Nodame cantabile

Nodame bola vážne zaujímavá a asi od tretej časti som myslel na to, že si musím pozrieť aj hranú verziu - chcem totiž vidieť ako sa toto niekto pokúša zahrať (možno tam ale budú tie najzábavnejšie scény proste vynechané)... Ak však rovnako ako ja trpíte "absolútnym hudobným hluchom" a medzi väčšinou klasickej hudby nevidíte žiadny rozdiel, tak si samozrejme polovicu tohoto seriálu veľmi neužijete, i keď musím priznať že ma pár skladieb celkom zaujalo... Toto je však ten typ anime, ktorý sa vám dostáva pod kožu pomaly, v malých dávkach, no časom ste už závislí a jednoducho si musíte pozrieť ďalšiu časť lebo chcete vedieť ako to bude pokračovať... I keď je to možno celé spôsobené iba tým, že (hlavne ku koncu) je celá epizóda preplnená nejakým koncertom a teda sa tam toho veľa udiať nestihne... Navyše je koniec dosť otvorený (a takpovediac to končí skoro v tom najlepšom)... ... Slabšie 4*... Nedá mi to neprirovnať (hlavne tou návykovou pozerateľnosťou) ku seriálu NANA, ktorý je však o hudbe ktorej rozumiem trochu viac, no a vlastne o niečom úplne inom... (29.05.2011)

Toto anime jsem shlédl na jedno posezení do 5 rána :D a z toho vyplývá, že pro mne je to naprosto skvělé anime a to i přesto, že není v mém oblíbeném žánru. Moc se mi líbilo vykreslení atmosféry při koncertech a moc sem přál hlavním postavám, aby měly úspěch. Humor v tomto anime není nijak originální, ale není ho tam zas tak moc a působí přirozeně, takže jsem se perfektně bavil celou dobu seriálu. Klasická hudba mě celkem baví, ale musím přiznat, že jsem nepoznal, kdy nodame hrála "špatně" nebo dobře, protože pro mě hrála skoro pokaždé brilatně. Jediné co mi na tomhle anime vadilo bylo statické scény při vystoupení orchestru. Krásná klasická žibá hudba opravdu IMHO nejde vykreslit statickými obrázky, kde místo aby houslisti krásně šmidlali na housličky, tak tam jsou zachyceni jakoby na fotce. Jinak nemám k anime žádné výhrady a dlouho sem neviděl (a zase neuvidím :D) tak kvalitní kus.....100% (13.11.2009)

V tomto seriálu jsem zaznamenal jedinou opravdu výrazně nadprůměrnou složku, hudbu. Ta však bohužel nepochází z pera jeho autorů a člověk si ji kolikrát ani nemůže vychutnat kvůli voiceoveru. Ten zbytek je skrz naskrz průměrná rabukome, jejíž vtipné momenty málokdy člověka rozesmějí. Rovněž vztahy postav nejsou ztvárněny k mému potěšení - všechny slečny milují Chiakiho a dávají mu to najevo tím nejhorším možným způsobem. Děj je do značné míry nezajímavý - neustále se v něm střídá příprava na koncert s koncertem, jediné co se sune jakýmsi způsobem dopředu jsou vztahy postav. Na vykreslení vztahů pro všechno to koncertování však zůstává pramálo prostoru. Prosté ***. (04.02.2008)

Ze začátku jsem chtěla dát 3*, ale tak nějak se k tomu teď nemůžu donutit. Kdo nemá rád vážnou hudbu, ať to nedělá, kdo ji má rád nebo mu nevadí, ať to udělá a koukne se. Neviděla jsem dorama, nečetla mangu, takže to nemůžu srovnávat, ale anime se mi opravdu líbilo. Možná, že až z toho něco uvidím, půjdu dolů s hodnocením, ale zatím jsem v tomto batole... Hudba je tím nejkrásnějším, na co v tomto anime narazíte a nevadí to. Tím nechci říct, že by příběh či charaktery stály za prd, ale ta hudba mi ukradla uši, oči. Sice nevím proč, ale u konce jsem byla dojatá, z čeho; těžko říct. Asi i díky tomu zvláštnímu pocitu dávám ty 4*. A jedu omrknout Paříž. (06.09.2009)

[1. série] Z nějakého důvodu jsem si Nodame cantabile neustále odkládal. Bál jsem se srovnání s Shigatso wa kimi no uso které se mi dost líbilo? Nejspíš, ale asi to byla výmluva mé náladovosti, abych se nekoukl na něco vážného. Možná jsem se bál zklamání, protože považuju klasiku za vrcholné dílo člověka v rámci hudební tvorby. Nodame se přenesení nejslavnějších sonát a koncertů největších klasických velikánů zhostilo nad míru obstojně. Zase jsem si jednou musel po dokončení seriálu pustit Bacha, Mozarta, Ravela, Vivaldiho, mával jsem si imaginárníma dirigentskýma hůlkama a nepozorovaně si vždy zesiloval pasáže seriálu, když hrála vážná hudba. Já bych to nazval perfektní reklamou. Jak člověk vůbec může být nespokojený, že to není z per autorů (poukazuju na jistého recenzenta)? Hudebně je Nodame cantabile fantastickým dílem a děkuju, moc děkuju za důkladnou reprezentaci té nejdokonalejší hudby. Bohužel, zde to dopadlo formou "něco za něco" a struhadlo zde dostala vztahová linka (asi té hudby tam bylo až moc). Těšil jsem se na propojenou romanci právě skrz lásku k hudbě, ale ta byla upozaděna dospělostí postav, které následovaly spíš svou kariéru než hledání svého životního protějška. Postava Čiakiho byla čistým zosobněním ambic s lidskou tváří, kterou jsem měl někdy sto chutí uhodit..ale nakonec jsem vždy jen nechal ruku v nápřahu a pochopil jsem. Přišlo mi, že jeho brzká hláška "I hate losers" byla motor k ignoraci toho rozpustilého trdýlka se jménem Nodame, kvůli které mi jeho probrání se z citové izolace nepřišlo uvěřitelné kvůli jeho překotnosti. Nodame stejně jako Kaori z Shigatsu si dělala své, ale zatímco Kaori měla sebevědomí na rozdávání, Nodamin příběh je o jeho získávání. Za stávajících okolností bych byl vztahem Čiakiho a Nodame rozladěný, ale konec, ach ten závěr. Byl jsem uražený. Hodně uražený. Pak přišel telefonát a mě vyvstala otázka: Jak je možné, že ti Japonci ty telefonní scénky umí tak skvěle? Nebylo to poprvé a věřím, že ani naposledy. Co je tedy lepší? Shigatsu nebo Nodame? Nedokážu říci. U prvního jsem se cítil násilně tahán za city a v tomto ohledu mě to i víc pohltilo, ale na druhou stranu jsem byl rád právě za onu vyzrálost a dospělost Nodame, která mi přišla v rámci života o malinko reálnější. Ono nakonec záleží, jaký konec máte raději, protože /drobný spoiler/ rozdílnější než u těchto dvou asi nemůžou být /konec spoileru/. Za mě hezké, moc. I animace, která nebyla nikterak extraordinární (a zvlášť značně uskromněné sekvence koncertů), ušla a po delší době mě potěšil ending (ten první). Mířím do Paříže. Gyabo! (11.01.2017)