedlo", doporučuju. ()
Ačkoli primárně komediální, nelze jistou výjimečnost tomuto seriálu upřít v tom, že jde do jisté míry o realisticky zachycený život dvou dospělých lidí, při jejich cestě za kariérou a společným životem, míněno především tak, že oproti běžným shoujo zde nemáme uřvanou a uplakanou hrdinku, která bude svému drahému házet klacky pod nohy a urážet se pokaždé, když jí hned nepadne do náruče, ale naopak na sobě rovněž pracuje, aby i ona ukázala, že mezi talentované muzikanty právem patří. Oba hlavní představitelé tak bojují za své sny a neváhají pro ně přinést i jisté oběti. Co seriál bohužel pro mne zabilo, byla přílišná utahanost a postupné odsazení vztahové linie postav na vedlejší kolej vedle hudby, ale až do té míry, že jsem si chvílemi říkala, že kdybych chtěla poslouchat koncert, tak nečučím na anime. Spíše přítěží jsou rovněž některé šablonovité vedlejší postavy. Nakonec tedy silnější průměr. ()